Elbe Philharmonie: výjimečná architektura se skvělou akustikou
Rubrika: Architektura
Labská filharmonie je mimořádným architektonickým počinem, jehož komplexní vzhled je na hranici toho, co lze v dnešní době vytvořit. Hlavní eskalátor je technickým veledílem, které přepraví návštěvníky po trase dlouhé 82 metrů z historického skladiště Kaispeicher do nástavby s koncertní síní. Prohnutý eskalátor je nejdelší svého druhu v Evropě. Jízda zabere dvě a půl minuty, během nichž se návštěvníci ponoří do moře světel a 7 900 skleněných odrazových sklíček, které mají působit relaxačně. Nahoře pak stanou před velkým proskleným otvorem nabízejícím panoramatický výhled.
Labská filharmonie je umístěna přímo v srdci Hamburku. Obklopena historickým Speicherstadtem spadajícím pod ochranu UNESCO, urbanistickým projektem HafenCity a rozsáhlými průmyslovými oblastmi přístaviště se futuristická skleněná fasáda Labské filharmonie tyčí nad svým rudě zděným podstavcem, který byl původně přístavním skladem. Před patnácti lety přišel projektový developer Alexander Gérard s myšlenkou přetvořit jej na místo pro kulturní vyžití. Obrysy nevídané koncertní síně, postavené na bývalém skladu kakaa a kávy, se začaly zhmotňovat v roce 2007.
Spíše funkční než krásné přístavní skladiště A (Kaispeicher A) bylo postaveno v roce 1966 na 1 111 pilířích osazených do dna přístavu. Výstavba Labské filharmonie na jeho „střeše“ ztrojnásobila výšku této budovy na konečných 110 metrů. Společnost HOCHTIEF tuto průmyslovou památku zcela „vykuchala“ a přetvořila ji na kulturní svatostánek. Stavební práce probíhaly dokonce i v noci. Světlomety ozařovaly ocelové vazníky spouštěné jeřáby a jejich následné svařování nebo sešroubování. Komplex je nyní domovem dvou světových koncertních síní, Kaistudia, restaurací, obchodů, zkušeben a parkovacích míst. Toto jádro po stranách doplňuje 44 bytů v západní části budovy a 244 pokojů hotelu Westin ve východní části. Žádná část konstrukce není výsledkem velkovýroby, vše bylo vytvářeno individuálně. Nová dominanta se nyní tyčí nad hamburským přístavem, jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí Německa. Rudé cihly ve spodní části jsou trvalým odkazem na minulost Hamburku, sklo v horní části představuje světlou budoucnost města. Tyto dva aspekty se propojují v plaze, což je místo, kde se bude setkávat veřejnost. Klínovitý tvar původní budovy je osazen skleněnou nástavbou s vlnící se střechou, která připomíná vlnobití.
Při celkové váze 1 089 tun mají jednotlivé fasádní prvky plochu až 25 metrů čtverečních a jsou zabarveny tak, aby odrážely nebe i přístav a vytvářely tak obraz druhého Hamburku. Výhled z plazy na město je rovněž působivý. Po opuštění eskalátoru můžete projít skleněným větrolamem, vystoupit na nově provedenou zděnou podlahu a užívat si výhledu pod vysokými bílými stropními klenbami. Zakřivené schody vedou do koncertních prostor, v nichž se budou návštěvníci procházet po dubových parketách. Zdi mají matný lesk díky využití ručně leštěné chemické omítky. Masivní zábradlí z lepených dubových lišt vytvářejí pocit tepla a vizuální různorodosti. Nenaleznete zde žádné pravé úhly, pragmatismus nebo standardní řešení. Každý centimetr čtvereční budovy je součástí velké, zastřešující myšlenky. Budova je precizně propracovaná až do toho posledního kouta, aby vzniklo souhrnné umělecké dílo. Toto je nejvíce patrné v hlavní síni. Řady sedadel zde terasovitě obklopují ústřední pódium a poskytují skvělý výhled i pro diváky na nejvzdálenějších místech. Nejefektivnější využití má v síni ale zvuk a požitek z poslechu.
Pro ideální šíření zvuku uvnitř haly o 40 000 kubických metrech bylo vyhotoveno 10 000 stěnových a stropních prvků vyrobených z velmi hustého materiálu skládajícího se ze zdrsněné sádry a odpadního papíru. Byla vyvinuta nová stříkací technika na vyplňování spár, neboť původně zamýšlené těsnicí pásy naprosto nesplňovaly požadavky na kvalitu zvuku. Jelikož se v koncertních síních obvykle na zdech a stropech používá dřevo, je toto sádrovláknité obložení jedinečné. Spousta lidí je nadšena z „bílé kůže“ skládající se z 999 987 nepravidelných vlnkovitých proláklin zformovaných z těchto obkladů. Akustika Labské filharmonie je optimalizovaná nejen stavbou zdí, ale i tím, že celá síň funguje jako rezonátor. Zvuk je odrážen obrovským trychtýřem umístěným pod stropem ve výšce 37 metrů. Pro zamezení průniku hluku, vibrací a vnějších vlivů do interiéru je 12 500 tun vážící koncertní síň uložena na 362 ocelových pružinových sadách, které ji izolují od vnějšího světa. Návštěvníci představení neuvidí, že bílá kůže ukrývá velmi komplexní ocelový rám, na kterém jsou umístěny stěnové prvky. Ventilační šachty, které přivádějí čerstvý vzduch pod každé ze sedadel, rovněž prochází touto kovovou konstrukcí. Šachty větvené ventilace a odtahu kouře se spojují pod vlnitou střechou do tak velkých kanálů, že by jimi prošel dospělý člověk. Tyto jsou osazeny na pružinách a skládají se z osmimilimetrových sendvičových ocelových plátů, které jsou osazeny s milimetrovou přesností. Technologie umístěná pod střechou síně váží 8 000 tun, což odpovídá hmotnosti 14 dopravních letadel Airbus A380. Veškerá tato technologie je tam proto, aby akustika v Labské filharmonii byla, a pravděpodobně i bude, nepřekonatelná.