Povrchové úpravy nádrží na ropu za plného provozu (2. část)

Po mechanickém dokončení výstavby (29. prosince 2003) natekla po 156 dnech výstavby první ropa do nádrží. Už při uzavírání kontraktu bylo zřejmé, že úplná realizace díla, tj. provedení vnějších povrchových úprav ocelových nádrží, potrubí a ocelových konstrukcí, dokončení asfaltového povrchu na komunikacích a provedení konečných terénních úprav, se podaří pouze za vhodných klimatických podmínek na jaře roku 2004. Konečný termín zákazník plánoval na 31. květen 2004. Toto rozhodnutí však znamenalo provést všechny zbývající práce za plného provozu ropného terminálu, řízeného klientem podle jeho provozních potřeb, aniž bychom měli jakoukoliv možnost provoz ovlivnit a zlepšit si tak podmínky k práci.

PRECIZNÍ PŘÍPRAVA
V období od ledna do března probíhala příprava, která stanovila vhodný technologický postup provedení nátěrů. Bylo třeba jej projednat s výrobcem a dodavatelem nátěrových hmot a se zákazníkem. Po jeho schválení se přistoupilo k tvorbě realizačního plánu včetně časového harmonogramu. Disponovali jsme sice potřebným technologickým zařízením a kvalifikovanými pracovníky, protože nátěry nádrží a ocelových konstrukcí běžně provádíme, ale vzhledem k termínové napjatosti a nárokům na kvalitu prací bylo rozhodnuto o pořízení dalších vysokotlakých bezvzduchových stříkacích agregátů, vysokotlakých čistících zařízení, speciálních montážních plošin, ovládaných stlačeným vzduchem, a dalšího potřebného zařízení. Pro zajištění směnného provozu bylo také nutné rozšířit počet pracovníků – natěračů s využitím litevské pracovní síly (což bylo jednou z podmínek zákazníka), tyto lidi vyškolit na obsluhu nového zařízení a specifické činnosti, předpokládané při vlastní realizaci na stavbě. Dodavatel nátěrových hmot musel dohodnout a udělat postupnou dodávku na stavbu v patřičném množství a čase a dokázat si poradit při transportu a skladování s tím, že v Litvě byly v polovině dubna ještě noční teploty do -8°C, přičemž podmínkou výrobce a dodavatele nátěrových hmot je teplota +4°C. Přesto byla technická přípravná fáze 15. dubna 2004 zvládnuta.

BEZPEČNOST PRÁCE NA PRVNÍM MÍSTĚ
Litevská rafinerie Mažeikiu Nafta, jejíž součástí je i terminál v Butinge, byla privatizována počátkem 90. let a majoritním vlastníkem se stala americká firma. Její zástupci rovněž obsadili funkce v managementu firmy a zůstali v něm i po změně majoritního vlastníka, kterým se stal ruský Yukos. Bezpečnostní politika v rafinerii je řízena konglomerátem amerických a litevských bezpečnostních předpisů a zejména na dodavatele, který přichází poprvé, je vyvíjen soustavný tlak. Kdo se v praxi při dodávce prací setkal s Američany v managementu zákazníka a v pozici nezávislých supervizorů, dobře ví, co to znamená. Fakt, že v nádržích a potrubí, které budou čištěny a natírány, je ropa, byl pro zákazníka i pro dodavatele problémem. Pro zákazníka proto, že personál tohoto poměrně „mladého“ terminálu nebyl ještě zvyklý, že se na zařízení bude vykonávat práce takového rozsahu. Pro firmu OKZ Holding proto, že bylo nutné zpracovat bezpečnostní plány na jednotlivé realizační fáze technologického postupu a jenom tato písemná dokumentace představuje jeden „slušně“ naplněný šanon. Dále bylo třeba z těchto předpisů vyškolit celý personál, zajistit na práce povolení zákazníka (ve špičce se jednalo až o 24 povolení na jeden pracovní den) či opatřit potřebné ochranné prostředky (např. 50 kusů masek proti otravě sirovodíkem). Z hlediska bezpečnosti byl největším problémem nátěr plovoucí střechy u nádrží, naplněných ropou, kde je reálné nebezpečí úniku uhlovodíkových plynů kolem těsnění po obvodu střechy a v blízkosti pojistných ventilů dýchání střechy. Na střeše se pracovalo za kontinuálního měření atmosféry pracovníky hasičského útvaru zákazníka, který alespoň částečně omezil provoz a minimalizoval pohyby plovoucí střechy na hladině ropy při aplikaci nátěru konečné vrstvy.

POVRCHOVÉ ÚPRAVY
Pro aplikaci nátěrů je nutné mít vhodné podmínky, tj. očištěný povrch a jeho vhodnou teplotu, teplotu a vlhkost vzduchu a při aplikaci nátěrů stříkáním pak ještě vhodnou rychlost větru. Splnění těchto podmínek v období od října do prosince a od dubna do května na pobřeží Baltického moře vyžadovalo mimořádné úsilí a organizační schopnosti celého personálu dodavatele. Před natíráním bylo nutné zajistit očištění povrchu vnitřních stěn nádrže a vnějšího povrchu střechy na čistotu Sa 2,5. Pro vnější plochy byly povrchy plechů, již dříve opatřené základním nátěrem, očištěny vodním paprskem o tlaku 800 barů. Okamžitě pak musí být nanesen základní nátěr – dříve, než se vyskytne tzv. blesková koroze, kterou by bylo nutné znovu otryskat.
Nátěry nádrží byly rozděleny na dvě oblasti. První byl nátěr dna a části stěny nádrže. Tato část musela být dokončena v rámci I. etapy, tj. před plněním nádrží ropou. Vnitřní nátěry jsme realizovali po skončení hydrostatické zkoušky nádrží, finalizace nátěrů pak proběhly v prosinci za okolní teploty -5 až -10 °C. Celý prostor mezi dnem nádrže a plovoucí střechou (objem cca 6.700 m³) musel být vytápěn na teplotu +5 °C, aby došlo k potřebnému vytvrzení nátěru. Ve druhé fázi, kdy byly natřeny vnější plochy nádrží, bylo opět nutné respektovat specifické povětrnostní podmínky na stavbě: na straně nádrže, osvícené sluncem, byly vhodné (teplota, relativní vlhkost a teplota rosného bodu), zatímco ve stínu tomu tak nebylo. Mimořádné potíže také působil téměř nepřetržitý vítr od moře, který komplikoval nejen vlastní práci ve výškách do 24 metrů, ale i aplikaci nátěrů. Aby se zabránilo znečištění okolního technologického zařízení terminálu, bylo nutné provést různá opatření, např. obalit všechny nenatírané povrchy (zábradlí, schody, osvětlení, kabely apod.) PE fólií, které jsme spotřebovali 48 km při šíři balení 0,5 metru. Také bylo třeba ochránit povrch detektorů požáru na nádrži před nechtěným znečištěním nátěrem, ale přitom zajistit jejich normální činnost, protože nádrže byly „pod ropou“ a zákazník nepřipustil vypnutí kontrolního systému.

Celý nezkrácený článek si můžete přečíst v čísle 4/2005.

Autor

• Ing. Vrchlavský Milan