Výběr optimálního typu wolframové elektrody pro svařování metodou TIG
Rubrika: Svařování a dělení
Svařování metodou TIG patří sice mezi technologie poměrně málo produktivní, ale díky kvalitě a příznivému vzhledu svarového spoje zaujímá nezastupitelné místo v technologiích sváření.
O použití ochranných plynů toho již bylo publikováno poměrně hodně, určité rezervy jsou ale v informacích o používaných wolframových elektrodách. Přitom jejich složení a kvalita může rozhodujícím způsobem ovlivnit nejen kvalitu výsledného svarového spoje, ale i případné prostoje související s nutností přebrušování wolframové elektrody z důvodu špatného zapalování oblouku nebo opotřebení. Tyto prostoje jsou zvláště nepříjemné u automatového svařování, kdy každá výměna elektrody nejen zdržuje ale klade i vysoké nároky na přesnost opětovného upnutí wolframové elektrody do hořáku. Každá nepřesnost se totiž projeví v dodatečném dolaďování celého zařízení. Markantní je to např. u orbitálního svařování trubek nebo u spojů trubka-trubkovnice. Běžně používaný sortiment wolframových elektrod se v praxi omezuje na tři až čtyři druhy, což svědčí o tom, že obecné znalosti o jejich sortimentu jsou poněkud omezené. Tabulka 1 svědčí o tom, že ve skutečnosti je výběr velmi široký.
Současně ale vzniká problém, jakou elektrodu vlastně vybrat. Není totiž důležité pouze složení elektrody, ale také pro jaký materiál ji chceme použít, jaké proudové zatížení a jaký druh proudu (stejnosměrný či střídavý) má vydržet, jaké požadujeme její zapalovací vlastnosti, apod. Zanedbatelný není ani použitý ochranný plyn, neboť mezi argonem a heliem – nejčastěji používanými ochrannými plyny – je velký rozdíl jak v elektrické tak i tepelné vodivosti. Výrobci wolframových elektrod se proto zabývají těmito otázkami a aby umožnili opravdu efektivní použití nabízených produktů, doporučují i konkrétní oblasti jejich použití (viz tabulka 2). Velký důraz je přitom kladen na životnost elektrody, která je hodnocena hlavně z hlediska spolehlivého opakovaného zapalování oblouku a minimalizaci změn tvaru oblouku vlivem opotřebení elektrody. Jak každý svářeč ví, po nějaké době se na elektrodě vytvoří prstenec, tzv. koště, který mění tvar oblouku a nutí svářeče elektrodu přebrousit. Každé předbroušení znamená časovou ztrátu a současně zkracuje životnost elektrody. Proto věnují výrobci wolframových elektrod takovou pozornost jejich vývoji.
Nezkrácený článek včetně fotek, tabulek a grafů najdete v říjnovém čísle 5/2004.