Ocel byla nejlepším možným řešením
Rubrika: Realizace
Největší nádrže na skladování ropy v Evropě postupně rostou v Nelahozevsi (pro zajímavost, stavba získala v roce 2003 ocenění „Za vynikající technický projekt“, které udělila Fakulta strojní ČVUT Praha a Inženýrská akademie ČR). Pro zahraniční účastníky konference „Návrh, kontrola, údržba a provoz válcových nádrží a potrubí“ bylo jistě zajímavé zjistit, jak jejich čeští kolegové řešili mnohé problémy při realizaci tohoto díla. Se zvýšeným zájmem proto sledovali vystoupení ředitele divize 7 firmy Metrostav Ing. Jaromíra Kunrta. Přítomni byli také Ing. Vladimír Vořech z firmy MERO ČR (V. V.) a Ing. Michael Ševčík (M. Š.), který nádrže projektoval a v současnosti plní funkci technického ředitele společnosti IP Projekt. Požádal jsem je o krátký rozhovor.
Nádrže v Nelahozevsi nám může Evropa závidět", říká Vladimír Vořech z firmy MERO ČR (vlevo) a Ing. Michael Ševčík ze společnosti IP Projekt.
Proč jste se rozhodli postavit tak obří nádrže?
V. V. Důvodů bylo několik. Především je nutno si uvědomit, že nádrže, stavěné v rámci rozšíření současného Centrálního tankoviště ropy, budou sloužit k dlouhodobému skladování ropy pro Správu státních hmotných rezerv ČR (SSHR). Pro takové účely je výhodnější z ekonomického a provozního hlediska postavit nádrže s maximálně možným objemem než více nádrží o menším objemu.
M. Š. Ve všech směrech jsme využívali zkušeností ze stavby deseti předchozích nádrží, což v konečném důsledku vyplynulo v příznivější výslednou cenu za dílo. Realizace starých nádrží o objemu 50 a 100 tisíc metrů krychlových vycházela z tehdejších norem a byla ovlivněna kvalitou oceli. Nádrže se proto stavěly na hranici tehdejších dostupných technických možností. Nové nádrže o objemu 125 tisíc metrů krychlových jsou již stavěny podle evropských norem, které spolu s progresivnějšími materiály umožnily při stejném průměru zvětšit objem nádrže o zhruba pětadvacet procent.
Kvalitnější ocel musela být ale dražší…
M. Š. To ano, ale mohli jsme naopak aplikovat pláště podstatně nižší tloušťky, což mělo vliv na celkovou hmotnost materiálu. Oceli, použité na dříve postavených nádržích, jsou z oceli třídy 11503 podle ČSN, nové nádrže již jsou ze speciální oceli, vyrobené podle evropského standardu a odolnější proti křehkému lomu. Ocel splňuje všechny požadavky na hodnoty vrubové houževnatosti i při teplotách mínus 40 stupňů Celsia. Nádrže jsou tak ještě bezpečnější. Čeští výrobci plechu pokročili ve vývoji a dnes dokážou vyrobit stejně kvalitní materiály jako zahraniční firmy.
Ve světě je daleko častěji vidět nádrže jednoplášťové s ochranným betonovým valem. Proč jste přistoupili k dvouplášťové variantě?
M. Š. Řešení vyplývá především z protipožárních požadavků a úspory místa. Ze zahraničních zkušeností jsme navíc vyvodili, že provozování nádrží našeho řešení bude méně nákladnější. Rozměrné betonové valy totiž potřebují neustálý monitoring dilatačních spár a kvality ochranných fólií. Naše nádrže jsou bezpečnější i z dalšího hlediska. Dvojitá vakuovaná dna nejenže zabraňují korozi mezi jednotlivými částmi, ale umožňuje rychlý zisk informací o případném porušení těsnosti.
Jaký je současný stav na staveništi?
V. V. Ze čtyř nádrží, které jsou ve výstavbě, prošly již dvě schvalovacím procesem a byly podepsány předávací protokoly. Na základě splnění všech legislativních požadavků bylo na tyto dvě stavby 10. září vystaveno povolení k prozatímnímu užívání. Po kladném řízení a vydání povolení jsme jako investor a provozovatel zahájili 6. října napouštění nádrže H22 a 13. října H21 ropou. Na třetí nádrži se realizují předepsané nátěrové systémy a čtvrtá je hotova po montážní stránce čili je svařena vlastní nádrž i ochranná jímka. Pokračování dalších prací na obou nádržích ovlivní klimatické podmínky. Smluvní podmínky a termíny, stanovené ve smlouvě se SSHR, splníme.
Děkujeme za rozhovor