Při rekonstrukci Paláce Křižík se hliníkem a sklem nešetřilo

Reconstruction of Palác Křižík – massive use of aluminium and glass
Palác Křižík is a block of buildings built in Prague at the turn of 19th and 20th century. One part of the complex was originally intended as residential, the other one for industry. In the first decade of the 20th century, relatively soon after the construction was finished, the individual buildings were put together and consequently the tenement houses were rebuilt for industrial purposes; therefore the height of the floor levels is different. Nowadays the complex is under reconstruction during which a huge amount of aluminium and glass was used.

Před dvěma lety odkoupil developer celý areál a ještě tentýž rok začal s jeho modernizací – v mnoha směrech nevyhovoval dnešním požadavkům a předpisům (např. na požární bezpečnost, nebyl zde bezbariérový přístup ani dostatečná kapacita pro parkování). Architekti Zdeněk Hölzel a Jan Kerel, autoři nové koncepce paláce, tak vytvořili projekt, který spojí moderní prvky pracovního prostředí s kulturním využitím společenského prostoru, čímž vznikne odpovídající zázemí pro práci v 21. století. Nový výraz domu vytváří dojem ucelenosti díky vnitřnímu atriu v podobě, která vznikla zastřešením dvora a vyrovnáním výškových rozdílů střech. „Zhodnotili jsme i historické prvky, které dnes nenacházejí opodstatněné využití, nebo byla jejich funkce již překonána – jsou to pavlače, které byly přičleněny k vnitřnímu prostoru, a přístup po nich,“ uvedl architekt Zdeněk Hölzel. Prvním razantním krokem při přetvoření paláce bylo postavení tří pater podzemních garáží pod komplexem domů.

STAVEBNÍ JÁMA A PODCHYCENÍ ZÁKLADŮ
Úroveň základové spáry je po celém obvodu níže než základy okolních domů. Konstrukční systém garáží tvoří železobetonový monolitický bezprůvlakový skelet s obvodovými suterénními stěnami. Garáže jsou rozděleny na dva dilatační celky. Dilatační řešení spočívá ve zdvojené konstrukci. Vjezdové a výjezdové rampy tvoří plecho-betonové desky uložené na podezdívkách nebo ocelových nosných konstrukcích.

PŘI REKONSTRUKCI SE NEŠETŘILO HLINÍKEM
Dominantou paláce se staly stávající pavlače, které jsou v místě původního schodiště doplněny jednoduchým zasklením v hliníkovém rámu. Firma Reynaers dodala speciální profil, který umožnil zasklení pavlačí zevnitř. Tento profil spojuje výhody fasádního a okenního systému a má malou pohledovou šířku, což ocenili architekti. Díky zasklívání zevnitř bylo možné pracovat uvnitř atria, aniž by byly stavební práce omezovány lešením. Pro uchycení jednotlivých prvků vyvinula dodavatelské firma speciální kotvení, které obsáhlo nepřesnosti stavby. Kotvy též musí přenášet dilatační pohyby. Každý kotvící prvek je dělen tak, aby nepřenášel hluk mezi jednotlivými podlažími.

Ocelová konstrukce je kotvena k podlaze atria nad podzemními garážemi.

KONSTRUKCE ZASTŘEŠENÍ ATRIA
Kvůli zastřešení atria bylo potřeba dorovnat sklon jedné střechy, která výškově nekorespondovala s okolními domy. Ocelová konstrukce, která nese střechu samotnou, je kotvena k podlaze atria nad podzemními garážemi. Sloupy podpírající střechu jsou zajištěny proti vybočení „vodítky“, která prostupují stěnou atria v každém podlaží. Sloupy nesou rektifikovatelné vazníky. Ocelová konstrukce je opláštěna hliníkovým systémem Reynaers CW 50 se skly U = 1,1 Planibel Energy. Ve svislém směru jsou spáry přiznané, ve vodorovném jsou vytmeleny, aby nebránily odtoku dešťové vody.

Celý nezkrácený článek si můžete přečíst v čísle 1/2006.

Autor

• Šnoblová Jarmila