DTZ: Průmyslová architektura může developerům pomoci v konkurenčním boji

Jak ale upozorňuje Lenka Vodrážková, Head of Asset Management DTZ, je nutné odlišit stránku architektury či designu a nákladů na straně developera i nájemce. „O atraktivitě staveb pracujících s historickým kontextem místa není sporu. Vědomi jsou si toho i typy nájemců hledajících originální prostory s přidanou kreativní hodnotou. Proti konverzím hovoří, zvláště v současné době, handicap v podobě zpravidla vyšších stavebních nákladů,“ dodává Lenka Vodrážková, podle které se nedaří změnit situaci, kdy jsou developeři re/konverzí či dokonce regenerace brownfieldů v segmentu průmyslových prostor v nevýhodě kvůli vyšším nákladům. Ty způsobují často jednak ekologické zátěže (v případě skladů či výrobních prostor), jednak častý památkových statut objektů v centrech měst.

„Nastává tak paradox – zatímco volných ploch na nový development na atraktivních místech se nedostává, rekonstrukce a revitalizace ekonomicky často nevycházejí,“ uvažuje Bert Hesselink, vedoucí oddělení pronájmů DTZ. Podle DTZ by právě v této době byly na místě stimuly pro developery, kteří se programově nesoustředí na nezastavěná území měst a obcí, nemusejí usilovat o změnu územních plánů a přinášejí do měst novou architektonickou hodnotu.

O atraktivitě projektů, jejichž investoři se s architekty rozhodnou navázat na průmyslové dědictví, svědčí například chystané obchodní centrum Breda & Weinstein v Opavě. Developerovi se podařilo využít přednosti původního objektu ve stylu německého expresionismu a skloubit jej s požadavky retailových nájemců, stejně jako s příjemným prostředím pro návštěvníky. Jinou ukázkou by mohl být již dokončený kancelářský komplex Classic 7 v Holešovicích, využívající potenciál zastavěných celků metropole oproti zeleným loukám v jeho okolí. „Nechtějí-li města řešit problém úbytku návštěvníků, a tedy zákazníků, v centrech měst, měla by podobné záměry maximálně podporovat. Příklady, jak na to, vidíme v západní Evropě, kde jsou striktní pravidla pro výstavbu a vždy musí být dána přednost revitalizaci před zástavbou nových území,“ doplňuje Lenka Vodrážková.

Odborníci DTZ se shodují, že vyššímu počtu projektů revitalizace či konverzí industriálních staveb by pomohly výraznější restrikce pro výstavbu na zelené louce, o nichž se nyní uvažuje v souvislosti s boomem solárních elektráren, a daňové zvýhodnění developerů stavějících na brownfieldech či pracujících s průmyslovou architekturou. „Opět – i zde máme bezpočet možností a příkladů ze zahraničí, jak zájem developerů o tyto objekty oživit a snížit počet jejich demolicí či necitlivých přestaveb. Vzhledem k tomu, že regenerace brownfieldů a rekonverze původních objektů představují vyšší náklady a riziko pro developery, měla by města pomoci tyto rizika snižovat, a nemusí jít pouze o finanční či daňové incentivy ale např. flexibilním přístupem v procesu územního plánování a stavebního řízení“ říká Lenka Šindelářová, analytička DTZ, jež se dlouhodobě věnuje regeneracím měst ve vztahu k developerským projektům.

Odvrácenou stranou palčivého problému je skutečnost, že budov s industriální minulostí, na zajímavých místech s dobrou dostupností konkrétně v Praze mnoho nezbývá. A o zbytek se navíc často vedou soudní spory nebo jsou zakonzervovány samotnými developery. Podle všeho tedy metropole svůj potenciál v centru již využila, či naopak prohospodařila. Stále však zbývá dostatek areálů či objektů na okraji města, které by při dostupnosti a transparentnosti dotačních titulů (či daňových úlev) mohly sloužit novému účelu, obohatit architektonickou podobu města a diverzifikovat nabídku trhu nemovitostí. „Ta doba dříve nebo později nastane, stejně jako v západní Evropě. A bylo by dobré, aby na ni byli všichni připraveni,“ uzavírá Bert Hesselink.
 

Autor

• (red)