Den ocelových konstrukcí zaznamenal na veletrhu úspěch

Mezi přednášejícími se vystřídaly významné osobnosti z oboru, k nimž určitě patří architekti Roman Koucký, Patrik Kotas, Jindřich Smetana - dlouholetý spolupracovník architektky Evy Jiřičné či profesor František Wald – specialista na požární odolnost konstrukcí a mnoho dalších. Nechyběli ani zahraniční odborníci. Například zástupce společnosti Arcelor BCS Patrick Le Pense z Francie, který hodnotil ocel jako materiál pro občanskou a bytovou výstavbu a Jules Mathieu z Lucemburska, který hovořil o požární bezpečnosti staveb, kde dostává nový prostor ocel a chování konstrukcí průmyslových budov při požáru.
Architekt Roman Koucký zmínil ve své přednášce ocelové mosty, jejichž je autorem. Patří k nim jeden z nejznámějších - most v Ústí nad Labem a Dlouhý most v Českých Budějovicích. Připomenul také, že zásadním principem při stavbách podobných děl je týmová spolupráce. „Architekti a inženýři se bez vzájemné komunikace neobejdou. Bohužel často dochází k opaku, a proto je cílem obou komor postupné sbližování,“ sdělil Koucký. I architekt Kotas prezentoval stavby, jimž dominuje ocel. Zastávku metra Rajská zahrada a nedávno dostavěnou nekonvenční tramvajovou trať Hlubočepy-Barandov. Divadlo Spirála jako ukázku stavby z ocelové konstrukce pro veřejné shromažďovací prostory představil zase architekt Smetana.

Po skončení jednotlivých přednášek následovaly vždy velmi podnětné diskuse. Asi nejvzrušenější debatu rozpoutali s obecenstvem právě architekti. Zástupce ocelářských firem zajímalo například, jak podpořit větší využití oceli ve výstavbě. K tomu Koucký s Kotasem poznamenali, že bohužel panuje všeobecná nedůvěra k projektům navrženým z ocelových konstrukcí. „Nevím z jakých důvodů, ale u projektu z betonové konstrukce se nikdo neptá proč je z betonu, u ocelové konstrukce ta otázka zazní vždycky a my musíme složitě obhajovat, proč jsme si vybrali jako materiál ocel. Vidím problém v určité setrvačnosti, uzavřenosti a neprogresivnosti společnosti, což brání jakémukoliv kroku kupředu,“ sdělil Koucký.
Smetana ještě poznamenal: „Ocel má přitom mnohem větší schopnost asimilace s městským prostředím. Betonová tělesa třeba na dálničních tazích působí často až brutálně, estakády z oceli by ke krajině byly určitě milosrdnější. Navíc je v dnešní době i velmi málo času na projekty a tak se jede ve starých zajetých kolejích.“ Ve prospěch oceli hovoří i možnost následné manipulace s konstrukcí, recyklovatelnost a rychlost stavby. Koucký dodal, že velkou roli v prosazení zajímavých a moderních projektů z oceli mohou sehrát média a školy. „Ke školám však budu kritický. Na českých architekturách zoufale chybí věda a výzkum. Ověřují se stále už známé věci.“
Celodenní konferenci v rámci stavebního veletrhu uspořádala Česká asociace ocelových konstrukcí společně s BVV. Vedoucí manažer projektu stavebních veletrhů Rudolf Böhm konstatoval, že konference je vlastně takovým dárkem pro účastníky výstavy. „Chceme i v budoucnu představovat populární, progresivní a přitom zanedbávaná témata. I. ročník Dne ocelových konstrukcí se v České republice konal poprvé v historii a jsem rád, že právě tady, protože sem patří,“ řekl Böhm.

Autor

• (red)