Specifické požadavky normy ČSN EN 1090-2 pro kvalifikace postupů svařování
Rubrika: Svařování a dělení
V materiálu jsou uvedeny specifické požadavky na kvalifikace postupů svařování, nad rámec požadavků uvedených v normách ČSN EN ISO 15614-1 a 15613, podle normy ČSN EN 1090-2+A1, která se v současné době zejména v ČR používá pro výrobu a montáž stavebních ocelových konstrukcí. Podle normy ČSN EN 1090-2 se musí svařování provádět za použití specifikace postupu svařování (WPS) podle příslušné části norem ČSN EN ISO 15609 nebo ČSN EN ISO 14555 nebo ČSN EN ISO 15620, vystavených podle kvalifikovaných postupů svařování. Norma ČSN EN 1090-2 stanovuje rovněž podmínky pro provádění a umísťování stehových svarů a pro spoje dutých průřezů příhradových konstrukcí, kde musí být ve WPS specifikován začátek a ukončení oblastí svařování a použitá metoda.
KVALIFIKACE POSTUPŮ SVAŘOVÁNÍ PRO METODY 111, 114, 12X, 13X A 141
Kvalifikace postupu svařování závisí na třídě provedení konstrukce, základním materiálu a stupni mechanizace podle tabulka 1.
KVALIFIKACE POSTUPŮ SVAŘOVÁNÍ PRO DALŠÍ SVAŘOVACÍ METODY
Doporučené normy pro kvalifikace postupů svařování jiných metod uvádí tabulka 2.
Pokud se pro kvalifikaci postupu svařování použijí normy ČSN EN ISO 15613 nebo ČSN EN ISO 15614-1 musí se dle ČSN EN 1090-2 uplatnit následující požadavky:
- Zkoušky vrubové houževnatosti se musí provést při nejnižší teplotě požadované pro zkoušku vrubové houževnatosti základního materiálu.
- Pro jemnozrnné oceli s vyšší mezi kluzu podle EN 10025-6 se musí provést zkouška mikrostruktury a musí se dokumentovat oblast svarového kovu, hranice ztavení a tepelně ovlivněná oblast. Mikrotrhliny nejsou přípustné.
- Pokud se svařování provádí přes dílenský nátěr, musí být kvalifikace svařování provedena na maximální požadované tloušťce nátěru (jmenovitá tloušťka + tolerance).
V případě svařování příčných nosných koutových svarů ocelí vyšších jakosti než S275, musí být kvalifikace doplněna o zkoušku křížového spoje podle ČSN EN ISO 9018. Velikost koutového svaru „a“ pro zkoušku křížového spoje musí být ≤ 0,5 · t. Norma ČSN EN 1090-2 dále požaduje provedení zkoušky tahem křížového spoje na třech vzorcích. Pokud k porušení dojde v základním materiálu, musí se dosáhnout minimální hodnoty meze pevnosti základního materiálu. Pokud k porušení dojde ve svarovém kovu, musí být hodnota meze pevnosti svarového spoje ≥ 0,8 · Rm základního materiálu.
Tab. 1 – Metody kvalifikace postupu svařování pro metody 111, 114, 12x, 13x a 14x | ||||
Metody kvalifikace | EXC 2 | EXC 3 | EXC 4 | |
Zkouška postupu svařování | ČSN EN ISO 15614-1 | X | X | X |
Předvýrobní zkouška svařování | ČSN EN ISO 15613 | X | X | X |
Normalizovaný postup svařování | ČSN EN ISO 15612 | Xa) | - | - |
Využití předchozí svářečské zkušenosti | ČSN EN ISO 15611 | Xb) | - | - |
Kvalifikace na základě odzkoušených svařovacích materiálů | ČSN EN ISO 15610 | |||
X dovoleno |
PLATNOST KVALIFIKACE POSTUPU SVAŘOVÁNÍ
Norma ČSN EN 1090-2 požaduje provedení dalších zkoušek pro kvalifikace postupů svařování podle ČSN EN ISO 15614-1 v případě, že se postup svařování nepoužíval v období mezi jedním až třemi roky, musí se provést předvýrobní zkouška svařování pro oceli vyšší jakosti než S355. Zkouška musí zahrnovat vizuální kontrolu, radiografickou nebo ultrazvukovou kontrolu, zkoušku na povrchové trhliny, makroskopickou zkoušku a zkoušku tvrdosti.
Pokud se kvalifikovaný postup svařování nepoužíval po dobu víc než tři roky, musí se provést makroskopická kontrola vzorku z před výrobní zkoušky pro jakosti oceli do S355 včetně a musí být provedena nová kvalifikace pro oceli vyšší jakosti než S355.
Tab. 2 – Kvalifikace postupů svařování pro metody svařování 21, 22, 23, 24, 42, 52, 783 a 784 | |||
Metody svařování (EN ISO 4063) |
Specifikace postupu svařování (WPS) |
Kvalifikace postupu svařování |
|
Číslo | Název | ||
21 | Bodové svařování | ČSN EN ISO 15609-5 |
ČSN EN ISO 15612 |
22 | Švové svařování | ||
23 | Výstupkové svařování | ||
24 | Odporové svařování | ČSN EN ISO 15609-1 | ČSN EN ISO 15614/13 |
42 | Třecí svařování | ČSN EN ISO 15620 | ČSN EN ISO 15620 |
52 | Svařování laserem | ČSN EN ISO 15609-1 | ČSN EN ISO 15614-11 |
783 | Obloukové přivařování trnů s keramickým kroužkem | ČSN EN ISO 14555 | ČSN EN ISO 14555a) |
784 | Krátkodobé zdvihové přivařování trnů | ||
a) Pro EXC 2 je povolena kvalifikace postupu založená na dřívějších zkušenostech. Pro EXC 3 a EXC 4 musí být kvalifikace postupu svařování ověřena zkouškou postupu svařování nebo předvýrobní zkouškou |
SVÁŘEČI A SVÁŘEČŠTÍ OPERÁTOŘI
Kvalifikace svářečů pro výrobu ocelových konstrukcí podle ČSN EN 1090-2 musí být podle ČSN EN 287-1 a svářečských operátorů podle ČSN EN 1418. Svářeči dutých průřezů šikmých přípojů diagonál s úhlem menším než 60 ° (EN 1993-1-8) se musí ověřit zvláštní zkouškou. Záznamy kvalifikačních zkoušek všech svářečů a svářečských operátorů musí být dostupné.
KVALIFIKACE POSTUPU SVAŘOVÁNÍ PRO STEHOVÉ SVARY
Kvalifikovaný postup svařování pro stehové svary se požaduje podle ČSN EN 1090- pro třídy provedení EXC 2, EXC 3 a EXC 4. Minimální délka stehového svaru musí být menší z hodnot buď čtyřnásobek tloušťky tlustší spojované části, nebo 50 mm.
ZÁVĚR
Z uvedených požadavků normy ČSN EN 1090-2 pro kvalifikace postupů svařování je zřejmé, že splnění požadovaného rozsahu zkoušek pouze podle ČSN EN ISO 15614-1 nebo ČSN EN ISO 15613 je nedostačující. Ke kvalifikaci postupu svařování je tedy nutné přistupovat individuálně a již při žádosti o tento postup je nutné si vyjasnit, kde bude kvalifikovaných postup aplikován, a které doplňkové požadavky bude potřeba splnit.
Materiál byl prezentován na semináři Nové technologie a zařízení pro svařování 2012.
ZDROJE INFORMACÍ:
[1] ČSN EN 1090-2+A1:2012 Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce, Český normalizační institut, TNK 35, 2012
Specific Requirements of the Standard ČSN EN 1090-2 for Welding Procedures Qualifications
Specific requirements for welding procedures qualifications beyond requirements stipulated in the standards ČSN EN ISO 15614-1 and 15613, but in line with the standard ČSN EN 1090-2+A1 which is nowadays used for manufacturing and assembling of steel structures for civil engineering mainly in the Czech Republic are mentioned in the article. According to the standard ČSN EN 1090-2, welding has to be carried out according to Welding Procedure Specification (WPS) in line with a specific section of the standards ČSN EN ISO 15609 or ČSN EN ISO 14555 or ČSN EN ISO 15620 stipulated in line with the qualified welding procedures. The standard ČSN EN 1090-2 as well stipulates conditions for execution and placement of tack welds and joints of hollow sections of truncated structures where the beginning and end of welding area and used method has to be specified in WPS.