Eva Jiřičná Architects Limited

Později spolupracovala s Richardem Rogersem na interiérech pro pojišťovnu Lloyd's v Londýně. Proslavila se především realizacemi interiérů módních obchodů a klubů s precizními konstrukcemi ze skla a oceli. Sklo používá i jako konstrukční prvek ve svých transparentních schodištích. Její konstrukční brilantnost, založená na technických znalostech, zajiskřila na Pražském hradě, kde ji v pavilónu Oranžérie v Královské zahradě realizovala s pomocí českých firem.

Canada Water Bus Station, London 1999
Autobusová zastávka Canada Water souvisí s nedávno prodlouženou trasou metra z centra Londýna. Zastávka tvoří komunikační uzel pro cestující, přestupující mezi autobusy a metrem. Konstrukční řešení vyplývá nejen z potřeby navázat na stávající objekt vstupu do podzemní dráhy, ale především vytváří fungující regionální centrum se základním servisem, které však nezatěžuje stávající bytovou zástavbu. Cestující jsou chráněni rozepjatými křídly zastřešení.
Příhradově ztužená křídla střešní konstrukce, každé o délce 16 m, jsou vetknuta do páteře podélného příhradového nosníku s pomyslným průřezem kosého hranolu. Díky vnitřnímu příhradovému zavětrování spolupůsobí křídla konstrukce se středovým nosníkem. Konstrukce je podpírána pěti ocelovými sloupy. V části zastávky je vybudováno malé zázemí, které je obloženo kamenem. Na krytinu střechy je použit hliníkový plech, centrální hranol je prosklený a prosvětluje celé nástupiště. Podhled z perforovaných hliníkových panelů se zvukovou izolací zároveň tvoří hlukovou bariéru a chrání tak okolní byty před nadměrným zatížením.

Oranžérie na Pražském hradě, Praha 1999
V jižní části zahrad Pražského hradu nahrazuje nová Oranžérie starší, zchátralý skleník postavený podél renesanční opěrné zdi, oddělující královskou zahradu od Jeleního příkopu. Po hledání řady alternativních podob dostalo přednost řešení prostorové skleněné skořepiny, která je segmentem kruhového tubusu o poloměru 4,3 m a půdorysu 84,5 x 8,97 m s výškou 5,2 m. Strukturální zasklení z kaleného laminovaného skla je zavěšeno na prostorové síti diagonálních trubek z nerezové otryskané oceli o průměru 48 mm, které jsou na sebe navzájem kolmé. Trubky tvoří svařené kříže potkávající se ve styčnících kde jsou mechanicky spojeny jedním šroubem, takže konstrukce zůstává demontovatelná. V dolní části spoje je připojena konzola pro upevnění skla, vyrobená z ohnutých plochých pásků kovu, která nese rohy skleněných tabulí. Tabule z kaleného laminovaného skla spojuje čirý silikon. Konstrukce je podporována příčnými příhradovými oblouky, které tvoří skleněné příčky rozdělující skleník na tři funkční celky. Síť je také stabilizována trojúhelníkovou příhradovou konstrukcí, která je umístěna podél zachované zdi.

Nezkrácený článek si můžete přečíst v únorovém čísle 1/2004.

Autor

• Ing. Arch. Faturíková Lucie