Jak vypadá divadlo pro 21. století?

• Foto

Třídenní pracovní pobyt v Lublani byl úvodní událostí workshopu. Studenti se seznámili s urbanistickou a historickou situací města, do něhož budou po celý letní semestr navrhovat „Divadlo pro 21. století“. Součástí setkání byla exkurze za staršími i novějšími architektonickými památkami Lublaně, přednášky o architektuře i divadle a především intenzivní práce na zadání projektu.

Workshop koncepčně připravil přední slovinský architekt a pedagog na lublaňské fakultě architektury Vojteh Ravnikar. Ve spolupráci s vedením města a Slovinským divadelním muzeem v Lublani byla pro nové divadlo vybrána parcela v samém centru metropole, která je už několik desetiletí předmětem úvah architektů a urbanistů. Jedná se o nezastavěný vnitroblok poblíž náměstí Kongresni trg, které na začátku čtyřicátých let 20. století upravil slavný slovinský architekt Jože Plečnik. Plečnik v Lublani zanechal svou výraznou stopu i na jiných místech. Vedle řady budov, které zde postavil, je rovněž autorem úprav mnoha veřejných prostorů a podílel se také na vytváření moderního urbanismu města. I s jeho odkazem se studenti při navrhování nového divadla museli vypořádat. Vybraná parcela totiž leží na konci Plečnikem vymezené městské osy ulic Emonska a Vegova.

Další velkou výzvou workshopu bylo řešení vlastního divadelního prostoru. Studenti měli možnost během dvou večerů vyslechnout řadu přednášek, které se této problematice věnovaly. Ředitel Slovinského divadelního muzea a současně významný slovinský básník a dramatik Ivo Svetina studenty seznámil s historií a současností divadla ve Slovinsku. Neméně významná slovinská scénografka Meta Hočevar, českému publiku známá například z Pražského quadriennale 2007, se pokusila odpovědět na otázky „Co je to divadlo?“ a „Jak má vypadat prostor pro představení?“. Přednášky praktikujících divadelníků Tomaže Toporišiče, Barbary Novakovič a Janeze Janšy se věnovaly především divadlu v netradičních prostorech.

Při práci na projektu byli studenti rozděleni do skupin, složených z různých národností. Byli tak nuceni konfrontovat své názory a představy s kolegy, kteří mají zkušenost nejen s jiným způsobem výuky na své škole, nýbrž vycházejí i z jiné historické situace a jsou zvyklí na jiné přijímání současné architektury ve své zemi. Při řešení úkolu byli studentům konzultacemi nápomocni pedagogové zúčastněných fakult architektury: Péter Klobusovszki (BME, Budapešť), Jakub Kynčl, Vítěžslav Nový, Jan Sochor (VUT, Brno), Ksenia Piątkowska (Politechnika Gdańska, Gdańsk), Jacek Rybarkiewicz (Politechnika Śląska, Gliwice), Jiří Suchomel (TU, Liberec), Marek Teska (ČVUT, Praha), Imro Vaško (VŠVU, Bratislava), Marusa Zorec (Univerza v Ljubljani, Lublaň). Na konci workshopu studenti výsledky své práce představili při krátké prezentaci pomocí modelů, skic, posterů a počítačových vizualizací.

Workshop „Divadelní architektura – vize a možnosti“ je součástí víceletého projektu TACE – Theatre Architecture in Central Europe (Divadelní architektura ve střední Evropě). Jeho hlavním organizátorem je Národní divadlo v Praze, které spolupracuje s dalšími divadelními institucemi z Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska. Cílem projektu je zmapování minulosti a současnosti divadelní architektury a rozpoutání mezinárodní diskuse o tomto fenoménu, který byl až dosud poněkud opomíjen. O všech aktivitách projektu informuje webová stránka www.theatre-architecture.eu.

Autor

• (red)