Most Verrazano - Narrows slaví čtyřicet let

Elegantní silueta mostu se dvěma patry vozovek se klene od pevnosti Hamilton v Brooklynu k pevnosti Wadsworth na Staten Islandu, které hlídají ústí newyorského přístavu už přes sto let. Jméno dostal po italském mořeplavci Giovannim da Verrazanovi, jenž byl v roce 1524 prvním evropským průzkumníkem, co připlul do newyorského přístavu. Postavit most stálo asi 320 milionů dolarů. Spojení po vlnách mezi Staten Islandem a Brooklynem do té doby obstarával přívoz a trvalo asi deset minut. Za normálních okolností. Když se však v zátoce nahromadily ledové kry či padla mlha, bylo hůř. A za jasných dní či o víkendech zase kapacita přívozu nedostačovala a lidé museli čekat ve frontách hodiny, než se dostali na palubu.

První plán na jiné dopravní spojení přes úžinu se objevil v roce 1888. Měl to být podmořský tunel. Na počátku 20. let 20. století se uvažovalo o dvou tunelech na trase dnešního mostu. Předběžné práce ale byly zastaveny vzhledem k neočekávaným výdajům. V roce 1926 se objevil projekt visutého mostu s gotickými věžemi, vyhlídkovými plošinami, světly majáku a zvony. Všechny návrhy však byly odloženy kvůli hospodářské krizi a posléze kvůli druhé světové válce.

Projekt mostu Verrazano-Narrows byl schválen až po válce a jeho stavba podle návrhu Othmara Ammanna začala 13. srpna 1959 hloubením základů. Byly vykopány 32 metrů pod vodou na straně u Staten Islandu a 35 metrů na brooklynské straně - kvůli jinému podloží. Pak na obou stranách úžiny vyrostla kotviště - každé z nich bylo vysoké 40 metrů, široké 48 metrů a dlouhé 91 metrů. Další fází byla v roce 1961 stavba věží, na které se spotřebovalo 26.000 tun oceli. Věže se tyčí do výše 211 metrů a nesou čtyři mohutná lana, která přenášejí váhu zavěšené mostovky přes základy do země. I když jsou věže naprosto rovné, na vrcholu mají o necelé čtyři centimetry větší rozpětí než u základny. Na víc jak kilometrové vzdálenosti mezi nimi se již takto projevuje zakřivení zemského povrchu. Každou věž drží pohromadě tři miliony nýtů a jeden milion šroubů. Jejich stavba trvala asi rok.

Mezi březnem a srpnem 1963 se napínala hlavní lana. Každé ze čtyř lan je 2.200 metrů dlouhé a téměř metr široké. Sestává z 61 pramenů, z nichž každý se skládá ze 428 drátů. Každý drát o tloušťce pěti milimetrů byl testován na velikost, sílu a obsah kovu. Realizace této části projektu stála 57 milionů dolarů a tři lidské životy. Konečná fáze - instalace mostovky - začala v říjnu 1963. Její dvě patra o váze 81.000 tun poskytla nejen potřebné dopravní služby, ale i lepší schopnost vyrovnat se s teplotními změnami. Ty totiž působí napínání a smršťování lan a díky němu jsou patra vozovek v létě o 3,5 metru níže nad vodní hladinou než v zimě.

Šestiproudé horní patro se otevřelo pro dopravu ihned, dolní bylo rezervováno pro budoucí užití. Na mostu pracovalo celkem asi 12.000 lidí. Kvůli jeho stavbě muselo být na brooklynské straně zbouráno na 800 budov a přesídleno 7.000 obyvatel. Během prvního roku provozu přepravil most asi 48.000 aut denně, zatímco dnes se jich po jeho dvou patrech prožene každý den asi 190.000 a most tvoří součást "jižního bypassu" kolem Manhattanu. Podle původních předpokladů mělo být dolní patro otevřeno v roce 1975, ale rostoucí doprava si vynutila jeho zprovoznění již v červnu 1969. Každé patro má tři proudy jedním směrem a tři opačným. V roce 1994 iniciovala občanská sdružení stavbu chodníku pro pěší a cyklisty s odůvodněním, že "most poskytuje úchvatný pohled na panoráma Manhattanu, New Jersey, přístav, lodi a Sochu svobody na jedné straně a na širou hladinu Atlantského oceánu na straně druhé.

Zdroj: ČTK
Foto: Dave Frieder, THE BRIDGE MAN - PHOTOGRAPHER

Autor

• (red)