Dobrá i špatná zpráva pro architekty i veřejnost

Pokud se tedy nestane přijetí tohoto zákona politickým imperativem pro všechny členy ČSSD a KSČM, nemůže bez podstatných změn projít druhým čtením. Značné výhrady má zejména Svaz měst a obcí, Česká komora architektů a většina poslanců pravicových stran ODS, KDU-ČSL či Unie svobody, ale i řada poslanců ČSSD…
Novému zákonu se vytýká nepřehlednost, matení pojmů, nejasná struktura. „Ještě jsem se nesetkal mezi kolegy architekty s někým, kdo by po jeho přečtení, nadšeně souhlasil – spíše naopak,“ podotýká architekt Roman Koucký, který se v širším pracovním týmu od samého počátku podílel na připomínkování návrhu nového stavebního zákona za Českou komoru architektů. „Jak je možné, že inteligentní, vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se ve své projekční praxi stavebním právem dnes a denně zabývají, mu (podle předkladatelů) vůbec nerozumí? Jak je vůbec možné, že takový zákon potřebuje dodatečné vysvětlování?“

Zákon je zavalen desítkami odkazů na vyhlášky, které buď ještě vůbec neexistují nebo naopak existují příliš dlouho. „K těm druhým patří například komunisty zavedené a od té doby nijak nezměněné Obecně technické požadavky na výstavbu, které neumožňují člověku svobodnou volbu ani v oblasti nanejvýš privátní, jako je rodinné bydlení. A aby toho nebylo málo, tak nově zavádějí obecně technické požadavky na urbanismus, což už je úplný nesmysl.“ V každém případě pak tyto vyhlášky, které neprocházejí legislativním schvalováním v parlamentu, budou velmi výrazně ovlivňovat průběh projekční praxe a následně i územního a stavebního řízení. Ovšem to není jediný nedostatek nového zákona. K těm zásadním patří omezení některých pravomocí obcí, například při pořizování územního plánu. Obci bude pořizovat úřad obce s rozšířenou působností – více méně dřívější okresy. Nebo obec musí zaměstnat vlastního odborníka, který ale bude u menších obcí po většinu roku silně nevytížen. Vzhledem k tomu, že mezi sousedními menšími a většími obcemi často panuje rivalita a konkurenční prostředí, je tento požadavek velmi nešťastný.

„Vlastně bychom si neměli stěžovat, neboť nový zákon přinese práci urbanistům a architektům,“ ironicky doplňuje R. Koucký. Proč? Předkladatel měl bohulibý záměr, aby územní plán byl všude nanejvýš aktuálním dokumentem, a tak do návrhu nového stavebního zákona vsunul ustanovení o tom, že územní plán se musí každé dva roky obnovovat bez ohledu na skutečné potřeby obce: „To povede k převisu poptávky a nedostatku urbanistů.“ Největší problém je ale se samotným používáním pojmů územní a regulační plán. V zákoně není nikde uvedena definice těcho pojmů a přitom se používají v jiném smyslu, než bylo dosud v praxi obvyklé a zejména než je žádoucí. Podle představ předkladatelů může regulační plán nahradit územní řízení. „Bohužel pouze zčásti, takže se územní řízení stejně povede nakonec stejně ve všech případech, protože se tzv. změní podmínky“. Nebo a to je opravdu nerealizovatelné, musí být regulační plán zpracován v podrobnosti územního rozhodnutí. To svědčí o naprostém odtržení předkladatelů od reality, doplňuje Roman Koucký.

Zákon také nově zavádí povinnou tvorbu územně analytických podkladů. Na úřadu obce s rozšířenou působností by měly být soustředěny všechny informace o dotčeném území. Otázkou ale zůstává, kdo takovou práci zaplatí a jakou bude mít kvalitu! Určitě pozitivní změnou je povinnost stavebního úřadu vydat v rámci územního řízení předem závazný seznam požadovaných stanovisek. Nemělo by se tedy stát, že investor doloží desítky požadovaných stanovisek a vyjádření dotčených orgánů, aby si pak úředník vzpomněl, že mu chybí doložit ještě jedno a pak ještě jedno razítko… Bohužel v případě, že bude některé závazné stanovisko zamítavé – a to je v prvním kole projednávání narposto obvyklé, nelze územní řízení pouze přerušit, jako je tomu nyní, ale musí se v souladu se správním řádem zastavit a začít nové.

Často se opakuje tvrzení, že nový zákon přináší zjednodušení při vydávání stavebního povolení pro rodinné domky. Skutečně RD do plochy 150 m² se nemusí projednávat v rámci stavebního řízení. „Nikdo však nezdůrazňuje, že předtím musí proběhnout územní řízení!“ upozorňuje R. Koucký. Půvabné je, že s novým návrhem stavebního zákona se do českého práva opakovaně dostává ustanovení o tom, že závazná stanoviska dotčených orgánů jsou překonatelná rozhodnutím vlády. Pokud se dobře pamatuji, bylo tady něco podobného s přírodními rezervacemi, kde si vláda vymínila právo rozhodnout o udělení výjimky ze stavební úzávěry. Během krátké doby se toto ustanovení muselo zrušit, neboť množství žádostí by zcela paralyzovalo jakoukoliv jinou činnost vlády.

Autor

• Kohoutová Markéta