Upravené pokyny ISO pro návrhy dílů určených k zinkování a další změny v normách

VÝCHODISKA

Je obecně přijatým faktem, že nejlepších výsledků z procesu kusového žárového zinkování lze dosáhnout tehdy, jsou‑li specifické aspekty manipulace a zpracování ocelového dílu v zinkovně zohledněny již ve fázi jeho návrhu či výroby. O výhodách včasného zohlednění specifik procesu zinkování, nejlépe již ve fázi návrhu ocelových komponentů, hovoří v poslední době nejen zinkovny, ale i celá řada odborných publikací. Pro komunikování požadavků na design se využívají různé aplikace. Mezi tyto požadavky patří především potřeba odvětrávacích otvorů, ale i odtokových otvorů pro roztavený zinek a kapaliny používané pro přípravu dílu k samotnému zinkování.

Aby se zdůraznil význam zohledňování specifických potřeb procesu zinkování, a také k vysvětlení dalších aspektů tohoto procesu, které jsou z pohledu uživatele důležité, došlo již při prvním vydání v roce 1999 k jejich zahrnutí do mezinárodní normy ISO 14713 „Ochrana železných a ocelových konstrukcí proti korozi – Povlaky zinku a hliníku – Směrnice“. Tato norma obsahuje také pokyny týkající se korozní odolnosti zinkových povlaků. Novější vydání normy ISO 14713 z roku 2009 se zaměřuje již výhradně na zinkové povlaky a je rozděleno na 3 části:

• Část 1: Všeobecné zásady pro navrhování a odolnost proti korozi
• Část 2: Žárové zinkování ponorem
• Část 3: Sherardování

Část 1 se konkrétně věnuje následujícím zinkovým povlakům:

1. zinkové povlaky nanášené žárovým zinkováním ponorem (na konečný výrobek);
2. zinkové povlaky nanášené žárovým zinkováním ponorem (kontinuálně na plech);
3. zinkové povlaky nanášené sherardováním;
4. zinkové povlaky nanášené stříkáním;
5. mechanicky nanášené zinkové povlaky;
6. elektrolyticky nanášené zinkové povlaky.

VZTAH MEZI NORMOU EN ISO 14713-2 (ZINKOVÁNÍ) A EN 1090-2 (PROVÁDĚNÍ OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ)

Pro zlepšení návrhu a přípravy komponentů určených k zinkování má nyní velký význam norma ISO 14713 – Část 2, neboť se objevily nové příležitosti, jak zahrnout tyto požadavky do revidovaných norem pro provádění ocelových konstrukcí. Praktickou aplikaci těchto norem v odvětví zaměřeném na provádění ocelových konstrukcí posílilo také zavedení označení CE pro ocelové nebo hliníkové konstrukční prvky v souvislosti EN 1090-1 (za podpory EN 1090-2 „Provádění ocelových a hliníkových konstrukcí – Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce“).

Podařilo se tedy ujasnit, že provádění ocelových konstrukcí dle EN 1090 vyžaduje zohlednění doporučení v oblasti návrhu dle EN ISO 14713-2, je-li účelem zinkování protikorozní ochrana. Tento požadavek je obsažen již ve verzi normy EN 1090-2 z roku 2011, avšak ještě podrobněji se objevuje v nedávném vydání EN 1090-2 z roku 2018, a to na základě doporučení ke zlepšení předložených ze strany EGGA. Tyto požadavky najdete konkrétně v článku 10.1 normy EN 1090-2: 2018:

Podrobné požadavky na systémy protikorozní ochrany, které jsou uvedeny v následujících odkazech a v Příloze F, se musí aplikovat dle konkrétní situace:

• a) povrchy, na které mají být nanášeny nátěry či jiné související produkty: EN ISO 12944 a Příloha F;
• b) povrchy, na které mají být nanášeny kovové povlaky stříkáním: EN ISO 12679, EN ISO 12670 a Příloha F;
• c) povrchy, na které mají být nanášeny kovové povlaky žárovým zinkováním ponorem: EN ISO 1461, EN ISO 14713-1, EN ISO 14713-2 a Příloha F.

Podrobnější požadavky na zohlednění aspektů procesu zinkování v návrzích dílů jsou uvedeny v článku 10.5 normy EN 1090-2: 2018:

Návody a doporučení ohledně návrhu, skladování a přepravy komponentů, které mají být žárově zinkovány ponorem, jsou uvedeny v normě EN ISO 14713-2. Konkrétně:

• a) bude-li před žárovým zinkováním ponorem použito moření, veškeré svarové mezery musí být utěsněny, aby se do nich nedostala kyselina, nebude-li to v rozporu s doporučeními uvedenými v bodě 10.6 níže;
• b) jsou-li na komponentu nějaké uzavřené dutiny, musí být zajištěny odvětrávací a odtokové otvory.

Uzavřené prostory se obecně žárově zinkují interně a, pokud ne, je třeba stanovit, zda musí být tyto uzavřené prostory po žárovém zinkování utěsněny a, pokud ano, čím.

Tato nová situace je pro odvětví žárového zinkování velmi prospěšná.

AKTUÁLNÍ REVIZE ISO 14713-2

Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) se rozhodla provést kompletní revizi normy ISO 14713-2 „Zinkové povlaky – Směrnice a doporučení pro ochranu ocelových a litinových konstrukcí proti korozi – Část 2: Žárové zinkování ponorem“. Vydání nové verze této normy je naplánováno na přelom let 2019/2020, přičemž na návrhu pracuje technická komise ISO/TC107/SC4. Sdružení EGGA je sekretariátem této technické komise pro Britský normalizační institut. Předsedou je Murray Cook a sekretářem komise je Vasile Rus.

Nyní se posuzuje poslední návrh komise, přičemž připomínky mají být předloženy do 5. října 2018. Oficiální návrh mezinárodní normy (DIS) bude vydán pro účely hlasování v listopadu 2018. Komise doplnila do Přílohy A normy některé velmi důležité hodnoty a diagramy.

Jsou zde také nové tabulky, které stanoví doporučení pro velikost a umístění větracích otvorů v dutých sekcích. Tyto tabulky najdete na obrázku 1. Je třeba podotknout, že tabulky byly vyňaty z návrhu revize normy a jejich obsah se tak může ještě změnit.

Další navrhované změny zahrnují:

• Poznámka pod čarou k Tabulce 1 (Charakteristiky povlaku související s chemickou strukturou oceli), která bude připouštět, že ocel obsahující <0,01 % křemíku a současně >0,035 % hliníku může vykazovat nižší míru přilnavosti povlaku a také nižší reaktivitu, což povede k vytvoření tenčího povlaku, než se očekává.
• Nové informace o správné praxi pro tepelné dělení (řezání) a volné hrany.
• Celkové zlepšení srozumitelnosti textu – aby bylo jasné, jaké části jsou skutečně doporučením a jaké pouze informativní.

Tato zlepšení, prostřednictvím revize normy, pomohou seznámit zákazníky s požadavky na optimální návrh komponentů určených k zinkování. Silnější vazba na normu EN 1090-2 pomůže upoutat pozornost zákazníků na tyto požadavky.

DALŠÍ ZMĚNY V NORMÁCH

Dlouho očekávaná evropská norma pro pozinkovanou betonářskou výztuž (EN 10348-2 „Ocel pro vyztužení betonu – Pozinkovaná betonářská výztuž – Část 2: Pozinkované výrobky pro vyztužení betonu“) je momentálně v závěrečné fázi hlasování. Očekává se, že norma bude schválena a vydána počátkem roku 2019. Tato norma bude představovat výchozí materiál pro nové propagační iniciativy zaměřené na pozinkovanou betonářskou výztuž v Evropě.

Sdružení EGGA sleduje také vývoj u dvou norem týkajících se environmentální výkonnosti stavebních výrobků, které jsou rovněž důležité pro obor zinkování:

• Změnu normy EN 15804 (Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu – Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních produktů), která rozšíří seznam ukazatelů, které se musí vypočítávat při zpracování EPD. EGGA zastává názor kovoprůmyslu, že ukazatele, které souvisí s toxicitou, nejsou dostatečně propracované, aby byly do těchto norem zahrnuty.
• Vytvoření nové normy dle CEN/TC135 (ocelové výrobky), která stanoví pravidla zpracování EPD pro ocelové výrobky. EGGA bude součástí nové pracovní skupiny v rámci ocelářského průmyslu, která bude mít za úkol normu připravit.

ZÁVĚR

Došlo k velmi důležitému posílení vazby mezi normou EN 1090-2 (nejběžnější norma pro provádění ocelových konstrukcí) a požadavky na optimální návrh pro potřeby zinkování, které jsou obsaženy v normě EN ISO 14713. Vzhledem k tomu nabývá právě probíhající revize normy ISO 14713 pro odvětví zinkování na významu.

Standardizace v rámci EGGA je i nadále považována za velmi významnou, kdy se na program stále častěji dostávají cíle spojené s rozvojem trhu.

Autor

• Dr. Rus Vasile