Příspěvek do problematiky spojování pozinkovaných plechů
Rubrika: Povrchová ochrana
Mnoho odvětví strojírenské výroby lze dnes charakterizovat nástupem nových konstrukčních materiálů. Jsme svědky šířícího se použití termomechanicky zpracovaných mikrolegovaných ocelí, vysokolegovaných (jedno i dvoufázových) korozivzdorných, setkáváme se stále častěji s hliníkem jako konstrukčním materiálem, nová uplatnění nalézají i nekovové materiály (plasty, kompozity).
Nezanedbatelnou skupinu perspektivních materiálů tvoří také klasické konstrukční oceli s nanesenými funkčními povlaky. Zároveň s tímto rozvojem v materiálové oblasti materiálů se vyvíjejí technologie zpracování. Žárově pozinkované oceli rozhodně nelze řadit mezi nové materiály, nicméně rozvoj jejich použití v různých oblastech je v současnosti řadí mezi velmi progresivní komodity. K odvětvím, která zpracovávají největší množství pozinkovaných materiálů patří především automobilový průmysl, dále pak stavebnictví, výroba vzduchotechnických a klimatizačních zařízení, výroba zařízen a přístrojů pro domácnost (nábytek, bílá technika), regálových systémů, kontejnerů, palet, skříní a podobně. Například u moderního automobilu je požadována nízká spotřeba pohonných hmot (potřeba snižování hmotnosti vozidla), bohatá doplňková výbava (zvyšuje hmotnost) a dlouhá životnost.
To přináší tlak na snižování hmotnosti karosérie. Tento rozpor výrobci automobilů dnes řeší za použití tenkých hlubokotažných plechů - žárově pozinkovaných, výjimečně také pomocí slitin hliníku nebo kompozitních materiálů. Povrchová úprava pozinkováním zaručí dostatečnou protikorozní odolnost a tudíž požadovanou životnost, malá tloušťka plechu sníží hmotnost. U dnes vyráběných modelů automobilů činí podíl pozinkovaných plechů více než 70%, což umožňuje výrobcům zásadně prodloužit dobu záruky na prokorodování karosérie. Tento vývoj je pozitivní pro konečného zákazníka - uživatele výrobku, z hlediska výrobce však vede ke komplikacím, například v technologii svařování.
Protikorozní ochrana pozinkováním
Techniky nanášení estetických či funkčních povlaků na konstrukční materiály pokovením jsou známy již celé období rozvoje moderních technologií. Za různými účely je rozmanitými způsoby nanášena celá řada kovů (Au, Cr, Cu, Ni, Zn, Cd, Al) a jejich slitin a jsou vytvářeny také vícevrstvé povlaky, tvořené vrstvami různých vlastností. Technologie, která však dnes nejvíce zajímá svařovací specialisty, je bezpochyby nanášení zinkových vrstev na díly z nelegovaných ocelí za účelem zvýšení ochrany proti korozním vlivům okolního prostředí. Spotřeba pokovených ocelových plechů v období 1975 - 2000 byla zdvojnásobena, zatímco prodej neupravených plechů v tomtéž období klesl řádově na polovinu (1).
Způsoby nanášení zinkových vrstev
Metod, jak nanést tenkou vrstvu zinku na povrch ocelového dílu je více, přičemž mezi nejpoužívanější patří následující:
-
žárové pozinkování (ponorem v roztavené zinkové lázni),
-
galvanické pozinkování (pomocí galvanického článku a vhodného elektrolytu),
-
žárové stříkání, metalizace (šopování – nástřik polotekutého zinku na povrch dílu speciální pistolí nejčastěji pomocí zinkového drátu),
-
nátěrem nebo nástřikem (nátěrovými systémy s vysokým obsahem zinku).
Nezkrácený článek včetně fotek, tabulek a grafů najdete v říjnovém čísle 5/2004.