Správní budova firmy Würth holding v Churu

Stavba uzavírá prostor ulice, který se velkoryse rozprostírá směrem k zahradám. Čtyřpodlažní budovu zdůrazňují římsy, které vyčnívají jako lemování stropů. Jsou obloženy hliníkovým plechem a zvenku vytvářejí dojem, že se jedná o čelo stropu. Tento pocit ještě zintenzivňuje minimální, stupňovitě předsunutý límec na straně ulice a znatelnější stupňování směrem do zahrad, zatímco výtvarné prostředky naznačují virtuální posunutí. Diferencují těleso stavby, zbavují je tvrdosti a díky jim stavba mnohem lépe splývá s bezprostředním okolím. Stavba ovšem neztrácí na působivosti, protože její jednotnost podporuje fasáda, rovnoměrně neutralizovaná skleněnými prvky. Stavba tak navenek působí velkoryse; případnou aroganci ovšem zdařile relativizují tvůrčí prvky.
Vnitřní struktura půdorysného uspořádání je definována dvěma masivními jádry, mezi nimiž se rozprostírá zastřešený dvůr. Kancelářské plochy jsou situovány směrem ven, přičemž pouze malá část jednotlivých kanceláří je uzavřená. Většina ploch je otevřená a dá se variabilně rozdělovat.

OTEVŘENÁ DISPOZICE INTERIÉRU
Ve vnitřních prostorách, které omezuje pouze strop, nejsou žádné vertikální nosné prvky. Pohled do plánů naznačuje, že nosná jsou obě jádra, která stavbu zároveň vyztužují, a na druhé straně to je soustava štíhlých, ve fasádě integrovaných podpěr s nepatrnými vzdálenostmi, která přebírá zatížení na periferii. Na každém podlaží se navíc od jednoho jádra ke druhému pnou dva mohutné železobetonové nosníky, které přebírají zatížení na vnitřních stranách. Touto koncepcí nosného systému se podařilo to, že ve vnitřních prostorách nejsou vertikální nosné prvky, které by vnitřní prostor předem uspořádaly, a architektonicky působí pouze části, které prostor vymezují - materiál, světlo a akustika prostoru. Nosný moment je rovnoměrně sublimován, protože podpěry fasády působí z hlediska své dimenze jako vertikální příčky kovové fasády. Mohutné stropní průvlaky vystupují trochu do popředí, ovšem jejich účel jako strop dvora je vnímán výrazněji.
Vedle výhodného uspořádání půdorysu patří k výhodám této integrální koncepce především prostorová velkorysost. Vertikální lamely, taktéž ze skla, které ovlivňují klimatické podmínky v budově, jsou předsazeny skleněné fasádě a podle polohy slunce se automaticky seřizují a tím zastiňují pracoviště. Výhled je přesto možný, pouze zvenku není vidět dovnitř. Protože systém lamel během dne mění svůj úhel, mění se také vzhled fasád. Je tmavší nebo světlejší a při pohledu z boku vystupuje tento rozdíl ještě více do popředí. Škádlivě se navíc blýskají jasně červené podpěry fasády mezi skleněnými panely a dodávají celé vrstvě prostorovou hloubku.
Někteří exponenti klasické moderny dvacátých let minulého století tvrdí, že vnitřní život stavebního díla, jeho „funkce“, by měl být čitelný podle jeho vnějšího vzhledu, že akademický „obal“ by měl stavební dílo zastřešovat. Nehledě na to, že nebyla dostatečně objasněna otázka, jakého druhu takzvané funkce jsou, zda mají jednu dimenzi nebo jsou komplexní, zná architektura mnohé vynikající moderní stavby, u nichž tento požadavek není vůbec nebo není zcela zřejmým způsobem dodržen. To například dokládají stavby s ocelovým skeletem, vyplněným pemzovým betonem od Hanse Schmidta. U většiny těchto stavebních děl existuje napětí, vyplývající z rozdílů struktury vnitřních prostor, příslušných otvorů, a vnějškem tohoto materiálního útvaru, který vytváří architektonické efekty, napětí, které je navíc zdůrazněno materiálem, jeho povrchovou strukturou a texturou, takže spolupůsobení této a dalších komponent výraz architektonického díla ještě stupňuje.

ARCHITEKTURA V NOVODOBÉM POJETÍ
Architektonická kvalita se pozná před stavebním dílem a uvnitř, v pohybu nebo klidu. Navíc k tomuto přístupu existují ovšem ještě další možnosti, jak zvýšit architektonický požitek: jsou to historické, kulturní a technické znalosti. Přitom nejde pouze o to, co člověk vidí nebo pociťuje, nýbrž také o otázku, co člověk zná, aniž by věc viděl. To se také stává intelektuální hrou. Ať to je proto, že znalost plánů pozorovateli prozradí detaily o koncepci půdorysu, které leží na prahu vnímání nebo pod ním, nebo které není možné zaregistrovat z jednoho místa. Nebo to je tím, že znalosti o druhu a účinku nosné konstrukce a jeho roli pro architektonický vzhled dosavadním znalostem přidávají další význam. Pomlčme o stavebně-fyzikálně nutných neviditelných prostředcích.
Neudiví nás, že pochopení těchto aspektů vyžaduje speciální znalosti, přesto zpravidla na to není vázán požitek z architektury. Dobrá, případně trvale zajímavá stavební díla proto většinou připouštějí přiblížení prostřednictvím několika stupňů, které může od nepředpokládané bezprostřednosti přes analýzu a stoupající znalosti vést až ke srovnávací interpretaci a v ideálním případě poskytne při opětovném setkání nové poznatky.

Z podkladů Andrea Hagmanna a Dietera Jünglinga

Nezkrácený článek včetně fotografií najdete v říjnovém čísle 5/2004.

Autor

• (red)