Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí – předpisy a jejich naplňování v praxi

• Foto

PŘEHLED PŘEDPISŮ
V přehledu předpisů si dovolím uvést pouze ty, do kterých zasahuje z pohledu protikorozní ochrany naše firma a které jsou víceméně využívány i pro privátní sektor.

Předpis TKP19B včetně jeho dodatku č. 1 je platný od 1. 4. 2008 (resp. s dodatkem od 1. 9. 2011) jako náhrada předpisu TP84 a je určen pro stavby pozemních komunikací a týká se protikorozní ochrany nových ocelových mostů a konstrukcí spadající pod Ministerstvo dopravy. V současné době se připravuje další novelizace tohoto předpisu. Tento předpis definuje požadavky objednatele stavby na volbu systému, kvalitu materiálu, návrh, provádění, přejímky, opravy a údržbu protikorozní ochrany ocelových konstrukcí (dále jen OK) a mostů, a to již pro fázi zpracování zadávací dokumentace stavby.

Pod Ministerstvo dopravy spadá i další předpis týkající se tentokráte Českých drah – předpis S 5/4. I ten by se měl po úpravě předpisu TKP 19B novelizovat právě ve vztahu obou předpisů, neboť oba spadají pod Ministerstvo dopravy.

CO MÁ SPOLEČNÉHO FIRMA FAGUS AZ PRAHA s. r. o. S PROTIKOROZNÍ OCHRANOU
Firma FAGUS AZ Praha s. r. o. se již dlouhá léta zabývá prodejem nátěrových hmot a posledních pět let zajišťuje i kompletní protikorozní ochranu tzv. na klíč, tj. včetně realizace protikorozní ochrany. Oblasti použití nátěrových hmot, které má naše firma v sortimentu, jsou od těžké antikorozní ochrany až po průmyslové využití např. strukturních barev (sklářské stroje, obráběcí stroje, atd.) nebo průmyslových barev (např. pro kontejnery).

Během těch několika let jsem měl možnost posoudit, jak daleko (nebo blízko?) je od sebe teorie předepsaná v jednotlivých předpisech a praktické použití těchto předpisů přímo v lakovnách nebo na stavbách. Jelikož v současné době nejvíce zasahujeme do oblasti, kde je v platnosti předpis TKP19B, dovolím si více věnovat tomuto tématu.

Naše firma se již dlouhá léta zabývá prodejem nátěrových hmot značky FEYCOLOR, které jsou také použity v jednotlivých nátěrových systémech podle předpisu TKP19B. V současné době má firma testovány a schváleny pro použití na ocelových konstrukcích podle předpisu TKP1B dva nátěrové systémy.

Oba nátěrové systémy byly již v minulosti a jsou nyní aplikovány např. na sloupech protihlukových stěn a zábradlích (lanový most v Praze, dálnice D8 a D3), dálničních portálech a jiných konstrukcích, vyžadujících výše uvedenou protikorozní ochranu.

A. Nátěrový systém pro podklad metalizaci
Nátěrový systém, kde je jako podklad použit žárový nástřik povlakem zinku nebo směsi zinku s hliníkem (Zinacor 850), je v předpisu TKP19B uváděn (příloha 19.B.P5) jako systém IA a naše firma ho nabízí v tomto složení (tab. 1).

Již několikrát se mi stalo, že v dokumentaci stavby (RDS) byla pro tento systém předepsána celková tloušťka 350 μm, kdy projektant bez „uzardění“ (a jak mu to i dovolí předpis), započítal do celkové tloušťky penetrační vrstvu. Přesvědčovat pak dozor, který zastupuje investora při kontrolách, že chyba týkající se celkové tloušťky není na Vaší straně, je mnohdy dost obtížné. Proto informace, že v plánovaných nových projektech bude nátěrový systém označován obecně ve vztahu na životnost a stupeň korozní agresivity a bude pouze na realizační firmě, aby použila vhodný schválený nátěrový systém, je příznivá.

B. nátěrový systém pro podklad žárově zinkovaný povrch ponorem
Nátěrový systém, kde jako podklad je zinek máčený ponorem, je v předpisu TKP19B uváděn (příloha 19.B.P5) jako systém IIIA a naše firma ho nabízí v tomto složení (tab. 2).

U praktického využití tohoto systému se trochu zastavím. Vše začíná již v samotné zinkové vrstvě. To, že se předepsaná tloušťka, včetně požadavku maximální tloušťky, v 99 % plně rozchází s realitou, je známá věc, kterou lakovna nemůže vůbec ovlivnit. Nemá cenu rozebírat příčinu tohoto stavu (to by bylo na samostatnou kapitolu), lakýrník prostě tento fakt musí vzít na vědomí a s tím také pracovat. Na obr. 1 je typický příklad zábradlí, kdy je tloušťka zinkové vrstvy v rozsahu 80 μm až 240 μm.

Technologický předpis hovoří o tom, že předepsaná celková nominální vrstva kompletního nátěrového systému včetně zinkové vrstvy je např. 280 μm a tu musí také zhotovitel protikorozní ochrany dodržet. Nápady typu např. přebrušovat zinek, aby byl v předepsané tloušťce, naštěstí už téměř vymizel, takže lakýrník nanáší následně jednotlivé vrstvy tak, aby se moc celková tloušťka „nepřešvihla“. I tak jsou konečné nominální celkové vrstvy vyšší, neboť přeci jen musí dodržet jisté požadavky, které použité nátěrové hmoty vyžadují. Samozřejmě se zvýšením celkové tloušťky se tím z pohledu investora zvyšuje životnost a tím i jeho spokojenost, z pohledu lakovny se ale jedná o zvýšení nákladů na realizaci, které jdou na jeho vrub. A to vůbec nehovořím o tom, že použitý nátěrový systém byl testován podle TKP19B a následně schválen pro jisté tloušťky jednotlivých vrstev, které pak vůbec neodpovídají skutečnosti. Každopádně tento stav žádá jistý kompromis všech zúčastněných stran, jehož výsledkem by ale mělo být dodržení požadavku daného projektem.

Další zajímavost, která může v praxi vyplynout na povrch bez zavinění lakovny, je výskyt puchýřků po aplikaci nátěrových hmot – obr. 2 a 3.

Po dlouhých letech konečně zinkovny přiznaly, že tento nepříjemný efekt má na svědomí vodík, který se do krystalické mřížky železa může dostat při procesu moření a poté se z ní opět uvolňuje. Opět se nechci stavět do role odborníka přes tuto problematiku, mě tento problém zajímá z pozice lakovny. Jak z toho ven? Jedním z možných řešení je nechat výrobek tzv. „dozrát“, tj. počkat, až vodík úplně vyprchá. To ovšem nepřichází v úvahu pro věčný problém uspěchanosti zakázek, kdy mnohdy je to u těchto zakázek, co se týká termínů, jako ve sloganu České pošty. Je nasnadě, že v tomto případě je nutné provést každopádně opravu, kterou my řešíme až po provedení montáže výrobku na stavbě. Návrh tzv. opravných nátěrů je nebo by měl být součástí technologického předpisu.

Co se týče samotného použití nátěrových hmot dodávaných naší firmou, pro lakýrníka je přínosem, neboť se mnohdy setká při jedné akci s použitím obou nátěrových systémů (např. při protikorozní ochraně portálů – obr. 4 a obr. 5), že v obou případech jsou použity stejné typy nátěrových hmot. Veškeré technické parametry k jednotlivým barvám jsou uvedeny v příslušných katalogových listech, které jsou k dispozici na našich webových stránkách, nebo je rádi zašleme.

Oba nátěrové systémy byly již v minulosti a jsou nyní aplikovány např. na sloupech protihlukových stěn (např. lanový most v Praze, dálnice D8 a D3), zábradlích, dálničních portálech a jiných konstrukcích, vyžadujících výše uvedenou protikorozní ochranu.

V současné době pro zahraniční zakázky firma FEYCOLOR má schválený nátěrový systém i pro předpis TL/TP KOR a to konkrétně podle listu 87 určeného pro protikorozní ochranu ocelových a jim podobných konstrukcí (tab. 3 a tab. 4).

ZÁVĚR
Povrchová ochrana je proto tak zajímavý obor, protože dopředu nelze určit, co se všechno může během vlastní realizace lakování vyskytnout. Je každopádně dobré, že existují předpisy a normy, ze kterých by se mělo vycházet a které stanoví alespoň nějaké základní pravidla, jak postupovat od návrhu nátěrových systémů až po vlastní realizaci. V praxi se však může stát (a stává se to často), že je nutno reagovat na situace, které nejdou předem odhadnout. Pak by měl nastat ten okamžik, kdy se sejdou kvalifikovaní pracovníci v oboru protikorozní ochrany a ti na základě zjištěných skutečností a z pozice již získaných zkušeností ze své praxe stanoví postupy, jak dál postupovat. Výsledkem by totiž měla být vždycky kvalitně provedená protikorozní ochrana.

Kontaktovat naší firmu lze na adrese: info@fagusaz.stromc.cz. Přehled výrobků, návrhy nátěrových systémů včetně referencí je možno najít na našich webových stránkách – www.fagusaz.cz. 

Anticorrosion Protection of Steel Structures – Regulations and Their Practical Application
Probably everybody knows that anticorrosion protection is an inevitable element in achieving a certain lifetime of steel structures. However, only those directly involved in this matter or who have heard of it at different conferences know that there are different regulations based on which different companies (e.g. ŘSD (Road and Motorway Directorate), ČD (Czech Railways) or ČEPS a. s.) determine the quality of used anticorrosion protection. Economic situation in our country has made some manufacturing companies show interest also in works within the area where the specification of a coating system should not only be an economic issue but predominantly the issue of quality in relation to the “durability time” of a coating system in practice directly on the site. Since not every company employs a corrosion engineer, individual regulations should be used to specify the type of coating system.

Autor

• Ing. Puchar Jiří