Technické kvalitativní podmínky staveb – nezbytnost, nebo zbytečnost?

Téma, které vyvolává neutichající debaty nejen v odborných kruzích, je o to složitější, protože se jedná o velice obsáhlý soubor informací, jehož pochopení opravdu není jednoduché ani pro nás – novináře. TKP a jejich související předpisy jsou především smluvními podmínkami (přílohou ke smlouvě o dílo) mezi klientem-objednatelem stavby a zhotovitelem. Podle některých nemá smysl nad nimi diskutovat s nezúčastněnými a neznalými problematiky, natož s těmi, kteří se neucházejí o veřejné zakázky zadávané pro pozemní komunikace, nebo s následnými správci těchto staveb.

Ano, jde o veřejné zakázky. V této souvislosti do hry vstupuje i stát, což téma posouvá opět do poněkud složitějších rovin. Všichni ti totiž tento komplex smluvních ujednání víceméně znají, orientují se v něm, pochopili systém a jeho smysl a další vazby. Pro ty, kteří systém TKP neznají, prý materiál zajímavý nebude, protože bez nastudování textů a pochopení principů některým otázkám, a tedy ani odpovědím, údajně čtenář nemůže porozumět. Podle nás už ale otázka TKP dávno přesáhla okruh vyvolených. Jako časopis věnující se v drtivé většině ocelovým konstrukcím považujeme za samozřejmost alespoň se pokusit vysvětlit, co jsou TKP, odkud se vzaly, co znamenají a jak se s jejich existencí vyrovnávají subjekty pohybující se v oboru ocelových konstrukcí. Jelikož se pohybujeme na velmi tenkém ledu, rozhodně nechceme být soudci.

Nejsme odborníky na problematiku TKP a, při vší úctě, nejspíše asi ani nebudeme. Jsme ale novináři a naším posláním je informovat. Následující materiál berte jako soubor odpovědí zasvěcených na různé otázky, které jsme jim v souvislosti s TKP a v zaznamenaných debatách o nich položili v dobré víře přiblížit TKP i ostatním. Závěry necháme na čtenářích a budeme rádi, když se o ně s námi podělíte v diskuzi na našem webu.

CO JSOU TKP?
Na začátku jsme požádali o vysvětlení základní problematiky orgán nejvyšší čili stát, resp. Ministerstvo dopravy a spojů. Na otázky odpovídal odborník na TKP na slovo vzatý Ing. Lubomír Tichý, CSc.

Můžete vysvětlit, co jsou to TKP obecně, proč vznikly, které všechny obory stavební činnosti postihují a pro koho jsou závazné?
Technické kvalitativní podmínky staveb pozemních komunikací (TKP) jsou souborem standardních požadavků objednatele stavby na její provedení, kontrolu kvality a převzetí prací. Jsou součástí zadávací dokumentace stavby a smlouvy o dílo. TKP obsahují zásady technologických postupů a ostatní technické a organizační požadavky objednatele na zhotovení stavby s požadovanou kvalitou, životností, bezpečností a provozními vlastnostmi, s tím, že se v podrobnostech (pokud je to možné) odvolávají na ČSN a technické předpisy. Technické normy a předpisy uvedené v TKP jsou pro stavbu závazné z titulu uzavřené smlouvy o dílo. Skladba a rozsah 30 kapitol TKP jsou stanoveny tak, aby uvedené práce zahrnovaly rozhodující většinu prací silničního a mostního stavitelství. TKP platí i pro opravy a údržbu v rozsahu stanoveném v jednotlivých kapitolách TKP. Podrobnosti stanoví TKP – kapitola 1 – všeobecně.

TKP vznikaly již od r. 1990, též s přihlédnutím ke zkušenostem ze zahraničí, kde se obdobné smluvní dokumenty využívají. Následně jsou postupně soustavně aktualizovány též s ohledem na platné normy a poznatky z praxe. TKP jsou závazné pro zadavatele řízené Ministerstvem dopravy ČR a dále pro všechny strany obchodně-závazkových vztahů, jichž jsou součástí smluvního dokumentu na dodávku stavby. Analogicky jako u staveb pozemních komunikací existují v ČR i TKP staveb státních drah (SŽDC), s požadavky adekvátními pro kvalitní výstavbu drážních objektů.

Kdo je v ČR autorem TKP?
Autorem (zpracovatelem) kapitol TKP byl okruh vybraných odborníků z řad investorských organizací, vysokých škol, výzkumných či projektových organizací, expertních firem, příp. zhotovitelských subjektů, koordinovaný pracovníkem hlavního zpracovatele, jímž je Pragoprojekt, a. s., který rovněž vykonává úlohu jejich distributora.

Jaká je Vaše osobní zkušenost se zaváděním TKP do praxe?
Vzhledem ke skutečnosti, že znění jednotlivých kapitol TKP je výsledkem projednání a konsenzu všech stran zastoupených v procesu výstavby a soustředěných ve zpracovatelském týmu, jejich zavádění do praxe běžně nevyvolává konflikty. Řadu položek soupisu prací v zadávací dokumentaci nebylo možno dříve pouze pomocí norem jednoznačně specifikovat; i proto řádné zadání zakázky s využitím TKP s jednoznačně specifikovanými požadavky též přispívá k jistotě uchazečů, resp. účastníků výstavby.

Jaký je Váš názor na tvrzení, že TKP stavbu silnic v ČR prodražují a například pro mostaře je údajně výhodnější stavět v zahraničí, kde jsou vázáni pouze normami?
K otázce údajného prodražování staveb v důsledku vyžadování požadavků TKP se kvalifikovaně neumím vyjádřit. Domnívám se, že TKP nevyžadují nic tak zásadně odlišného od norem, co by mohlo významně ovlivnit cenu finálního díla. A důsledný tlak na kontrolu kvality a tím možná mírný nárůst objemu kontrolních mechanismů nemůže mít zásadní vliv na cenu díla, neboť cena za zkoušky a dokladování kvality díla je nepatrnou položkou v celkové ceně. Pokud je mi známo, obdobný systém, jako jsou TKP, funguje i v okolních zemích (Německo, Rakousko, Slovensko), takže tvrzení, že stavby jsou jinde prováděny pouze dle norem, se jeví nevěrohodně. A pokud na základě výběru volitelných parametrů jsou TKP vyžadovány parametry vyšší a s pozitivním dopadem na cenu, lze při dodržení všech zásad kvality při provádění díla očekávat vyšší životnosti a tím snížení budoucích nákladů plynoucích z oprav nebo uzavírek (viz např. problematika četnosti a rozsahu uzavírek jízdních pásů na dálnicích, která s kvalitou původní výstavby úzce souvisí).

Jsou TKP v kolizi s platnými českými normami, nebo ne?
Podle mého názoru TKP nekolidují s platnými normami. TKP se na ČSN totiž odvolávají a upřesňují je, zejména pak specifikují požadavky, které jsou v normách volitelné nebo obecně popsané, a to i s ohledem na specifika staveb pozemních komunikací.

Existuje nějaká obdoba TKP i v jiných evropských státech, nebo je to pouze česká specialita?
I v jiných zemích se musí plnit závazky dané smlouvou a v ní obsaženými požadavky objednatele, které bývají uvedeny v obdobných dokumentech, jako jsou naše TKP. Například v Německu či Rakousku je rozsah specifikací v resortu dopravy – pro pozemní komunikace nebo dráhy – mnohem větší než u nás a je dán zejména „Richtliniemi“ schvalovanými ministerstvy dopravy. TKP jsou vydány také na Slovensku.

Jak Vy osobně vidíte budoucnost TKP v Česku a v širším evropském kontextu?
Domnívám se, že úloha TKP i v širším evropském kontextu je nezastupitelná. Z principu subsidiarity, na němž je mimo jiné založeno připravované nařízení EP a Rady (ES), kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a které v budoucnu nahradí směrnici Rady 89/106/ES, vyplývá, že podmínky na stavby a užití stavebních výrobků by měly být v kompetenci členského státu a nebudou regulovány evropskou legislativou. I proto bude nutné TKP, coby součást smluvního dokumentu na dodávku (zhotovení) stavby pozemní komunikace, i nadále využívat.

Tolik o TKP z míst nejvyšších. Z odpovědí již čtenář jistě správně vytušil, že TKP se věnují dopravnímu stavitelství. Vzhledem k tematickému zaměření časopisu Konstrukce jsou TKP tématem především pro mostaře, resp. dodavatele ocelových mostních konstrukcí. K těm se ale dostaneme. Nyní dáme prostor autorce TKP 19 – Ocelové mosty a konstrukce, Ing. Miloslavě Pošvářové, Ph.D., IWE (International Welding Engineer), FROSIO Inspector level III, soudní znalec pro ocelové mosty a konstrukce, protikorozní ochranu oceli a povlaky betonu, ze společnosti Mott MacDonald Praha s. r. o., české pobočky mezinárodní multi-disciplinární společnosti Mott MacDonald Ltd. Rovněž jí jsme položili otázky, které byly diskutovány například na Konferenci Ocelové konstrukce v Karlově Studánce, a otázky, které z tamních debat vyplynuly. Jak sama zdůraznila, odpověděla na otázky, které jsou v kompetenci zpracovatele TKP 19.

Ing. Miloslava Pošvářová, Ph.D.

Jste autorkou TKP 19 – Ocelové mosty a konstrukce. Můžete tyto TKP obecně charakterizovat? Co přesně řeší?
TKP kapitola 19 Ocelové mosty a konstrukce z roku 2008 je rozdělena na část A Ocelové mosty a konstrukce a část B Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí. Pro úplnost je třeba říci, že se jedná o technické kvalitativní podmínky staveb pozemních komunikací, které jsou schváleny Ministerstvem dopravy ČR a platí od dubna 2008. Jak již názvy napovídají, jedná se o podrobné specifikace jakosti dodávek ocelových konstrukcí, včetně protikorozní ochrany na stavby pozemních komunikací. Řeší metodiku požadavků, zejména pak způsobilost zhotovitelů, stanovení životnosti výrobků, specifikace výrobků, jejich kompletace a montáž na stavbě, přejímky konstrukcí, podmínky pro správu a údržbu konstrukcí, podmínky pro opravy stávajících konstrukcí atd. Jedná se o součást smluvních podmínek na dodávku staveb, tzv. specifikace prací, nejedná se o normu.

Jaký je Váš názor na tvrzení, že TKP (obecně) jsou zbytečné, když kvalitu mají řešit normy?
Technické kvalitativní podmínky jsou součástí smluvní dokumentace staveb. Pokud si nastudujete jednotlivé normy, ať už ČSN EN, ČSN EN ISO, nebo ČSN ISO, zjistíte, že normy nabízejí volitelné alternativy parametrů. Jestliže tedy ve specifikaci prací ve smlouvě uvedete pouze odkaz na normu, je velmi problematické, jaký parametr byl specifikací zamýšlen. Výklad může být různý. Zhotovitel pravděpodobně zvolí nejlevnější verzi, objednatel pravděpodobně nejdražší verzi.

V případě možného soudního sporu soudní znalec nemůže posoudit, jestli byla stavba dodána v souladu se specifikací smlouvy, protože ani on neví, jaký parametr objednatel odkazem na normu myslel. Do verze TKP 19/2008 byly zapracovány normy tak, že čtenář nemusí citované normy vyhledávat a studovat. Parametr nalezne přímo ve specifikaci pro stanovený ocelový výrobek. Mnozí čtenáři norem mi také dají za pravdu v tom, že odkazem na normu se dostávají k další normě a následně k další, v celém řetězci odkazů s tím, že v posledním odkazu se mohou dozvědět, že parametr není stanoven. Existují také případy, kdy normy nenabízí řešení a odkazují se na větu…, pokud není ve specifikaci výrobku uvedeno jinak. Tím je právě myšleno TKP. Možná, že je název zavádějící a není přesný. Ale jedná se o specifikace výrobku/stavby, které si v celém světě stanovuje objednatel (investor), v našem případě stát, nikoliv zhotovitel stavby.

Vůči zhotoviteli je to dostatečně spravedlivé, protože zhotovitel má možnost si specifikaci výrobku/stavby nacenit. Na druhou stranu je pravdou, že objednatel může na základě dobré specifikace jakost velmi jednoduše kontrolovat. Pokud je specifikace nejasná (viz obecný odkaz na normy), nebo dokonce neúplná, potom má objednatel nevýhodu v tom, že parametr jakosti nemůže vyžadovat. To bude možná hlavní důvod, proč nová verze TKP 19 z roku 2008 tolik vadí výrobcům ocelových konstrukcí a chtějí se vrátit do předchozích let. Ještě se objevují argumenty, že TKP 19 jsou příliš rozsáhlé, mají velké množství stran apod. TKP se nečtou jako román, nejedná se o beletrii. Když potřebujete informaci, naleznete si ji v obsahu a nastudujete. Podívejte se třeba na EN 1090-2. Tato norma má v originálu 203 stran a ještě neobsahuje veškeré informace. Potřebujete k ní dalších 239 odkazů na jiné normy a dokonce i publikace.

Dostávají se TKP (obecně) do střetu s platnými normami, nebo ne?
Záleží na tom, čemu říkáte platné normy a střet s TKP. Platné normy jsou ty, které jsou v aktuální verzi distribuovány pověřenými prodejci, na základě smlouvy s ÚNMZ a v souladu se seznamem ve Věstníku ÚNMZ. Na ně, nebo v případě čerstvých změn i na předchozí vydání, se odkazuje smlouva o dílo (TKP). Obecně platí, že evropské normy stanovují minimální požadavky na výrobek. To ovšem neznamená, že nemohou být v určitých případech ve specifikaci stanoveny objednatelem požadavky vyšší, například s ohledem na provádění údržby. Je to jeho právo a odpovědnost. Bez znalosti problematiky správců a stavu konstrukcí v průběhu jejich životnosti nemůžeme posuzovat žádný parametr specifikace.

Jaký je Váš názor na tvrzení, že naplňování požadavků TKP stavby neúměrně prodražuje?
Jak jsem již uvedla v odpovědi k první otázce, TKP jsou dostatečně spravedlivé pro zhotovitele, protože předem uvádějí parametry kvality. Ty si zhotovitel finančně ocení. Jak jsou parametry kvality nastaveny, určuje objednatel s ohledem na plán správy a údržby jednotlivých stavebních objektů. Jaký je plán údržby, kolik finančních prostředků správce obdrží, jaká bude životnost, jak se budou provádět prohlídky, to je věcí správce. To nemůže zhotovitel vědět, ani ho to v podstatě nezajímá. Proč tedy hodnotí nastavení parametrů, když se ho to netýká? Může si stanovit cenu, která odpovídá nastavené kvalitě. Navíc si myslím, že pokud máme hodnotit údajné prodražování staveb, je třeba se podívat na jiné důvody, které tady nechci rozebírat. K tomu bychom potřebovali dostatek podkladů a informací, které nemáme k dispozici.

Důležité je vyhodnotit si finanční částky, které se vynakládají na stavbu. Například ocelová mostní konstrukce s ocelovou mostovkou na silnici I. třídy délky 500 m stojí daňového poplatníka kolem 150 milionů Kč. Celý mostní objekt potom 500 milionů Kč. Ocelová konstrukce na 100 let nás stála 150 milionů Kč, 350 milionů Kč nás stála izolace, nátěry, vozovka, ostatní příslušenství. Jejich životnost není rozhodně 100 let. Když bude stát ocelová konstrukce 180 milionů Kč nebo 200 milionů Kč na 100 let, stále se jedná o vstupní investici s tím, že ostatní části mostního objektu budou v průběhu 100 let několikrát vyměněny. To znamená, že vynaložíme daleko větší finanční částky na výměnu částí stavby, která byla investičně vyšší, ale má nižší životnost. Můžeme nějakým dostupným způsobem porovnat výši vstupní investice na délku životnosti? Rozhodně ano. Máme zde více jak 100 let staré ocelové mosty, které jsou stále provozované, bez zásadního konstrukčního zásahu nebo výměny nosných prvků. Opravdu se domníváte, že nebyly v době výstavby před 100 lety několikrát předimenzovány, tedy tzv. „byly ve své době neekonomické“? Bohužel, naši předkové stavěli pro budoucnost, my stavíme pro současnost, bez dostatečné vize a předvídavosti.

Můžete charakterizovat přínosy a popřípadě i nedostatky, které TKP (obecně) českému stavebnictví přinášejí? Můžete uvést konkrétní příklad?
TKP jsou smluvními podmínkami kontraktu. Přínosy jsou ty, že definují požadavky jakosti. Nedostatky jsou jako v každém díle, s odstupem doby TKP stárnou a je třeba je aktualizovat v souladu s nově vydávanými normami a předpisy. To se ale děje každé 3 roky, v plánu je aktualizace v roce 2011. Jestliže se objeví smysluplné připomínky, které přispějí ke kvalitě tohoto materiálu, jsem připravena je v revizi zapracovat. Nejsem ale ochotna metodiku zrušit, parametry jakosti vypustit a přistoupit k přepracování TKP do obecného, nic neříkajícího dokumentu s obecnými odkazy na normy. Netvrdím, že se jedná o dokonalé dílo, ale přistupovala jsem k jeho tvorbě s respektem a pokorou, se zkušeností 22 let praxe na stavbách, se zkušenostmi ze sporů se zhotoviteli, se zkušenostmi především s lidmi, kteří profesně něco uměli a znali, v neposlední řadě s obyčejnými svářeči, dělníky, natěrači, kteří mají „selský rozum“. Kupodivu jsem vždy měla problémy s řediteli firem a jejich pomocníky, nikdy s techniky, mistry a dělníky a lidmi, kteří měli zájem o kvalitní výsledek práce. To trvá stále. Navíc mám tu výhodu, že jsem během praxe prošla od technologa svařování u výrobce ke správci, investorovi jak drážních mostů, tak mostů pozemních komunikací.

Jaká bude budoucnost TKP v Česku a v EU? Zajímá mne, zda se chystají další úpravy, jaká je budoucnost TKP v rámci EU, zda budete usilovat o zařazení TKP do evropského normového systému?
Na tuto otázku Vám nejsem kompetentní odpovědět. Nicméně v případě TKP se jedná o smluvní podmínky na dodávku staveb, nikoliv o normu! Zařazení do evropského normového systému tedy nemá žádnou logiku. Pokud je mi známo, smluvní podmínky staveb si každý členský stát EU řeší individuálně.

Můžete prezentovat svůj pohled na aplikaci TKP (obecně i TKP 19) do praxe v Česku?
Aplikace TKP obecně je zřejmá, prostě se jedná o smluvní podmínky jakosti staveb, zde není o čem diskutovat. Nejedná se o novou normu. Zavádění TKP 19 do praxe je samozřejmě problém, protože tato metodika je nová, a jak mně sdělil jeden dobrý přítel, „předběhla dobu“. Samozřejmě největší odpor lze očekávat u některých výrobců ocelových konstrukcí a některých montážních organizací, kteří se snaží metodiku zpochybnit, protože definice parametrů a snadnost jejich kontroly je pro ně nebezpečná. Lidé si ale musí zvyknout na to, že o kvalitě se nesmí jenom mluvit, ale musí být také nástroje, jak ji uplatnit, a to TKP 19 umožňují. Souhlasím s tím, že je to v rukou investora (objednatele) nebezpečný nástroj, ale jedná se přece o státní zakázky. Firma Mott MacDonald Praha s. r. o. pořádá semináře na téma zavádění TKP 19 do praxe, kde se snažíme vysvětlit důvody, proč jsou jednotlivé články formulovány tak, jak jsou, včetně příkladů z praxe. V současné době tyto semináře absolvovaly více jak tři stovky účastníků. Domnívám se, že je třeba přijít k lidem a znovu zavést důležitost řádu, systému a kvality, zejména v dnešní době a poté, co na stavbě ve Studénce zůstalo 8 mrtvých. Možná jsem naivní, ale nevzdávám to.

Inženýrka Pošvářová vysvětlila, že nastavení kvality určuje objednatel. Jaký je plán údržby, kolik finančních prostředků správce obdrží, jaká bude životnost, jak se budou provádět prohlídky, to je podle ní věcí správce. Nezbývá než se obrátit na správce. V tomto případě opět persona tematiky znalá a v resortu Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD ČR) nejpovolanější – Ing. Jan Hromádko. Rovněž jemu jsme položili několik otázek týkajících se TKP. Vzhledem k tomu, že jsme se dotazovali jak na osobní názor, tak na názory kompetentního zástupce ŘSD ČR, upozorňujeme čtenáře, že v následujícím textu nejsou odpovědi kompetentního zástupce ŘSD ČR, ale pouze osobní názor Ing. Jana Hromádka.

Ing. Jan Hromádko

Jaký je Váš osobní názor na zavádění TKP v Česku do praxe?
TKP byly v ČSR zavedeny již v roce 1938 tehdejším Ředitelstvím dálnic (ŘD) a při zadávání tendrů se plně osvědčily. Kvalita dálničních objektů (zejména mostních) byla tak vysoká (také ale díky špičkovým stavebním dozorům), že některé jsou dodnes plně využívány pro dálniční provoz, a to přesto, že např. norma pro zatížení konstrukcí se za tu dobu několikrát změnila.

To je důkaz, že kvalitním zadáním a provedením stavby, například u mostu Šmejkalka na D1, vznikly dostatečné rezervy pro její pozdější provoz. U jmenovaného betonového mostu je dálniční provoz od r. 1974 dodnes, tj. po dobu 35 roků (předtím nosná konstrukce „odpočívala“ od r. 1939 do r. 1974 kvůli válečným událostem a z vojensko-politických důvodů). Po zrušení ŘD po 2. sv. válce TKP v této podobě zanikly. Po roce 1985 byly TKP (s jiným názvem) znovu u ŘD zavedeny a staly se součástí smlouvy o dílo, po r. 1990 byl tento systém převzat Ministerstvem dopravy, zdokonalen a rozšířen podle zahraničních vzorů. Systém TKP se i v ČR plně osvědčil u všech technologií na pozemních komunikacích, u některých technologií dokonce nahrazoval chybějící důležité výrobkové specifikace sice existujících, avšak nedopracovaných evropských norem (např. P ENV 206-1, nyní EN 206-1), případně EN ještě neexistujících. Systém TKP Ministerstva dopravy také umožnil překlenout kritické období naší technické normalizace v momentě, kdy byly bez náhrady zrušeny oborové normy.

To ovšem neznamená, že je tím problém kvality výrobků a prací vyřešen. Např. u technologie ocelových konstrukcí mostních dilatačních závěrů (které jsou součástí nosné konstrukce mostu) dochází neustále k provozním poruchám, a tedy i k dalšímu vývoji prvků, detailů, návrhových metod, kontrolních a zkušebních postupů, ale i k aktualizaci technických podmínek v resortu dopravy. Jelikož je většina poruch těchto výrobků způsobena nekvalitní výrobou (vč. výrobní dokumentace) a má na některých silnicích fatální následky (např. četné uzavírky D1 právě z důvodu výměny MZ, dopravní nehody v kolonách před staveništi, neúměrně vysoké náklady na tyto opravy), budou muset být TKP a TP pro tyto výrobky ještě více dopracovány a v jistém smyslu i zpřísněny. U tohoto výrobku TKP nahrazují evropské normy úplně, protože EN pro mostní závěry dosud neexistuje, ani jako přednorma.

TKP pro pozemní komunikace v dnešní podobě jsou v současnosti do praxe již úspěšně zavedeny, součástí procesu jsou i pravidelné aktualizace vč. zapracování zkušeností z výstavby. Uchazeči o zakázky zadávané státem v oblasti pozemních komunikací podáním soutěžní nabídky automaticky akceptují kompletní zadávací dokumentaci vč. TKP a zavazují se k plnění smluvního ujednání, tj. i k plnění těchto kvalitativních podmínek. Účast ve veřejné obchodní soutěži je dobrovolná, a pokud tedy některý z uchazečů není způsobilý příslušnou technologii podle TKP provádět, soutěže se logicky nezúčastní. Po získání zakázky však v některých případech zhotovitel podle těchto TKP záměrně nepostupuje, resp. pokouší se o to, protože úspora nákladů např. na kontrolní systém, zkušebnictví, zvyšování kvalifikace pracovníků atd. znamená přímý zisk. Používá k tomu nejrůznější metody. To přímo souvisí se stavem společnosti v naší zemi, ochotou dodržovat právní řád, zákony a dohodnuté předpisy. Z tohoto pohledu se tedy dá i odvodit předpoklad, že po zlepšení situace v oblasti právního povědomí společnosti a dodržování zákonů, ale i pravidel morálky nebudeme muset o dodržování smluvních podmínek staveb (a tedy i TKP) na různých fórech diskutovat, protože to bude zbytečné.

Z odpovědí Ing. Jana Hromádka je zřejmé, že v Česku se TKP obcházejí. Odmítavých reakcí se dočkaly především u výrobců a dodavatelů ocelových konstrukcí. Ti mimo jiné argumentují tím, že nejsou dle TKP schopni dodat ocelovou konstrukci, která bez řádné údržby vydrží 100 let. Za současný špatný stav mostních OK, které ještě ani nenaplnily dobu, na kterou byly vyrobeny, podle nich může liknavý přístup správce. To je ale pouze jeden z problémů, který odborníky z druhé strany barikády trápí. TKP jsou jim jednoduše trnem v oku. Podívejme se blíže na to proč. Začněme třeba u výrobců.

Ing. Jan Tatíček

Jaký je Váš osobní názor na zavádění TKP do praxe v ČR?
TKP byly Ředitelstvím silnic a dálnic zavedeny. Výrobci jsou nuceni s nimi bojovat, každý po svém a „nějak to postavit“. Současný stav je takový, že nové TKP přinesly spoustu nejistot. Samy o sobě nepřináší nic nového, jen omezují prostor pro práci projektantů a ze všech normami popsaných možností připouští téměř vždy jen jednu, tu nejdražší.

Na jaké konkrétní problémy při výrobě narážíte, abyste vyhověli požadavkům TKP?
Na nesčetné. Jen pro příklad – předepíše-li projektant materiál, který nelze vyrobit v Čechách (Vítkovice Evraz), nelze z mnoha důvodů buď dodržet TKP, nebo postavit most. Mám pokračovat?

Myslíte si, že je TKP a jiných předpisů potřeba, nebo jsou dostačující normy?
Norem a ostatních předpisů je dostatek. TKP v této podobě je třeba zrušit. Jinak se z Čech stane skanzen a ocelové konstrukce se budou vyrábět jinde.

Zdá se, že někteří výrobci OK mají svůj názor na TKP opravdu vyhraněný. Dejme nyní prostor dalšímu z odborníků, který zastupuje právě ocelářskou sekci. Otázky věnující se TKP jsme položili výkonnému řediteli České asociace ocelových konstrukcí (ČAOK) Ing. Pavlu Juchelkovi.

Ing. Pavel Juchelka

Jaký je Váš osobní názor na využití a zavádění TKP (obecně) ve stavební praxi v Česku?
Nemají oporu v českém právu a mnohá ustanovení pouze prodražují stavby. S ohledem na ukončení platnosti (závaznosti) ČSN od 1. 1. 1995 byly v roce 1993–94 zpracovány TKP. Tedy účel byl zajistit v obchodních vztazích závaznost českých, případně evropských norem na těchto stavbách. Vstupem ČR (pokud to nebylo dříve) do EU vznikly ČR některé závazky či povinnosti pro odstranění překážek k volnému pohybu zboží a služeb v rámci jednotného vnitřního trhu EU, dané usneseními, rozhodnutími či směrnicemi EU v oblasti harmonizace norem či v oblasti stavebních výrobků, které fakticky (prostřednictvím zákona 22/1997 Sb., navazujících nařízení vlády, stavebního zákona) mj. zpětně zavazují výrobce či zhotovitele (aby mohli výrobky na trh dodávat) dodržovat ustanovení harmonizovaných norem pro splnění a zajištění požadavků v oblasti bezpečnosti, ochrany zdraví, ekologie apod.

Z výše uvedeného se nutně naskýtá otázka, je-li v současné době nutné udržovat a aktualizovat rozsáhlý systém TKP, zda není možné jeho zrušení či alespoň silná redukce zabývající se spíše obchodně-závazkovými vztahy, odvolávkami na platné výrobkové normy či ustanoveními tam, kde normy nejsou, nebo nabízejí alternativu, než mnohdy nepřesnými technickými ustanoveními, které jsou (díky obrovským mezinárodním zkušenostem a přispěním velkého počtu lidí při tvorbě evropských norem) lépe popsány v ČSN EN normách a mohou být odvolávkou na tyto normy napsány v jakémkoliv českém předpise, bez skrytého nebezpečí možných soudních sporů (TKP nejsou ani nemohou být vydány jako právní předpis a ani nejsou technickým předpisem ve smyslu zákona).

Jsou podle Vás TKP v rozporu s platnými normami ČR? Proč?
Ano. Některé odporují ČSN EN normám. TKP v drtivé většině opisují normy, které díky dlouhému ověřování praxí fakticky neobsahují chyby, ale TKP odporují zdravému rozumu tím, že opisují něco, co je již napsáno a zejména dalšími požadavky. Na žádné stavbě nedošlo z titulu dodržování ustanovení norem k její nefunkčnosti, nepoužitelnosti či havárii. V ČR byly přijaty „Zásady pro přípravu, přijímání a uplatňování technických norem“, jejichž dodržování uložila vláda ČR svým usnesením ze dne 18. září 2002 č. 895 všem členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy. Tyto zásady svým pojetím odpovídají příslušným mezinárodním dokumentům. TKP ne.

Jsou podle Vás TKP přínosem, nebo naopak? Uveďte příklad.
Nejsou. Příkladem budiž TKP 19 A, B. Samozřejmě nemohu říct, že některá ustanovení TKP, která se týkají jiného oboru než OK, neobsahují pozitiva, neboť jsem je všechny nečetl. Ale TKP 19 A, B neobsahují žádnou přidanou hodnotu. A kdyby nebyly, nic by se nestalo. Porovnejte jen jejich rozsah s platnými normami. Už dnes je rozsah norem vztahující se k oboru OK značný a teď jsme k tomu přidali další dokument. Místo abychom zavedli dokument, který povede výrobce k snazšímu pochopení, upozorní na podstatu problému, pomůže s řešením, zavedli jsme dokument, který bez společenské objednávky (vytvořené stavem OK) prodražuje výrobu trvalými kontrolami, schvalováními, dodatečnými zkouškami, narušuje plynulost výroby apod. za peníze nás daňových poplatníků. Proč vyžadujeme v TKP různé systémy certifikací, když to následně stejné TKP dodatečnými požadavky zpochybňují?

Jaká je podle Vás budoucnost TKP v Česku?
TKP nemají budoucnost, použijeme-li selský rozum. Pokud se nezmění v předpis, který pomůže ekonomice dopravních staveb tím, že stanoví stejné podmínky jak obchodní, tak technické odvolávkou na příslušné zákony a normy, které jsou v souladu se snahou o jednotné stavební politice Evropy, doufám, že krátká. Je pro mne nepřijatelné, že vyrobím výrobek v souladu s normou, který však neodpovídá TKP, když u veřejných zakázek jsou povinně vyžadovány české (evropské) technické normy.

Jakým způsobem komplikují TKP výrobu a dodávky oceli a OK? Uveďte příklad.
Prodražují je. Příkladem jsou TKP 19 pro rok 2002 a TKP 19 pro rok 2008. TKP komplikují výrobu OK a dodávku ocelových výrobků tím, co jsem popsal výše. Nejsem idealista, abych si myslel, že výrobky jsou bez vad a nedokonalostí. Ale jejich velikost má odpovídat vlastnostem použití. Každá výroba ať ocelových výrobků, či ocelových konstrukcí má svá omezení. Proč TKP chtějí výrobky bez těchto omezení tam, kde to není potřebné, i když jsou normou akceptovány. Nemluví o technické souvislosti, zda určité omezení je z hlediska použití možné, ale zejména o tom, zda ho schválí objednatel a jakou uplatní srážku z ceny. Podobně je to s výrobky z patinujících ocelí. Podle nového předpisu k jejich použití bych musel dospět k tomu, že nikdo v Evropě o těchto ocelích nic moc neví a jsou technicky nevzdělaní, když je používají. Vždyť takový pohled je taky zkreslený. Mají stejné mosty z patinujících ocelí, jako jsou naše. Nelze všechny požadavky omlouvat tím, že se v ČR mosty neudržují a nejsou na ně peníze.

Ing. Juchelka zmínil dostačující roli ČSN EN norem. Dotknul se rovněž situace v Evropě. Náš první exkurz do problematiky TKP zakončí Ing. Dušan Stavinoha, člen CEN TC 135, který je pro změnu odborníkem na slovo vzatým v oblasti českých a evropských norem a předpisů.

Ing. Dušan Stavinoha

Jaký je Váš osobní názor na zavádění TKP do praxe v ČR?
Toto je otázka spíše na jednotlivé investory, projekční organizace a výrobce OK. Ti by měli říct současný stav zavádění. Pokud mluvíme o TKP 19 pro pozemní komunikace z roku 2008, já osobně si myslím, že zavádění těchto TKP bude složitý proces, končící možná někdy i soudním sporem. Tento dokument byl totiž vydán v době, kdy byla nová evropská norma EN 1090-2 ve vysokém stavu rozpracovanosti. Požadavek k vypracování této EN normy byl jediný: sjednotit pravidla na výrobu ocelových konstrukcí (včetně mostních) na jednotném evropském trhu. A přesto, že byl autor i zadavatel upozorněni na tuto skutečnost, tak jsou v TKP 19 v některých případech uvedeny odlišné požadavky, než jsou stanoveny v EN 1090-2. V současnosti, kdy je EN 1090-2 vydána a je platná, by měl někdo posoudit, zda TKP 19 nebudou v budoucnu zakládat možné právní spory s ČR v souvislosti s legislativou EU. Jediným správným řešením k narovnání tohoto stavu (jak ostatně navrhovalo na jednáních i ČNI) by dnes byla notifikace těchto TKP v Bruselu, což ŘSD i MD odmítlo. A asi ví proč.

Jsou podle Vás TKP přínosem, nebo opačně? Proč? Uveďte příklad.
Já osobně si myslím, že současné TKP 19 pro pozemní komunikace přínosem nejsou. Důvod je jednoduchý. Svými nadstandardními požadavky budou prodlužovat a ještě více prodražovat výrobu i montáž ocelových konstrukcí. Obrazně řečeno se MD rozhodlo vyrábět BMW namísto škodovky, na rozdíl od jiných zemí. Což v dnešní době recese a zvyšujícího se státního dluhu je zajímavé. Jsou to totiž jednoduché počty, každý nadstandardní požadavek s sebou nese zvýšení ceny. Když jsem na zasedání komise CEN/TC 135 své zahraniční kolegy seznámil s některými požadavky budoucích TKP, jejich odpověď byla: „ Vy musíte být ale bohatý stát.“ Dále TKP 19 vyvolávají dojem, že byly připravovány účelově společností a pro společnost Mott MacDonald. Vyplývá to ze zvýšených rozhodovacích a schvalovacích procesů uvedených v těchto TKP. Jednotliví výrobci OK byli degradováni na pouhé vykonavatele s velmi obtížnou možností provést jakoukoli změnu vedoucí ke zkvalitnění, zrychlení či zlevnění díla. TKP klade v některých případech unikátní požadavky na dokumentaci DZS, která by měla obsahovat někdy údaje, které daná projekční organizace s veškerou úctou nezná a ani znát nemůže. A jelikož ve fázi tvorby DZS není znám výrobce OK ani montážní organizace, na koho se bude asi daná projekční organizace obracet? Podle mého názoru na organizaci pověřenou investorem funkcí objednatele. A ta to nebude asi dělat zadarmo.

Existují předpisy jako TKP i v jiných státech EU?
Německo má dokument upravující navrhování a provádění drážních mostních OK (Ril 804). Existují státy, které z nedostatku vlastních národních norem akceptují normy DIN a některé preferují EN normy a v době nedostatku prováděcí EN normy akceptovaly DIN 18800-7 (pobaltské státy). Paradoxem je, že v ČR existují dva dokumenty TKP č. 19, v některých případech s odlišnými požadavky, pod jedním Ministerstvem dopravy. Jeden pro stavby státních drah a druhý pro stavby pozemních komunikací. Je zarážející, že požadavky na mostní konstrukce pozemních komunikací jsou v některých případech přísnější něž na mosty drážní, jako např. kritérium přípustnosti vnitřní jakosti plochých výrobků. Přičemž drážním mostům je všeobecně všude věnována zvláštní péče, proto jsou i výrobci těchto OK auditovaní zástupci příslušných drah. Pak musí zcela logicky vyvstat otázka: „Neplýtvá se tady zbytečně penězi daňových poplatníků?“ Poněvadž přísnější požadavek znamená v tomto případě zcela logicky vyšší cenu vstupního materiálu.

Dostávají se TKP do rozporu s platnými normami? Čím se mají výrobci a dodavatelé řídit – normou, nebo TKP?
Odpověď: „Dostávají.“ Odpověď na druhou otázku není jednoduchá. Tuzemští výrobci znalí výroby mostních konstrukcí v ČR budou v nejhorší situaci, oni ví, že pokud by se měli řídit platnými TKP, tak budou cenově konkurenceneschopní. Znalost TKP je bude konkurenčně znevýhodňovat. V dnešní recesi jim to rozhodování rozhodně nezávidím.

Ti tuzemští výrobci, kteří vidí mostní trh jako zajímavý trh a rozhodnou se na něj vstoupit, se budou nakonec z neznalosti TKP divit nad konečným výsledkem. O tom by někteří výrobci OK, kdyby chtěli mohli vyprávět, co je stál vstup na český mostní trh. Zahraniční výrobci se budou řídit platnými evropskými normami a asi standardními požadavky pro mostní konstrukce. Tomu bude odpovídat i jejich cena. I pro ně stává byť malý český trh velmi zajímavý, zejména v době nedostatku zakázek a hlavně z důvodu posilující české koruny. A tady vidím jeden z největších problémů TKP, pokud nedojde k jejich notifikaci.

Jakým způsobem komplikují TKP výrobu a dodávky OK? Uveďte konkrétní příklad.
ČAOK v době přípravy nových TKP napsala několikastránkový dopis připomínek. Podle mého názoru současné TKP jsou příliš přísné například v tolerancích a úchylkách. To neznamená, že by je výrobci nebyli schopni dodržet, otázkou zůstávají náklady potřebné k jejich dodržení. Na posledním připomínkovém řízení k EN 1090-2 jsem technickou komisi CENu upozornil, že jedna z povolených tolerancí je veliká. Jednalo se konkrétně o úchylku pro umístění děr. Odpověď byla tato: „My si to uvědomujeme, ale vyrábíme ocelové konstrukce, a ne hodinky. V tomto konkrétním případě musí montážní organizace počítat s tím, že určité procento otvorů bude muset převrtat na staveništi.“

Další komplikaci vidím v požadavku na dílenskou ověřovací sestavu. Tento požadavek by měl být už uveden v DZS. Nevím, jak se to bude praktikovat, ale ve fázi přípravy DZS není znám výrobce, to znamená, nejsou známy ani jeho možnosti. A každý výrobce má jiné prostory a možnosti. Asi budou v některých případech vyloučeni někteří výrobci už předem. Neříkám, že neexistují určité konstrukce, které vyžadují kontrolní sestavení, ale já zastávám názor, že dílenské sestavování by se mělo co nejvíce omezit, pokud to umožňuje složitost konstrukce. Navíc, když „schválením dokumentace objednatelem nevzniká objednateli vůči zhotoviteli žádná právní zodpovědnost z titulu náhrady škody, smluvních pokut nebo jiné smluvní či zákonné odpovědnosti.“

Jaká je podle Vás budoucnost TKP v ČR a potažmo v EU? Lze očekávat zavedení předpisů podobných TKP i jinde v Evropě? Budoucnost? Byly utraceny podle mého nemalé státní finanční prostředky na novelizaci TKP. Tisk této publikace také nebyl zadarmo. Obávám se, že zodpovědné osoby budou stávající TKP obhajovat všemi prostředky. Ani se jim nedivím. Podle mého názoru obor ocelových mostních konstrukcí si zaslouží smysluplný dokument, na kterém se dohodne odborná veřejnost (investoři, projektanti, výrobci, vysoké školy, dozor investora), a můžeme jej nazvat TKP, který by obsahoval určitá pravidla pro navrhování a provádění mostních konstrukcí v ČR.

Stávající TKP by třeba mohly být prvním odrazovým můstkem. Ptal jsem se svých kolegů v technické komisi CENu 135, která připravovala normy řady EN 1090, zda budou vydávat nějaký doplňující dokument v jejich zemi. Například ve Francii se připravuje dokument, který bude doplňovat EN 1090 pro provádění mostních OK. Podle vyjádření francouzského zástupce tento dokument nebude zpřísňovat stanovené požadavky, ale jednoznačně bude specifikovat možnosti volby dané touto normou. Ostatní zástupci se nijak nevyjádřili, ale dá se předpokládat, že velké členské země, jako je Německo a Velká Británie, půjdou cestou Francie.

Autor

• Bc. Fejfar Vítězslav

Technické kvalitativní podmínky staveb – nezbytnost, nebo zbytečnost?