„Nedodrželi jsme tendrové zadání a zároveň jsme přesvědčili klienta o výhodách našeho řešení,“

• Foto

Jaký dojem ve Vás zanechala tato francouzská anabáze?
Po pěti letech strávených na projektu Nadace Louis Vuitton od momentu získání zakázky v roce 2009 do otevření pro veřejnost v letošním říjnu mohu již s mírným odstupem hodnotit celou účast SIPRALU a všech našich českých subdodavatelů v Paříži jako velmi úspěšnou reprezentaci dovedností v různých technických oblastech. Jednalo se o velmi rozsáhlou a silnou týmovou práci. V průběhu projektu nastalo několik kritických okamžiků, které mohly konečný výsledek zásadně ovlivnit, ale s podporou klienta a francouzských partnerů se podařilo tyto momenty společně překonat. V lednu 2011 došlo například ke zrušení stavebního povolení, které bylo po několika měsících obnoveno, a stavební práce mohly naplno pokračovat. U většiny lidí podílejících se na tomto projektu byla po dobu realizace cítit radost a čest účastnit se tak jedinečného stavebního díla. Množství nepředvídatelných překážek, které bylo nutné skoro na denní bázi zdolat, prostě ke složitému projektu patří. Díky tomu jsme však získali mnoho nových znalostí a zkušeností. Myslím si, že prvotní očekávání architekta Frenka Gehryho, klienta LVMH a generálního dodavatele stavby Vinci byla naplněna náročnou, ale kvalitní realizací.

Jak vlastně vypadal takový normální den na stavbě?
S ohledem na ojedinělou víceúrovňovou výškovou členitost staveniště se velký důraz kladl na zvýšenou bezpečnost práce a celkovou logistiku stavby. Proto pravidelně probíhala koordinační schůzka mezi všemi dodavateli stavby. Bylo důležité nastavit správnou posloupnost prací s ohledem na navržené technické řešení a aktuální stav připravenosti konstrukce, zajistit přepravu materiálu a montážních mechanizmů na stavbu a místo montáže, ověřit bezpečnost práce montážníků podle dopředu schválených montážních metodik důkladně kontrolovaných při montáži konstrukcí.

Na stavbě se během několika let pohybovalo velké množství dělníků. Spí stavaři ve Francii v buňkách nebo na ubytovnách? Lze vůbec zázemí při realizaci takovéhoto projektu srovnat s podmínkami na stavbách v Česku?
Řekl bych, že v tomto případě příliš srovnávat nelze, protože bychom srovnávali věci nesrovnatelné. Ubytování všech dělníků stavby nebylo řešeno centrálně. Montéři SIPRALU měli zajištěné ubytování v docházkové vzdálenosti v plně zařízených chatkách v kempu přímo v Bouloňském lesíku. S ohledem na někdy až třísměnný provoz na stavbě a obecně nevyhovující dopravní situaci v Paříži byla snaha minimalizovat přepravu osob po městě, kde řešením bylo využívat metro, skútr nebo velmi oblíbený VELIB (systém sdílených kol). Samotné zázemí stavby bylo zařízeno v tom nejlepším standardu. Rozsáhlé čtyřpodlažní buňkoviště bych spíš přirovnal k moderní administrativní budově s recepcí, velkým sálem, rozměrnými kancelářemi a taktéž pro zajímavost i s vyhlídkovou terasou, která sloužila klientovi pro sledování vývoje projektu. Na jednom místě tak po dobu projektu společně pracovalo v kvalitním zázemí přibližně 200 inženýrů, architektů, techniků a to včetně zástupců klienta.

V software je komunikace jasná. Jak ale probíhala komunikace přímo na stavbě?
S ohledem na skutečnost, že dodavatelé stavby pocházeli z různých evropských zemí, byl většinou komunikační jazyk v kancelářích angličtina, což je pro běžné francouzské stavby nepředstavitelné. Na staveništi samotném byla nezbytná francouzština, kterou jsme komunikovali prostřednictvím naší všestranné paní asistentky a francouzského stavbyvedoucího. Pro usnadnění komunikace na stavbě byla každá montážní skupina vybavena vysílačkou.

Na projektu Nadace Louis Vuitton byly vyvinuty dva zakázkové fasádní systémy typu sloupek-příčka z hliníkových profilů. Jedná se o jedinečné řešení, nebo tento patent použijete i na dalších projektech?
Tuto zakázku jsme získali díky odvážnému technickému řešení z hliníkových profilů, ačkoli zadávací dokumentace byla ze svařovaných ocelových profilů. Nedodrželi jsme tedy tendrové zadání a zároveň jsme přesvědčili klienta o výhodách našeho řešení. Oba fasádní systémy byly vyvinuty zakázkově na základě technických a architektonických požadavků projektu, splňující všechny geometrické podmínky určené tvarem budovy. Následně byly otestovány v evropských zkušebnách a nakonec obhájeny u francouzské certifikační komise pro atypická technická řešení (tzv. ATEx), který nás teprve opravňoval použít vyvinutý fasádní systém. Jedná se tedy o jedinečné řešení teoreticky použitelné na jiném projektu, ale osobně nepředpokládám, že se tak stane.

Překvapila Vás výrazněji nějaká skutečnost související se specifičností dané stavby?
Pro nás to byla první zkušenost, kdy se celý projekt navrhoval ve 3D prostředí v softwaru Digital Project. Konečný objem projekčních hodin byl enormní. Násobně převyšoval naše prvotní odhady pracnosti, které jsme museli průběžně aktualizovat a doplňovat kapacity. Oproti prvotním předpokladům byl i konečný objem a složitost statických výpočtů výjimečný. Přesnost obráběných a následně kompletovaných složitých prostorových dílů byla hodně vysoká z důvodu elektronicky přenášených informací do výroby. Příjemným konečným výsledkem byla minimální chybovost dodaných fasádních výrobků s extrémní druhovostí na stavbu.

Při pohledu na finální podobu stavby se nabízí otázka – co dál? Jsou ještě nějaké hranice, které byste chtěli v SIPRALU pokořit? Existují pro vás nějaké další výzvy?
Pro nás je každý projekt výzvou, protože hranice nám většinou určují inovativní architekti a investoři. Cílem společnosti není každým rokem zvyšovat obrat, ale baví nás nová technická řešení. V současné době připravujeme zajímavé projekty do Paříže, Londýna a Kodaňe. Doufám, že se podobně odvážných projektů, aspoň částečně podobným s tím dokončeným v Paříži, jednou dočkáme i u nás.

Autor

• Bc. Fejfar Vítězslav