Revitalizace Klementina

• Foto

NĚCO MÁLO Z HISTORIE

Klementinský areál, patřící mezi nejvýznamnější památky Prahy (rozloha 2 ha), procházel dlouhým stavebním vývojem. Jeho počátky jsou spjaty s příchodem jezuitů (1556). Hlavní období výstavby dnešní barokní podoby Klementina je ohraničeno roky 1578 – 1726 a je spjato s celou řadou významných architektů (Marek Fontana, Carlo a Francesco Lurago, Giovanni Domenico Orsi, Domenico Bossi, Giovanni Bartolomeo Cometa, František Maxmilian Kaňka, Kilián Ignác Dientzenhofer) i dalších umělců, podílejících se na výzdobě interiérů (Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Jan Hiebl, Ignác Raab, Kryštof Tausch, Josef Kramolín, Václav Vavřinec Reiner). Po celé 18. a 19. stol. nedošlo k žádným významnějším stavebním zásahům. Až v letech 1924 – 1929 architekt Ladislav Machoň provádí novodobé úpravy pro potřeby národní, univerzitní a technické knihovny.

Intenzivní využívání areálu jako „skladiště“, a také novostavba, která relativně neorganicky v barokním areálu ve třicátých letech opravdu vyrostla a byla od roku 1963 užívána jako hala služeb, byly v průběhu let i s ohledem na původní význam – intelektuální smysl kláštera přežity, a tak překonány. Podobně, jako byla vymístěna technická knihovna, areál dospěl ve stavebně-architektonické historii své existence k tomu, že by bylo přirozené oživit a částečně, v mezích možností, obnovit jeho původní stavebně-historický smysl a univerzitně-vzdělávací účel.

DLOUHODOBÁ KONCEPČNÍ STRATEGIE ROZVOJE NK ČR

Záměrem je zpřístupnit prostor Národní knihovny nejenom odborné veřejnosti, ale otevřít areál historického Klementina a změnit jej na oázu uprostřed města nabízející širokou škálu možností ke strávení času – v prostoru nesoucím svůj genius loci.

Snahou koncepce revitalizace je doposud uplatňované využití náplně areálu pro odborníky – badatele změnit a nastavit provoz a chod celého areálu pro veřejnost. V rámci zásadního rozšíření služeb veřejnosti podrobným a transparentním způsobem si Národní knihovna vytyčila strategické priority k jejich dosažení:

• otevření NK široké veřejnosti,
• rozšíření služeb pro odbornou veřejnost,
• rozšíření specializovaných služeb,
• uchování kulturního dědictví pro příští generace.

Představu o fungování NK ČR v revitalizovaném Klementinu názorně vystihuje kruhové schéma postavené na principu semaforu. Systém barev a čar se vzájemně doplňuje. Stejně jako u semaforu znamená zelená barva volno a červená stůj. Místa setkávání a základní služby určené všem jsou umístěny v zelených prstencích před přerušovanou čarou. Přerušovaná čára značí nutnost registrace pro vstup do studoven a volných výběrů. Přísná pravidla a omezení platí pro vstup do studovny historických fondů, což signalizuje kromě červené barvy i silná plná čára.

REALIZACE

1. etapa revitalizace

Počáteční fáze revitalizace probíhala v severovýchodní části areálu, kde byly rekonstruovány prostory chodeb, kanceláří a depozitáře pro uložení knih. Dále byla provedena příprava suterénu střední části areálu tak, aby byl zajištěn provoz knihovny jak při realizaci, tak po dokončení 1. fáze přestavby. Ve středním traktu byly také obnoveny povrchové konstrukce v Evropě možná nejznámějšího a nejstaršího knihovního prostoru – knihovny v Zrcadlové kapli.

Přestavba se týkala převážně povrchových úprav, vestaveb sociálních zařízení a přípravy tras technologií pro úpravy prostředí vhodného pro depozit knih.

2. etapa revitalizace

Druhá etapa zahrnovala budovy v západní části areálu – objekt přiléhající k ulici Křižovnická (SO05), střední trakt (SO06) a jižní křídlo (SO09). Vzhledem k nutnosti zajištění provozu bylo nutné tuto etapu dále rozfázovat na dvě části, což bylo jak z hlediska projektu, tak procesu výstavby dosti problematické. Objekt SO05, který měl být realizován v 1. fázi, byl totiž technologicky napájen z prostor umístěných v SO09 – jižním křídle, které bylo součástí 2. fáze. Proto bylo potřeba provést v rámci objektu SO09 některé práce v předstihu tak, aby mohl být objekt SO05 po jeho dokončení v 1. fázi plnohodnotně využíván pro potřeby knihovny.

Ve druhé fázi jsou realizovány úpravy na objektech SO06 a SO09. V objektu SO06 jsou situovány převážně kancelářské prostory (více či méně historicky hodnotné), v podkrovním prostoru potom depozitář knih. Objekt SO09 – Jižní křídlo figuruje v celém areálu jako převážně technický objekt, kdy je v suterénu umístěn náhradní zdroj – Diesel agregát, těsně vedle hlavní rozvodny celého areálu a trafostanice. Odtud vedou páteřní rozvody dále do celého areálu suterénními chodbami, nebo nově zbudovaným kabelovým kanálem umístěným pod Hlavním nádvořím. V 1. NP SO09 se nachází vstup pro veřejnost do knihovny, ve 2. NP Historické a hudební fondy, ve 3. NP technologické srdce celého areálu – velín + data sál včetně IT oddělení a ve 4. NP je umístěn depozitář knih.

HISTORICKY CENNÉ A ZAJÍMAVÉ POVRCHY

V objektu SO05 se nachází chodby, které jsou ve stropní části po obou stranách klenby bohatě dekorovány štukovou výzdobou s antropomorfními, florálními a zoomorfními motivy, které současně rámují malované kartuše s výjevy ze života sv. Ignáce z Loyoly v případě 1. NP a sv. Františka Xaverského v případě 2. NP. Dobově je tato výzdoba řazena do 2. pol. 17. století. Téměř všechny povrchy objektu Klementina spadaly do restaurátorského režimu, což bylo určeno nejen provedeným Stavebně-historickým průzkumem, ale i přístupem zástupců památkové péče. Fresky byly v dobrém stavu, byla zde ovšem aplikována tmavá lazura, kterou bylo nutné odstranit. Fresky byly tudíž vyčištěny, lokálně retušovány a zakonzervovány.

Dále byla ve 3. NP pod vrstvami novodobých maleb nalezena původní freska, kterou se vedení Klementina rozhodlo obnovit. Byl tudíž proveden restaurátorský průzkum, následoval restaurátorský záměr, který podrobně popisoval navrhované úpravy, a po odsouhlasení zástupců památkové péče mohla začít její obnova. Ta obnášela stržení původních vrstev maleb (v tomto případě celkem osm). Původní vrstvy, do kterých byla freska tvořena (technika fresco – do vlhké omítky, následně technika secco – malba na zaschlou omítku) bylo před odstraňováním nutno injektovat lepivou látkou tak, aby se zajistila soudržnost malby s původním podkladem a nedocházelo při odstraňování novodobých vrstev společně s původními. Po odstranění všech překryvných vrstev došlo k finálnímu upevnění všech vrstev malby a jejímu dotmelení, které bylo následně retušováno akvarelovými a temperovými barvami. Závěrem byla celá malba zakonzervována.

Obdobné prvky maleb jsou umístěny i v ostatních objektech SO06 a SO09. Tyto malby byly nalezeny taktéž v dobrém stavu, provádělo se tudíž drobné čištění, sejmutí nepůvodních doplňků, fixace podkladních vrstev, tmelení strukturních povrchových defektů, lokální retuš a zakonzervování.

Za zmínku stojí starý matematický sál v objektu SO09 – 2. NP a kaple Sv. Jana Nepomuckého ve 4. NP. Matematický sál byl svědkem mnoha významných událostí, které zde probíhaly pod taktovkou např. Josepha Steplinga – ředitele astronomického ústavu (v areálu je socha anděla se zhašenou pochodní, která jej připomíná). V centrální části stropu je nástropní malba s námětem Zkoumání stvořeného světa datované do pol. 18. století. Celou klenební část pokrývá bohatá štuková výzdoba s květinovým ornamentálním dekorem. Na klenebních výběžcích jsou čtyři štukové medailony s reliéfem čtyř ženských alegorií. Na čelních stranách klenby jsou vyobrazeny alegorie mužské.

V klenebních výsečích jsou čtyři medailony ve štukových rámcích s vyobrazením čtyř teorií planetárního systému a dva medailony s vyobrazením zatmění Slunce a Měsíce.

Kaple Sv. Jana Nepomuckého je zajímavostí už jen z toho důvodu, že byla ponechána na svém původním místě a přežila přestavbu Ing. Arch. Machoně z 1. poloviny 20. století, kdy byl v podstatě původní objekt Klementina odříznut v místě podlahy 4. NP a celá konstrukce (včetně nosné konstrukce podlahy) byla nahrazena železobetonovými konstrukcemi, včetně nosné konstrukce střechy (dnes více či méně v celém areálu knihovny monolitická trámová skořepina).

Kaple se nachází ve 4. NP SO09, snad jako jediný dochovaný původní prvek 4. podlaží celého areálu. Je významně štukově zdobena, zlacena a opatřena nástěnnými a stropními freskami. Ty byly před rekonstrukcí v relativně dobrém stavu, proto bylo možné provést „pouze“ vyčištění, zpevnění podkladu, doplnění a opravu lokálních trhlinek, retušování a následné zakonzervování.

TECHNICKÉ ZAJÍMAVOSTI A PROBLÉMY

Ztužující táhla

Vzhledem k tomu, že jsou téměř všechny objekty zastropeny klenutými stropy (vždy se jedná o dvoulodní systém), byla zřejmá účast původních táhel, které ovšem v průběhu provádění průzkumných prací nemohly být zastiženy (objekt byl v provozu a táhla byla umístěna v konstrukcích podlah). Při provádění úprav podlahových konstrukcí byla tato původní dřevěná táhla zastižena v dosti dezolátním stavu a byla určena k výměně. Dřevěné konstrukce byly zasaženy dřevokaznými houbami, které se po provedení průzkumu zkonkretizovali na zasažení outkovku řadovou a konioforou sklepní, která má totožný destruktivní vliv za přítomností vlhkosti jako např. dřevomorka. Veškeré zásypy v takto zasažených místech (hlavně konioforou sklepní) musely být odtěženy a nahrazeny zásypy novými, na které byly ukládány nové konstrukce podlah. V případě výskytu outkovky řadové se jednalo o neaktivní ložiska, která bez dotace vlhkosti nemají negativní vliv na okolní konstrukce, byly vyjmuty pouze zasažené dřevěné konstrukce, zásypy samotné byly ponechány.

Vlivem působení dřevokazných hub došlo k deaktivaci původních prvků táhel, což se projevilo výskytem trhlin v konstrukcích kleneb. Asi nejzásadnější trhlina byla nalezena v objektu SO09 – podlaha 3. NP, která zapříčinila pozastavení stavby do doby stažení celého objektu novými konstrukcemi táhel. Ty byly provedeny z ocelových rektifikovatelných tyčí zakotvených pomocí roznášecích profilů skrze fasády objektů, kde byly následně zapuštěny a začištěny. V místech Machoňovy přestavby byl stejný způsob zakotvení táhel aplikován i v historii (cca 1925).

Původní dřevěná táhla byla i přes doporučení projektanta na jejich odstranění ponechána jako odkaz budoucím generacím (dřevěné táhlo mnohdy procházelo klenbou a jejich spodní líc zapříčinil odpadnutí původních omítek ze spodního líce klenby).

KONSTRUKCE STROPU 2. NP, RESP. PODLAHY 3. NP

V prostoru „Traverzového sálu“ SO09 – 3. NP byl Arch. Machoněm umístěn depozitář knih, což vyžadovalo zesílení původní konstrukce podlahy, která byla řešena na zásypu původní klenby. Arch. Machoň aplikoval roštovou železobetonovou desku se zapuštěnými trámy a zmonolitněnými táhly. Jako konstrukci podlahy volil Arch. Machoň
zálivku z pilinobetonu, na kterou následně položil PVC. 

Po odkrytí vrchních vrstev podlahy byly zjištěny „boule“ na povrchu pilinobetonu, na základě kterých bylo rozhodnuto o zjištění příčiny. Vrstva pilinobetonu v inkriminovaném místě byla odstraněna a byly zastiženy zcela nefunkční původní konstrukce ocelových táhel. Koroze původní táhla lokálně přerušila zcela. Působením koroze zřejmě došlo k nabití objemu ocelových táhel natolik, že zapříčinila vyboulení konstrukce podlahy. Na základě těchto zjištění byl proveden chemický rozbor konstrukce pilinobetonové podlahy a ten prokázal obsah chloridů, které za přítomnosti vlhkosti zapříčinili korozi ocelových táhel.

Původní táhl a byla vyřezána, zhlaví táhel bylo ponecháno (zde bylo dostatečné krytí oceli, tudíž zde nedošlo k degradaci vlivem působení chloridů obsažených v nadložních vrstvách) a využilo se pro napojení táhel nových, která byla přebetonována novou vrstvou podlahy.

ZTUŽUJÍCÍ PÁSY KLENEB

Při rekonstrukci konstrukce podlahy 2. NP SO09 a odkrytí zásypů byl zjištěn výskyt původních ztužujících pásů kleneb, které bylo nutné zachovat. Tento způsob ztužení se nikde jinde v areálu nevyskytoval (v místech doposud realizovaných) a měl bohužel negativní dopad do navržené konstrukce podlahy. Ta byla v PD navržena ve formě roznášecí ŽB desky prováděné na stávající zásypy (samozřejmě se zajištěním bezpečnosti proti zatékání vody v průběhu provádění do podkladních vrstev), na kterou byla pokládána kamenná mramorová dlažba do maltového lože. Vzhledem k výskytu ztužujících pásů bylo nereálné navrženou skladbu v inkriminovaných místech provádět, proto bylo projektantem navrženo provizorní opatření.

V místech ztužujících pásů byla navržena zeslabená skladba oproti ostatní ploše. Zatímco mimo ztužující pásy kleneb byla provedena původní skladba podlahy (s mramorovou dlažbou 600 × 600 mm, jejíž tloušťka vzhledem k výrobním možnostem nemohla být menší než cca 35 mm a musela být ukládána do maltového lože), v místech pásů byla navržena „kontaktní skladba – oddilatované zalití konstrukce klenby (nebyl zde uložen zásyp) a položení dlažby menšího formátu a tloušťky, která mohla být vzhledem k zajištění rovinnosti podkladu ukládána do lepidla.

ZÁVĚREM K 2. ETAPĚ

Zajímavých míst, které byly zmíněny v předchozí kapitole, bylo v rámci provádění 2. etapy mnohem více. To by ovšem možná dalo na zvláštní vydání časopisu. Dlužno říci, že realizace 2. etapy se oproti původním plánům prodloužila o více než dva roky. To bylo zapříčiněno složitostí stavby, neočekávanými nálezy a nutno podotknout, že hlavně jejich administrací. Klementinum je Národní kulturní památka spadající pod kompetence Ministerstva kultury a možná právě to způsobilo prodloužení doby výstavby.

Termín ukončení prací na 2. etapě je stanoven na konec června 2017. Alespoň malou část – vstupní, uvidí veřejnost záhy, zbytek bude zpřístupňován průběžně v závislosti na uvedení jednotlivých prostor zástupci knihovny do provozu.

Revitalization of Klementinum
The Stage II of the revitalization of the Prague building of Klementinum has been currently getting finished, as well as the preparation of project documentation for completing the modifications of the entire area. In the past, the building had undergone Stage I of reconstruction that was approved and put into operation in 2011. It is necessary to remind that in the course of execution of the works, the operation of the building was not suspended, which was a condition of the reconstruction. This fact is related to demanding logistics operations – concerning the operation of a library and preparation of the project, as well as the execution itself.

Autor

• Ing. Voráč Roman