Jedny z nejbezpečnjěších tunelů v Unii

Zprovozněním tunelů Mrázovka vznikla atraktivní objízdná trasa mimo vlastní centrum. V širších souvislostech byla ukončena výstavba celého jižního a západního segmentu pražského městského okruhu.

Stavební řešení
Akceptováním podmínek, vyplývajících z dopravního řešení, se vymezil požadavky na stavební řešení celého podzemního díla. Ve výsledném návrhu jsou realizovány dva jednosměrné tunely, vždy zčásti dvoupruhové a zčásti třípruhové. Přechod z třípruhového na dvoupruhové uspořádání je v místě připojení, resp. odpojení jednopruhové tunelové rampy – v tzv. rozpletech. Tunely jsou v převážné části ražené, u obou portálů však navazují na ražby hloubené části. Kromě hlavních tunelů jsou v podzemí ještě raženy tunelové propojky, čerpací stanice vody, trafostanice a strojovna vzduchotechniky.

Právě rozplety pod Mrázovkou asi nejvíce tuto stavbu „proslavily“. Na rozdíl od hlavního tunelu, kde je plocha výrubu cca 165 m², v místě rozpletu byl nezbytný výrub až 324 m². To už je unikát i ve světovém měřítku. Kromě toho bylo nezbytné překonat řadu dalších úskalí. Nutné je zmínit se i o ražbách pod Ostrovského ulicí. Zde, ve složitých geologických podmínkách, při standardní šířce výrubu 16,6 m, probíhaly práce pod základy až pětipatrových budov – a to při nadloží pouze 12 m k jejich základům.

Výstavba
Pro volbu metod realizace byla vždy rozhodující kritéria bezpečnosti. Nejen bezpečnosti v podzemí, ale také na zajištění objektů nadzemní zástavby a infrastruktury. Pro vlastní ražbu byla použita technologie NRTM (nová rakouská tunelovací metoda). Na začátku prací se startovalo s horizontálním členěním výrubu, ale brzo se přešlo na vertikální. V náročných místech pod zástavbou s nízkým nadložím se uplatnila doplňková opatření, sledující zvýšení stability výrubu a snížení deformací na povrchu. Nutno dodat, že u vytipovaných nadzemních objektů byly na základě jejich podrobné pasportizace a statického posouzení provedeny předstihové zajišťovací práce.

Na stavbu bylo dodáno 3.000 šroubovatelných spojek Lenton do betonářské oceli. Ty pomocí kónického závitu vytvářejí tvarově odolná spojení a tím zajišťují kontinuitu a strukturní integritu vyztužených betonových konstrukcí. Tyče spojené podle tohoto principu fungují jako bezstykové výztuhy a poskytují plnou nosnost vzhledem k tahu, tlaku a inverzi napětí (o konstrukčních výhodách budeme informovat v příštím čísle časopisu). Po vyražení byla prováděna primární obezdívka stříkaným betonem na armaturu. Stálou konstrukci tunelu tvoří sekundární obezdívka, pod kterou je vložena uzavřená fóliová hydroizolace.

Velký prostor byl poskytnut diskuzím o architektonickém řešení viditelných konstrukcí. Na řešení severní a jižní portály vznikly názorové studie, které byly dotaženy až do výsledné podoby. Samostatnou kapitolou byl návrh výdechového objektu na Pavím vrchu. Pozornost byla věnována i definitivnímu pohledovému efektu v tunelech. Po řadě diskuzí bylo investorem rozhodnuto o keramickém obkladu. Dlaždice ve speciálním barevném návrhu jsou osazeny do výše 3,5 m, stropy v klenbách tunelů jsou pouze natřeny.

Celý nezkrácený článek si můžete přečíst ve speciální příloze Nejlepší stavby roku 2005, která je součástí říjnového čísla 5/2005 časopisu KONSTRUKCE.

Autor

• (red)