Industriální dědictví je pro Ostravu devizou do budoucna
Rubrika: Ekonomika
Vztahy mezi brownfieldy a industriálním dědictvím v Ostravě jsou předpokladem k úspěšnému rozvoji nejen samotného města, ale i bydlení a služeb. Shodla se na tom 17. června více než dvacítka účastníků diskusního setkání Stavebního fóra, které proběhlo v salonku Praha ostravského Hotelu Imperial. Z podnětné diskuse jednoznačně vyplynulo, že Ostrava je svým vysokým počtem průmyslových brownfieldů nejen českým, ale možná i evropským unikátem. Podle přítomných odborníků je tento fakt jednoznačnou devizou a město Ostrava by jej mělo využít ke svému prospěchu. O tom, že investice do brownfieldů a industriálního dědictví se vyplácí, je totiž možno se přesvědčit na nejednom z fungujících příkladů v zahraničí. Podle stejného modelu by se i bývalé ostravské průmyslové areály mohly proměnit v bytové čtvrti.
„Průmyslové dědictví má jednoznačně pozitivní náboj a je přínosem pro jakýkoli rozvoj. Jedná se totiž o jedny z mála ploch ve městě, které lze ještě využívat. Taková koncentrace národních kulturních památek, jejich hodnota a identita, jakou nalézáme v Ostravě, ji bude vždy odlišovat od ostatních českých měst,“ uvedl Benjamin Fragner z Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT v Praze. Podle něj se zachované industriální dědictví stává novým obchodním artiklem, jehož potenciál již využívají bývalé průmyslové oblasti na západ od našich hranic.
Ostrava má podle Benjamina Fragnera ve svém industriálním dědictví velký potenciál rozvoje.
Problém je však především v tom, že politici si myslí a prosazují pravý opak. Stavby na zelené louce jsou pro ně levnější a ekologičtější. Podle toho vypadá i politika státu vůči bývalým průmyslovým areálům. Na jejich obnovu a regeneraci plyne ze státního rozpočtu jen zlomek fi nancí. „Pokud by majitel brownfieldu chtěl investovat do výstavby bytů, tento projekt financovat nebudeme. Programy na jejich obnovu, které máme k dispozici, počítají s opětovaným využitím těchto areálů pro výrobu a průmysl,“ potvrdila nelichotivý fakt zástupkyně CzechInvestu Soňa Michálková. Částečné zlepšení stuace lze prý očekávat od nové Národní strategie brownfieldů, která se momentálně připravuje.
Podle Soni Michálkové CzechInvest projekty na výstavbu bytů v areálech brownfieldů ze svých programů momentálně nepodpoří.
VŠE JE ZATÍM NA BEDRECH DEVELOPERŮ
Jediným, kdo tedy v současné době regeneruje brownfi eldy pro jinou než výrobní sféru, jsou developerské společnosti. „Například v Praze už městu žádné brownfi eldy nepatří. Tamní politici to komentují tím, že developeři už to nějak vymyslí, a výraznější podpory se od nich prostě nedočkáte,“ poukázal Pavel Weishaupt z developerské společnosti Codeco. Zúčastnění odborníci se sice shodli na tom, že právě ostravské brownfi eldy mají nevýhodu v tom, že jsou často ze své historické podstaty jednoúčelové, avšak ani to by nemělo být překážkou v jejich regeneraci. „Příkladů je hned několik. Například průmyslové areály Völklingen nebo Emscher park v Německu či bývalá textilka Lister Mills v anglickém Bradfordu. To vše byly dříve vesměs jednoúčelové haly. Dnes jsou některé z nich na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, fungují zde kulturní a vědeckopopulární centra a v případě Bradfordu i byty pro movitější klientelu. Developer se zde zaměřil na konverzi a zcela se podřídil novému trendu – regeneraci prostřednictvím historie. Ten je založen na zachování maximální autenticity s využitím součástí původních materiálů. Ještě před otevřením byly všechny byty prodány,“ podotknul Benjamin Fragner.
Aby ale podobný model fungoval rovněž v Čechách, je potřeba změnit některé přístupy k problematice brownfi elds a industriálního dědictví. V západních zemích podobné projekty „rozjíždí“ stát za podmínek, že na nich bude participovat více subjektů. Impuls jde takříkajíc shora. Oproti tomu v Čechách je státní podpora ve prospěch regenerace brownfi eldů na jinou než výrobní oblast zcela nedostatečná.
CHYBÍ CÍLOVÁ SKUPINA
„V zahraničí funguje domluva s velkými koncerny, které umožní, aby tyto areály mohlo město odkoupit. Umí se tam zkrátka dohodnout a je to názorná ukázka spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Zahraniční odborníci se u nás divili, proč tyto areály nechtějí města a stát vykupovat. Snažíme se nabyté zkušenosti předávat politikům a poukázat na místa, kde by mohl stát pomoci. Ať už formou dotací, nebo daňových úlev,“ nastínila jedno z možných řešení Soňa Michálková.
Stálým a často opomíjeným faktorem však zůstává skutečnost, že všechny snahy o zlepšení budou zbytečné, pokud o konečný produkt neprojeví zájem cílová skupina – tedy obyvatelstvo. „Tady narážíme na malou osvětu a nízkou medializaci například trendů v bydlení. Nejsme si zcela jisti, zda je český občan připraven v takovýchto lokalitách, byť zregenerovaných, bydlet. Je třeba vytvořit poptávku po takovémto typu bydlení. Pokud se mu dostane alespoň takové mediální pozornosti jako například pražským loftům, lze očekávat, že se najde specifická cílová skupina klientů, kteří budou takovéto bydlení vyhledávat a budou pro danou lokalitu ekonomickým přínosem,“ vysvětlil Pavel Weishaupt.
Podpora státu v regeneraci brownfieldů je podle Pavla Weishaupta zcela nedostatečná.