Protikorozní ochrana a ISO 12944

Tato část ISO 12944 specifikuje laboratorní zkušební postupy a podmínky zkoušení pro hodnocení nátěrových systémů určených pro protikorozní ochranu ocelových konstrukcí. Norma je významná zejména pro výrobce nátěrových hmot a zkušebny nátěrových hmot a nátěrových systémů, pro ostatní účastníky protikorozních ochran je její význam převážně pouze informativní. Je pro všechny zájemce dostupná a v článku se dotknu pouze těch jejích částí, které považuji za nutné zdůraznit nebo rozvést.

Článek 5.7 v ISO 12944-5 stanovuje, že v případě požadavku musí být vhodnost nebo ochranná účinnost nátěrového systému prokázána zkušenostmi nebo urychlenými zkouškami podle ISO 12944-6, nebo jiným dohodnutým způsobem. Nátěrové systémy, vytvořené z nových materiálů, nebo takové, u kterých nejsou k dispozici zkušenosti, musí být ověřeny přinejmenším dle ISO 12944-6, zda splňují v této normě dané požadavky. Pro firmu, jejíž podnikatelskou činností je navrhování a / nebo zhotovování ochranných nátěrů, je výhodnější používat nátěrové systémy, jejichž ochranná účinnost byla prověřena zkušenostmi. Je však nejen nemožné, ale i nesmyslné, vyhýbat se použití nátěrových systémů s novými nátěrovými hmotami. Pak vhodnost nebo ochranná účinnost takových nátěrových systémů musí být prokázána urychlenými zkouškami. Je proto výhodnější, když projektant nebo zhotovitel takového nového nátěrového systému nechá urychlené zkoušky zhotovit a dokladovat dodavatelem nátěrových hmot ve spolehlivé autorizované zkušebně, a příznivé výsledky zkoušek si v konkrétním obchodním případě nechá pojistit korektní a vymahatelnou záruční smlouvou za jakost nátěrového systému. K tomuto námětu se ještě vrátím, ale nyní zaměřme pozornost k jiným normám.

Článek 3.1 umělé stárnutí a Článek 4.1 vztah mezi umělým stárnutím a expozicí v přirozených podmínkách.
Je zdůrazněno, že urychlené zkoušky s vysokou pravděpodobností zaručují charakteristiky ochranné účinnosti ověřovaného nátěru, avšak že musí být používány obezřetně, poněvadž nemohou vykazovat stejné efekty jako přirozená expozice. To ovšem znamená, že i výsledky spolehlivé autorizované zkušebny nemusí u konkrétních urychlených zkoušek na konkrétním nátěrovém systému být objektivní, a že nemohou zabránit případnému selhání takového prakticky uplatněného nátěrového systému. Rovněž z tohoto vyplývá užitečnost pojistit si výsledky zkoušek v konkrétním obchodním případě korektní a vymahatelnou záruční smlouvou za jakost nátěrového systému. Poněvadž zkušebna takové záruky neposkytne, musí být sjednány s dodavatelem nátěrových hmot.

Článek 3.2 vizuální metoda hodnocení.
Navazuji na předcházející články tohoto seriálu a znovu upozorňují na výhodnost a užitečnost použití norem řady ISO 4628, zejména při zpracování projektových specifikací nátěrových systémů a sjednávání kupních a / nebo záručních smluv.

Článek 3.4 požadavky.
V závislosti na typu a umístění nátěrového systému mohou být požadavky mírnější nebo přísnější, vždy však musí být definovány přesně, uvážlivě a korektně. Neměly by být nesrozumitelné, dvojsmyslné, nereálné a podobně. Požadavek, že nátěrový systém po ukončení zkoušek musí být takový, jako je nový, patří do sbírky hloupostí.

Článek 4.2 doplňkové zkoušky.
Obecně jsou užitečné a žádoucí vždy, když nátěrový systém bude vystaven více kombinovaným vlivům nebo do zvláštních prostředí. Například u lanové dráhy v horském prostředí mohou být údolní stanice, stožáry a další vybavení vystaveny úplně jiným podmínkám, než stanice, stožáry a další vybavení v úbočí a nebo v nejvyšších partiích. Zejména námraza, tepelné šoky a intenzívní UV záření může způsobit selhání neověřeného nátěrového systému.

Článek 5.1 zkušební vzorky.
Pokud jde o zkoušky pro konkrétního zhotovitele nátěrových systémů, příprava povrchu musí být vždy odpovídající technologii, kterou je zhotovitel vybaven a kterou má ověřenu jako spolehlivou, výkonnou a ekonomickou. Jiné požadavky nemohou být považovány za korektní.

Článek 7 protokol o zkoušce.
Některé zkušebny v protokolu o zkoušce uvádějí samostatný článek, v němž omezují ručení za výsledky zkoušek pouze na předložené vzorky a hmoty. Takový protokol jistě bude mít význam pro toho, kdo předložené vzorky a hmoty vyrábí a dodává, poněvadž je v jeho silách zajistit opakovanou výrobu reprodukovatelným postupem s reprodukovatelnými výsledky. Nemá však valného významu pro zhotovitele nátěrového systému, který neprojektoval a na jehož zhotovení veškeré hmoty nakupuje. Zde musí povinnost ověření zkouškami jednoznačně převzít výrobce příslušných hmot, a u neověřeného nátěrového systému i jeho tvůrce, projektant. Žel, řada i odborníků, se v těchto otázkách dopouští omylů, jenom tím, že důsledně nerozlišují, kdo může nebo nemůže za konkrétní řešení, postup, hmoty nést zodpovědnost. Jestliže pak v konkrétním obchodním případě lze určit posloupnost činností, lze pak určit i posloupnost ručení za jejich realizaci. Je pak možné zabránit takovým trapnostem, že například diletant vypotí nekorektní nátěrový systém, ale zodpovědnost za jeho účinnost hodí na zhotovitele. Zde se znovu vracím k návrhu, který jsem již několikrát zmínil, totiž sjednat si s dodavatelem nátěrových hmot v konkrétním obchodním případě korektní a vymahatelnou záruční smlouvu za jakost nátěrového systému. Tato možnost je, bohužel, našimi firmami velmi málo využívána, přestože by v řadě případů mohla zabránit nekorektnostem a ztrátám. Jen velmi stručně k obsahu záruční smlouvy. Měla by obsahovat:

• Dokumentaci a přílohy, jimiž je předmět ručení jednoznačně a srozumitelně definován a určen.
• Definici nátěrového systému, definici korozního prostředí a vlivů, jež budou na nátěrový systém působit, předpokládanou životnost podle normy.
• Sjednanou záruční dobu a jednoznačnou a kontrolovatelnou definici stavu nátěrového systému koncem záruční doby. · Popis vad, jež jsou předmětem ručení, popis skutečností, které nejsou předmětem ručení.
• Dodatky, upravující podmínky a předmět ručení.
• Okolnosti, které vylučují povinnost ručení.
• Podmínky účasti dalších účastníků obchodního případu.
• Doporučení pro kontrolu a údržbu nátěrů během záruční doby.
• Podmínky a okolnosti uskutečnění záručních kontrol a případných záručních oprav. Způsob evidence dokladů o ručených plochách.
• Závazek, že každý účastník obchodního případu se zdrží jakýchkoliv požadavků a činností, které by byly na úkor jakosti ručených nátěrů.
• Okolnosti, za kterých je možné změnit podmínky ručení nebo ručení ukončit.

A ještě jedno doporučení, je odpozorováno z praxe. Nikdy by záruční smlouva neměla být nekonkrétní, nekontrolovatelná, nevymahatelná, a neměla by obsahovat žádné nekorektní požadavky.

Zdroj: časopis Ocelové konstrukce

Autor

• Ing. Sigmund Jaroslav