Národní technická knihovna - vítězný návrh

Firmy projdou dvoustupňovou veřejnou obchodní soutěží. Knihovna se má stát centrem výzkumu a vývoje, vzdělávání a veřejných informačních služeb. Projekt bude možné zařadit mezi první projekty partnerství soukromého a veřejného sektoru v České republice, tak zvaných PPP projektů. Vybraná společnost budovu postaví na své náklady a stát ji bude dlouhodobě splácet. Autory vítězného návrhu jsou architekti Roman Brychta, Adam Halíř, Václav Králíček a Petr Lešek. V článku představujeme vítězný architektonický návrh knihovny.

URBANISMUS A ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI
Stavební parcela, která je předmětem soutěže, se nachází přímo v ohnisku střetu téměř všech stavebních epoch této části města. Z toho vyplývající určitá rozporuplnost a neuchopitelnost místa nás vedla k přijetí vcelku konzervativní polohy, respektující dejvický blokový koncept. Danou parcelu budou vyplňovat dva objemy, které mezi sebou svírají předepsaných 30 % volné nezastavěné plochy. Po funkční stránce a v souladu s přijatým konzervativním principem se od vlastní knihovny oddělí parkoviště. Stále totiž ještě existují na světě místa a budovy, ke kterým a do kterých je třeba alespoň několik symbolických metrů dojít pěšky. Knihovna se může mezi taková místa počítat.

ARCHITEKTURA A VNITŘNÍ PROVOZ
Fasáda knihovny je neprodyšně, i když průsvitně uzavřena obíhajícím skleněným pláštěm. V přízemním pásu je plášť průhledný, aby dal bez překážky nahlédnout do veřejné vstupní haly knihovny. Tvar hranolu na půdorysu sférického čtverce je pro budovu knihovny zvolen pro jeho charakter osově orientované centrály. Je to tvar, který navozuje pocit ochrany a soustředění, pro knihovnu velice důležitý. Oproti čistému čtverci nebo kruhu je možné se uvnitř dispozice chovat naprosto svobodně, a přitom neztratit pocit dobré orientace. Ten je navíc podporován vložením podélné dvorany s horním osvětlením. Na dně dvorany, která sestupuje do úrovně mezipatra přízemní vstupní haly, je umístěna hala služeb, veřejnosti přístupná přes jediný kontrolní bod v přízemí. Střední tři patra jsou věnována především oddělením volného výběru a studovnám. Poslední patro nad prosklenou střechou dvorany dává navíc možnost pobytu na volném vzduchu v prostoru několika atrií. Na tomto patře jsou soustředěny individuální studovny.
Část budovy knihovny, přivrácená k parkingům, tedy do vnitrobloku, je věnována neveřejným funkcím Národní technické knihovny a je obsluhována samostatnou vertikální komunikací se schodištěm a osobonákladními výtahy. Dvě schodiště, umístěná ve veřejné části knihovny, jsou především požární únikovou cestou. Slouží také k pohybu veřejnosti mezi patry. Východ z těchto schodišť do přízemí se používá pouze v případě požáru. Základní vertikální komunikací pro veřejnost jsou dva výtahy za kontrolním bodem a otevřené schodiště na kraji dvorany. V jediném podzemním podlaží jsou umístěny sklady knih, dílny, šatny personálu a ostatní technická zařízení budovy. Do úrovně tohoto podlaží sjíždí průjezdnou jednosměrnou rampou zásobovací komunikace. Tím, že se suterénní prostory omezily na minimum přesunutím parkingu do samostatného objektu, naskýtá se možnost uvažovat o větší kapacitě skladů knih přidáním dalšího suterénního patra.

TECHNICKÉ ŘEŠENÍ
Po technické stránce by měla být NTK jakousi stavební příručkou v praxi. Samozřejmě stavební příručkou, prezentující současné technologické trendy stavebnictví. Je-li stále aktuálnějším tématem stavebnictví ekologie, a tudíž především energetická úspornost, objem knihovny bude mít co nejmenší povrch, a tedy i minimální tepelné ztráty a zisky. Neprůhledná část fasády je koncipována jako dvojitá se žaluziovým stíněním v meziprostoru. Sluncem ohřátý vzduch je možné v tomto prostoru přesouvat jak vertikálně (samotíže), tak horizontálně (axiální nehlučné ventilátory). I přes ochranu budovy dvojitou fasádou bude třeba opatřit vzduchotechnický systém zdrojem chladu. Zvažován je absorpční zdroj, který spotřebovává lacinou letní páru z místní teplárny a navíc pracuje zcela bezhlučně.
Po konstrukčně-statické stránce využíváme možností dodatečně křížem předpínaného železobetonu. Dosažené rozpony 14,4 × 14,4 m jsou ověřeny statickým posouzením. Statická zpráva dokumentuje graficky výpočet deformací nepředepnutých stropních desek, které jsou v dalších fázích statického výpočtu eliminovány předepínacími kabely. Po materiálové stránce by se měly na budově NTK uplatnit hlavně sklo a beton (materiály s nulovou požární zátěží). Sklo dvojité fasády ve formě Reglitu dosahuje s pokoveným vnitřním povrchem k = 1,6.

SPODNÍ A VRCHNÍ STAVBA
Budova bude založena na základové desce, která bude lokálně zesílena směrem pod desky v místech opření sloupů podzemního podlaží. Spolu se základovou deskou se na založení budovy podílí i prostorově tuhá konstrukce podzemního podlaží. Ta je kromě základové desky tvořena obvodovými stěnami tloušťky 300 mm, stěnami vertikálních komunikačních jader téže tloušťky a sloupy, lokálně podporujícími stropní desku. Ty jsou dvojí - primární v základním rastru 14,4 × 14,4 m, nesoucí veškerá zatížení vyšších podlaží, a sekundární - vložené v rastru 7,2 × 7,2 m, které podporují pouze strop nad podzemním podlažím. Profil primárních sloupů je ø 750 mm, sekundárních ø 400 mm.
V nadzemních podlažích tvoří nosnou konstrukci železobetonová skeletová konstrukce se sloupy, lokálně podporujícími stropní desky, působící ve dvou směrech v základním rastru 14,4 × 14,4 m. Horizontální tuhost budovy je kromě tuhosti desek ve své rovině zajištěna čtyřmi šachtami, sloužícími jako vertikální komunikační jádra.

Celý nezkrácený článek včetně nákresů si můžete přečíst v prosincovém čísle 6/2004.

Autor

• Ing. Smutek Miloslav