Některé aspekty prvopočátků požárních uzávěrů otvorů po zavedení ČSN řady 73 08…

• Foto

Další problematickou oblastí, na kterou mě upozornil dotaz profesní kolegyně, která mj. vykonává i činnost odborně způsobilé osoby na úseku požární ochrany, se může jevit provádění kontrol provozuschopnosti požárních uzávěrů otvorů ve smyslu § 7 vyhlášky o požární prevenci, u nichž není k dispozici průvodní dokumentace nebo tento výrobce již neexistuje. Právní předpis sice stanoví, že se postupuje podle průvodní dokumentace a podmínek stanovených výrobcem technicky nebo funkčně srovnatelného druhu nebo typu požárně bezpečnostního zařízení, ale určitě nebude na škodu si některé prvopočátky „nově zaváděných“ požárních uzávěrů otvorů připomenout. Musíme si zejména uvědomit, že se jednalo o 70. léta minulého století a panovalo období plánovaného socialistického hospodářství. Jinak řečeno, představa některých mladších ročníků narození, že člověk přišel do stavebnin a mohl si vybrat z nespočetné nabídky požárních dveří, je představa zcela mylná (o toaletním papíru, dámských potřebách, banánech a jiném tropickém ovoci ani nemluvě)!

Připomeneme si tak některá historická fakta o zavádění tohoto druhu požárně‑bezpečnostního zařízení včetně upozornění na vzniklé situace. Předem chci poukázat na to, že vycházím zejména z archivní dokumentace bývalé okresní inspekce požární ochrany v Ústeckém kraji (tehdy „součást“ kraje Severočeského), a že problémy na Moravě, Slezsku popř. ve Slovenské republice nemusely být stejné, ale zjevně byly obdobné (požární ochrana národních republik byla věcí jednotlivých národních rad tj. ČNR a SNR).

Uzavírání otvorů „požárními dveřmi“ (resp. dvířky) obsahovaly i ČSN předcházející kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Zejména se jedná o ČSN 73 0760 „Požární předpisy pro výstavbu průmyslových závodů a sídlišť“ (popř. i navazující ČSN 73 0761 „Požární předpisy pro výstavbu zemědělských závodů a objektů“). O této problematice se zmiňuji (a dále ji nepatrně rozvedu) z důvodu, že při své praxi vydávání stanovisek z hlediska požární bezpečnosti staveb – řešení objektů podle ČSN 73 0834 „Změny staveb“, které se dotýkaly stavebních objektů z 50. až první poloviny 70. let minulého století, se málokdy v nově zpracovaném požárně‑bezpečnostním řešení (dále jen „PBŘ“) tyto skutečnosti řešily popř. aplikovaly. Výsledkem pak mohlo být, že se stavba v PBŘ řešila jako změna staveb skupiny I (při splnění stanovených podmínek a úprav), ale zapomnělo se na to, že změnami staveb skupiny I obecně nedochází ke zvýšení požárních rizik, ke zhoršení podmínek evakuace osob nebo zásahu požárních jednotek. To se při neznalosti některých historických souvislostí snadno může někdy i stát. Důvodem může být zejména skutečnost, že v období ČSN 73 0760 (popř. ČSN 73 0761) se běžně nezpracovávaly (nebyly součástí projektové dokumentace) požárně‑bezpečnostní řešení (požární zprávy, technické zprávy požární ochrany…). Praxe byla taková, že příslušník OIPO při schvalování PD popřípadě kolaudace pracoval s dotčenou ČSN a kontroloval, zda‑li projektová dokumentace její požadavky splňuje. Jak si ukážeme dále, tak i z těchto důvodů se některé dveře opatřovaly oboustranně plechem, popřípadě byly plechové atd. Dále se nebavíme pouze o ČSN 73 0760. Např. „Požární předpisy pro projektování výškových budov“, (vydaných MV – Hlavní inspekcí požární ochrany v roce 1967) určovaly v čl. 40, že: „…dveře spojující místnosti s chodbami nebo jinými plochami na kterých se zdržují lidé, musí mít minimální odolnosti proti ohni 20 minut.“

Nyní konkrétněji k některým požadavkům ČSN 73 0760. Norma např. vyžadovala, z důvodu zabránění šíření požáru a kouře, že otvory:

• a) v požárních zdech a příčkách,
• b) u vymetacích a vybíracích otvorů komínů a vhozů odpadků,
• c) v kotelnách a ve skladech paliv,
• d) ve vratech a okenních otvorech požárních konstrukcí, zřízených s ohledem na požární nebezpečí,
• e) ve zdech a v příčkách, vedoucích na galerie nebo k požárním žebříkům a únikovým chodbám a žebříkům,
• f) v laboratořích kategorie výroby A nebo B,
• g) na půdu v bytových domech, společných domovech a budovách pro bydlení kolektivního charakteru, pokud mají dřevěný krov,
• h) na půdu v obytných domech zemědělského charakteru s podkrovím, ukládají‑li se na půdě zemědělské plodiny,
• i) u podzemních podlaží, v nichž se skladují hořlavé látky, u komor pro sběr (spalování) odpadků a u vstupů do podzemních podlaží objektů IV. a V. stupně bezpečnosti proti ohni,
• j) tam, kde je to stanoveno zvláštními předpisy, např. u příručních skladů hořlavých kapalin v lékárnách a drogeriích,

musí být zavřeny požárními dveřmi (resp. dvířky – s odkazem na další ustanovení této ČSN), nebo uzavřeny jim rovnocenným zařízením. Norma dále stanovovala, že pro uzavření otvorů uvedených pod písm. f) až h) a u vstupů do sklepů obytných budov I. až III. stupně bezpečnosti proti ohni (podle písm. i)) smějí být požární dveře nesnadno hořlavé. Nelze‑li vzhledem k podmínkám technologického prostupu zřídit požární dveře nebo dvířka, smějí být nahrazeny vodní clonou. Zajímavé bylo i ustanovení o půdách oddělených požární zdí, kdy každá takto oddělená část půdy musela mít samostatný výstup na střechu vikýřem z nehořlavých hmot, světlosti 0,6 × 0,8 m, nebo „padákem“ téže světlosti.

Co se týče požárních dveří, tyto musely být z nehořlavých hmot a osazeny v nehořlavých rámech nebo zárubních. Musely být samouzavíratelné, otevíratelné z obou stran a v drážkách dobře přiléhat. Výjimečně (viz výše) smějí být požární dveře dřevěné v dřevěných zárubních, ze strany nebezpečí požáru včetně zárubní oplechované; takové dveře nemusí být, s výjimkou dveří u laboratoří, samouzavíratelné. Dveře v požárních zdech měly být umístěny pokud možno nejdále od hořlavých konstrukcí a musely odolávat ohni nejméně 45 minut; v budovách kategorie výroby A a B musely mít odolnost nejméně 75 minut. Norma dále obsahovala i další specifická ustanovení, týkající se požárních dveří, kdy např. v kapitole únikových cest a východů – společná ustanovení pro průmyslové, obytné a veřejné objekty např. stanovovala, že pro přístup ze schodiště na nepoužívanou půdu se smí použít železného svislého žebříku nebo stupadel, zabezpečených proti postrannímu sklouznutí, s průlezem odolnosti proti ohni nejméně 45 minut apod.

Odolnost požárních dveří podle jednotlivých konstrukcí byla uvedena v tabulce v příloze 1 – „Meze odolnosti proti ohni a skupiny hořlavosti stavebních konstrukcí*“. Pod odkazovou „*“ jsme se mohli dočíst, že údaje označené +) byly zjištěny zkouškami Výzkumného ústavu stavebních hmot v Praze. Údaje neoznačené (což byl případ i požárních dveří) jsou převzaty ze sovětských předpisů. Tabulka obsahovala rovněž poznámky:

• a) Odolnost stavebních konstrukcí proti ohni se zjišťuje zkouškou ve speciální peci při těchto teplotách:
  • po 10 minut – 700 °C
  • po 30 minut – 800 °C,
  • po 60 minut – 900 °C,
  • po 480 minut a více – 1 250 °C.
• b) Odolnost zdí se uvažuje bez ohledu na to, zda jsou v nich otvory či nikoliv,
• c) Odolnost jiných stavebních konstrukcí se stanoví podle odolností uvedených v tabulce pro obdobné konstrukce,
• d) Liší‑li se tloušťka nebo nejmenší rozměr průřezu konstrukce od hodnot uvedených v tabulce, stanoví se odolnost takové konstrukce proti ohni interpolací podle přímky.

U dveří, průlezů a vrat příloha stanovovala tyto meze odolnosti proti ohni:

U výplní otvorů (oken, vikýřů, světlíků), u nichž se požaduje odolnost proti ohni, stanovovala příloha tyto hodnoty:

PRVOPOČÁTKY ČSN 73 0802
Tolik stručně o historii některých požárních uzávěrů otvorů v ČSN, které předcházely kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Nastává období první poloviny 70. let minulého století (prvopočátky ČSN 73 0802 s „modrým pruhem“) a slovy klasika (tenkrát Ing. Vladimíra Reichla, CSc.): „…Z klasických požárních předpisů, které pouze říkaly, co se smí a co se nesmí, vyrůstá nový obor – požární inženýrství…“ (nepřipomíná Vám to dnes něco?). V souvislosti s uplatňováním nových požárních předpisů se začaly používat některé nové zkušební metodiky (proto bylo vhodné zmínit předcházející ČSN) a začala se používat řada pojmů, které se dříve buď vůbec neužívaly, nebo jen velmi omezeně, popř. měly jiný význam. Požární uzávěry otvorů byly definovány jako stavební konstrukce bránící šíření požáru otvory v požárně dělících konstrukcích. Jsou to požární dveře, vrata, poklopy, klapky a jiné uzávěry v technických nebo technologických zařízeních. Zkušební postupy k hodnocení požární odolnosti požárních uzávěrů byly uvedeny v ČSN 73 0852 PBS „Stanovení požární odolnosti požárních uzávěrů“ (účinnost 03/1976). Požární uzávěry se třídily na uzávěry:

• bránící šíření tepla (u nich se sleduje povrchová teplota na straně odvrácené od ohně – odpovídá dnešním EI uzávěrům),
• omezující šíření tepla (u nich se sleduje sálání tepla v dané vzdálenosti od uzávěru – odpovídá dnešním EW uzávěrům),
• těsné proti proniku kouře (u nich se sleduje těsnost a to za normálních teplot – odpovídá dnešním Sa či Sm uzávěrům).

Požární odolnost stavební konstrukce byla definována jako doba, po kterou stavební konstrukce byla schopna odolávat teplotám vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení její funkce. Průběh teplot v závislosti na čase (T × t) i zkušební postupy byly jednoznačně stanoveny v ČSN 73 0851 PBS „Stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí“ (účinnost 07/1971). Stavební konstrukce se podle požární odolnosti zařazují do následující stupnice požární odolnosti: 15, 30, 15, 60, 90, 120 a 180 minut a lze je do uvedené stupnice zařazovat pouze na základě provedených zkoušek nebo početního určení.

Z doporučující projektové ČSN 73 0802 s „modrým pruhem“ se dnem její účinnosti tj. 1. 4. 1977 stala norma závazná (norma „bez pruhu“ byla schválena po proběhlém připomínkovém řízení 14. 11. 1975). Ve velkém se začaly navršovat požadavky na instalaci „nových“ požárních dveří ve stavbách a to zejména v tehdejší tzv. socialistické typové bytové výstavbě. Tento stav, na které stavebnictví nebylo moc dobře připraveno, přinesl pak následné problémy v plnění dodávek požárních dveří ze strany tehdejších velkoobchodních organizací, které zajišťovaly jejich výrobu a distribuci, což bude podrobněji popsáno v další části tohoto článku a to včetně přijímání přechodných opatření. Vzorově se přitom někdy vycházelo i z ČSN 73 0760, ale jak jsme již poukázali, jednalo se o zcela odlišný systém „požární odolnosti“. Nyní k některým skutečnostem po nabytí účinnosti původní ČSN 73 0802 konkrétněji.

Dne 26. 1. 1976 pod č.j. PO‑180/76 vydává tehdejší MV ČSR – Hlavní správa požární ochrany informaci pro Krajské inspekce požární ochrany (dále jen „KIPO“) – „Dveře s požární odolností 30 min.“. V dokumentu se oznamuje, že v rámci Státního úkolu P‑12‑326‑029 z roku 1971 byla dřevařským průmyslem řešena nová konstrukce dveří s protipožární odolností 30 min. a její vývoj byl ukončen k 31. 12. 1975. V průběhu roku 1976 budou doposud vyráběné dveře s požární odolností 25 min. postupně nahrazovány dveřmi s požární odolností 30 min. v množství 30 000 ks. Pro hromadnou výrobu těchto dveří je specializován výrobní závod ve Vyšším Brodě n.p. Jihočeské dřevařské závody, s cílovou kapacitou od r. 1977 v množství 120 – 130 000 ks/rok. Dveře mají tyto základní parametry dle prozatímní podnikové normy:

1. použití – vnitřní vstupní bytové
2. způsob otevírání – otočné (otevíravé)
3. konstrukce – hladké s polodrážkou
4. počet křídel – jednokřídlové
5. směr otevírání – pravé, levé
6. rozměr dveří – 80 × 197, 90 × 197 (v cm)
7. Dveře se dodávají se zámkem vložkovým a osazují se do ocelové zárubně dle ČSN 74 6511 – konečný návrh. Dveře jsou okovány vrchním kováním, váží 38 kg. Cena 655 Kčs.

Okresní inspekce byly dále požádány, aby o možnosti objednávky a vlastnostech těchto dveří informovali projektové a investorské organizace, které spadají do jejich působnosti.

Následně obdržely KIPO (přes nadřízený orgán) opis dokumentu MV SSR – Hlavné správy PO Bratislava pod č.j. PO‑1130/9‑76 ze dne 8. 10. 1976 „Súhlas na výrobu a montáž požiarnych dveri“ pro Okresný stavebno‑montážný podnik Poprad (OSMP Batizovce). Souhlas byl vydán mj. na základě zkoušky požární odolnosti jednokřídlových dveří rozměru 197 × 80 cm pod číslem Z‑43/Ve‑1976 ze dne 3. 5. 1976, kterou provedl Výzkumný ústav pozemních staveb ve Veselí nad Lužnicí a týkal se výroby a montáže předmětných dveří s požární odolností 120 minut. Zkoušené dveře byly „středním“ představitelem rozměrové řady, kde odolnost proti ohni je při různých plošných velikostech neměnná. Souhlas platil pro rozměrové řady 70 × 197, 90 × 197 a 110 × 197 cm za podmínky, že požární dveře budou odpovídat zkoušenému vzorku.

Obdobně, jako v předchozím odstavci, pak následoval dopis z Bratislavy pod č.j. PO‑1857/9‑77 ze dne 20. 3. 1978 „Súhlas na výrobu pritipožiarnych poklopov“, kde Hlavná správa PO na základě zkoušky ve Veselí nad Lužnicí Z‑108/Ve‑1977 ze dne 5.10.1977 dala souhlas s výrobou protipožárních poklopů 50 × 50 cm a 60 × 60 cm s požární odolností 120 minut.

POŽÁRNÍ KLAPKY
I když nosným tématem tohoto článku jsou požární dveře, považuji za vhodné upozornit i na problematiku požárních klapek, protože v ranných počátcích ČSN 73 0802 i zde byly některé těžkosti. Dopisem ze dne 19. 9. 1977 pod č.j. PO‑2826/77 Hlavní správa PO MV ČSR „Požární klapky do potrubí“, který byl na vědomí rozeslán i KIPO, sděluje, že v rámci specializační dohody mezi ČSSR a NDR, prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Strojexport a Technocomerz Berlín, bude dovoz protipožárních klapek kruhových TGL 28 911 a čtyřhranných TGL 28 912 zabezpečovat Technomat Praha a n.p. Janka Radotín, která bude provádět i servisní činnost (v současné době probíhají závěrečná jednání a jejich ukončení se předpokládá do 30. 9. 1977). Dodávky pro rok 1977 v objemu cca 200 tis. rublů jsou uzavřeny. Obdobná situace je i v dodávkách na r. 1978, které byly kontraktačně uzavřeny mezi ČSSR a NDR v objemu 300 tis. rublů. Další požadavky strana NDR (výrobcem klapek je LTA Berlín) nemůže údajně akceptovat. Pořadí u nových objednávek bude stanoveno podle důležitosti, a to v prvním čtvrtletí roku 1978. Případné další objednávky je nutno do vyřešení distribuční smlouvy mezi zúčastněnými organizacemi zasílat formou návrhu na dovoz na uvedenou adresu (zde bylo možno též získat informaci k případnému dovozu protipožárních klapek do potrubí z „kapitalistických států“ – např. rakouské firmy KROS). Dále zde byly podrobněji uvedeny technické vlastnosti a parametry (např. běžná spouštěcí teplota od 68 °C do 75 °C; možnost dohodnout i teploty 93 °C nebo 141 °C).

80. LÉTA
Metodických nařízení, instrukcí, postupů… ze strany nadřízených orgánů bylo vydáno v této oblasti „nepřehledně“, ale celkem zajímavé je např. období kolem roku 1985 – 1986 tj. v období, kdy například „vrcholila“ etapa socialistické výstavby bytových komplexů. Co se odehrávalo? „Došly“ požární dveře – výroba nestíhala vyrábět. Koupit požární dveře ve stavebninách bylo takřka nemožné. Výroba a distribuce dveří se odehrávala v rámci plánovitého hospodářství a dveře se objednávaly i několik let dopředu! Tak např. dopisem „Požární dveře – přechodná opatření“ čj.: PO/P‑3570‑1985 ze dne 3. ledna 1986 adresovaném České komisi pro VTIR (vědecko technický investiční rozvoj) – řediteli odboru typizace a materiální základny, který navazoval (reagoval) na závěry porady o požárních dveřích ze dne 3. 12. 1985 na ČK VTIR, kdy se měla posoudit možnost náhradních opatření za dveře s požární odolností 30 minut, sděloval náčelník Hlavní správy Sboru požární ochrany plk. Ing. Pavel Stoklásek (dopis byl zaslán na vědomí KIPO a HS PO MV SSR) odborné stanovisko, že „…Vzhledem k funkci, kterou požární dveře plní v celém komplexu opatření zajišťujících požární bezpečnost staveb, je jejich náhrada rovnocenným opatřením neproveditelná… a není možno…povolit výjimku“. Hlavní správa dále navrhla projednat se zpracovatelem ČSN 73 0833 – Ing. arch. Petrem Syrovým, CSc. možnost přechodné opatření – vydání doplňku citované ČSN ve znění: „U staveb dokončovaných v roce 1985 a 1986 nemusí být v posledním nadzemním podlaží osazovány požární dveře s odolnosti 30 minut a mohou být nahrazeny běžnými dveřmi bez předepsané požární odolnosti. Nejpozději do 31. 12. 1990 musí však být tyto běžné dveře dodatečně nahrazeny požárními dveřmi s odolností 30 minut.“. Navrhované opatření v praxi nakonec neprošlo, i když změna c‑3/1987 ČSN 73 0833 byla ve výsledku „zaměřena na snížení investiční náročnosti výstavby“, kdy se např. v některých případech snižoval nejnižší stupeň požární bezpečnosti požárních úseků v tehdy platné tabulce 1.

Situace „gradovala“ a požární dveře v dostatečném množství stále nebyly. Na základě podnětu KS Sboru PO při Svč. KNV v Ústí n/L byla tato dopisem HS Sboru PO Praha čj.:PO/P‑1847‑1986 ze dne 15. 7. 1986 ve věci „Modernizace bytového fondu“ informována, že „…Podle sdělení ČK VTIR a MP ČSR bude nedostatek požárních dveří pro bytovou výstavbu vyřešen počínaje příštím rokem. Do té doby je nutno celou záležitost řešit s přihlédnutím k územní specifice, nelze tedy globálně stanovit řešení výjimkami nebo úpravami dveří. Doporučujeme preferovat úpravy dveří; v každém případě je však návrh způsobu úpravy povinností projektanta, nikoliv orgánů PO. Technicky je možné upravovat všechny druhy dveří, nejen plné.“ (podepsáno náčelníkem plk. Ing. Pavlem Stokláskem). Výsledkem v praxi mj. mohlo být, že se požární dveře „půjčovaly“ z jedné stavby na druhou, prosklení dveří se „běžně“ upravovalo např. průmyslovým drátosklem, dveře z lehkých slitin a s prosklením z drátoskla „vykazovaly dostatečnou“ požární odolnost, dřevěné dveře se oboustranně oplechovaly plechem tl. 1 mm (viz problematika ČSN 73 0760 uvedená výše), provádělo se „početní stanovení požární odolnosti dveří“ apod.

TRH S POŽÁRNÍMI DVEŘMI NA ZAČÁTKU 90. LET
V poslední třetině tohoto pojednání se zmíníme o některých prvotních výrobcích požárních dveří, s kterými se můžeme i dnes setkat např. při jejich kontrole jako požárně‑bezpečnostního zařízení. Bude se jednat pouze o zkrácený popis, protože v opačném případě by to bylo v neprospěch stručnosti a přehlednosti tohoto pojednání (Informace byly čerpány z Katalogu výrobků pro stavební část staveb – požární bezpečnost staveb vydaného ČSVA Praha v březnu 1987). Řada dveří běžně obsahovala i azbestové prvky – těsnění, desky.

• Ze zahraničí bylo možné za devizové prostředky dovézt „Dveře požární dvoukřídlové zasklené, s nadsvětlíkem, Liberda T 30‑2“. Jednalo se o vnitřní dveře, otočné, bez dorazu a prahu, prosklené, požární, dvoukřídlové, s nadsvětlíkem, pravé a levé se zárubní (zárubeň – slepené desky Internit. Povrch – slepené dřevěné dýhy). Výrobcem byl Liberda GmBH, Wolsegg/Impling, Rakousko. Dovozcem byla firma Merkuria, PZO Praha. Požární odolnost PB/PO 30 minut (zahájení dovozu 1985).
• „Dveře požární jednokřídlové a dvoukřídlové“ od výrobce Stavokonstrukce, n.p. U půjčovny 9, Praha 1. Jednalo se o dveře vnitřní, ocelové, hladké, otočné, bez dorazu u prahu, plné, požární, jednokřídlové a dvoukřídlové, pravé a levé. Zárubeň – ocelový lisovaný profil s kotvami pro zabetonování. Požární odolnost 60 a 90 minut (zahájení výroby 1986).
• „Dveře požární PB – 30A“ od výrobce ČKD Dukla, k.p. , Thámova 11, Praha 8. Jednalo se o dveře vnitřní popř. venkovní, ocelové, se šamotovou výplní a s těsněním, hladké, otočné, s dorazem u prahu, plné, požární, jednokřídlové, pravé a levé, se zárubní (ocelový válcovaný profil UE 10). Požární odolnost PB 30A (zahájení výroby 1980). Pozn.: hmotnost dveří 0,9 × 1,97 m včetně zárubně byla 200 kg!
• „Dveře kouřové VE‑61, VE‑62“ od výrobce Stavoservis, n.p. , U Stavoservisu 1, Praha 10. Jednalo se o dveře vnitřní, ocelové, s hliníkovými lištami, rámové, otočné, bez dorazu u prahu, zasklené, kouřové, jednokřídlové, pravé a levé (VE‑61 – bez nadsvětlíku, VE‑62 – s nadsvětlíkem). Rám byl tvořen tenkostěnným ocelovým profilem L. Dveře byly určeny pro zabránění průniku kouře do CHÚC (zahájení výroby 1975).
• „Dveře otočné požární jednokřídlové PB I – 90A/PD, dvoukřídlové PB I – 90A/PD2“ od výrobce JZD Mír se sídlem ve Zhoři, Zhoř u Jihlavy. Jednalo se o dveře vnitřní, ocelové, s izolační výplní, hladké, otočné, bez dorazu u prahu, plné, požární, jednokřídlové a dvoukřídlové, pravé a levé se zárubní (2 stojky a nadpraží z tenkostěnného ocelového profilu L a U s přerušeným tepelným mostem). Požární odolnost PB 90A (zahájení výroby 1976).
• „Dveře otočné požární jednokřídlové PB II 60A/PD, dvoukřídlové PB II 60A/PD2“ od předchozího výrobce. Jednalo se o dveře vnitřní, ocelové, s izolační výplní, hladké, otočné, s dorazem u prahu, plné, požární, jednokřídlové a dvoukřídlové, pravé a levé, se zárubní (2 stojky a nadpraží z tenkostěnného ocelového profilu L a U). Požární odolnost PB 60A (zahájení výroby 1980).
• „Dveře požární jednokřídlové otočné PB – 90A/PD“ od výrobce JZD Pokrok, Nezvěstice. Jednalo se o dveře ocelové, s izolační výplní, otočné, bez dorazu u prahu, plné, požární, pravé a levé, se zárubní (2 stojiny, nadpraží a prahová spojka – ocelový profil L a U s tepelným mostem přerušeným vložkou Ezalit). Požární odolnost PB 90A (zahájení výroby 1983). 
• „Dveře požární PB 45A, PB 90A“ od výrobce JZD 1.máj, Brno II, Sochorova ul., Brno. Jednalo se o dveře vnitřní, ocelové, s izolační výplní, hladké, otočné, bez dorazu u prahu, plné, požární, jednokřídlové a dvoukřídlové, levé a pravé, se zárubní (stojky, nadpraží a prahová spojka z ocelových tenkostěnných profilů s přerušeným tepelným mostem. Alternativně šlo dodat zárubeň s ocelovým prahem). Požární odolnost PB 45 nebo 90 (zahájení výroby 1986).
• „Křídlo dveřní dřevěné DPO‑PB 30‑IS“ od výrobce Jihočeské dřevařské závody, n.p., Kubatova 6, České Budějovice. Ve své době se jednalo o jedny z nejrozšířenějších dveří a to zejména v bytové výstavbě. Popis – křídlo dveřní, vnitřní, dřevěné, hladké, otočné, s polodrážkou, plné, požární, s kukátkem i bez kukátka, pro jednokřídlové a dvoukřídlové dveře, pravé a levé, bez zárubně. Způsob osazení byl do ocelové zárubně (typové). Do polodrážky dveří se lepí zpěnitelná páska. Dveře byly určeny pro vstup do CHÚC a přilehlých PÚ. Rám byl z jehličnatého řeziva SM, plášť z desky Solodur. Výplň tvořily 2 tvrdé desky Izomin tl. 15 mm, oddělené vzduchovou mezerou. Vyztužení bylo provedeno pozinkovaným drátem průměru 1 – 3 mm po celé ploše výplně, upevněným sponami. Kování tvořily 3 ks závěsů JP 5, kliky a štíty z lehkých kovů nebo plastů, zámek dózický nebo s vložkou FAB. Povrchová úprava byla laminací v desénu dřeva (dub). Velkoobchodní cena (ta byla nižší než cena v maloobchodě) jednokřídlových dveří 0,8/1,97 m činila v té době 490 Kč. Životnost dveří udával výrobce na 30 let. Požární odolnost činila PB 30C2 (zahájení výroby 1977).

Pozn.: Požární dveře byly vyráběny podle tehdy platné podnikové normy PN 092‑49‑76. Tato norma mj. umožňovala i instalaci samouzavírače (nutnost při instalaci dveří do CHÚC). V archivní dokumentaci např. existuje stanovisko HS Sboru PO Praha „Požární dveře DPO 30 PB JčDZ“ pod čj.: PO‑2557/P‑87 ze dne 14. 9. 1987, který byl adresován výrobci. Stanovisko bylo vydáno na základě podnětu KS Sboru PO v Hradci Králové, která obdržela dopis výrobce, v kterém jednostranně oznamuje Pozemním stavbám Hradec Králové zrušení článku citované podnikové normy o instalaci samouzavírače s následnou dodávkou dveří bez tohoto zařízení. HS Sboru PO Praha s odkazem na čl. 145 tehdejší ČSN 73 0802 konstatovala, že není možné požární dveře bez tohoto zařízení nadále používat a ve smyslu § 32 a s přihlédnutím k § 24 zákona o PO (v tehdejším znění) dala pokyn všem KS Sboru PO, aby „…nesouhlasily s uváděním do provozu a užívání těch staveb, v nichž jsou ve funkci požárního uzávěru požárně dělících konstrukcí chráněných únikových cest, popř. v obvodových stěnách u vnějších komunikací chráněných únikových cest, použity Vámi vyráběné dveře DPO 30 PB bez samouzavírače.“. Stanovisko bylo dáno na vědomí dále ČK VTIR, ministerstvu průmyslu ČSR a GŘ Dřevařského průmyslu Praha.

• „Křídlo dveřní dřevěné DPO‑PB 30‑C2‑ISZO“ od předchozího výrobce. Jednalo se o dveřní křídlo vnitřní, dřevěné, hladké, otočné, s polodrážkou, plně, požární, pro jednokřídlové dveře, pravé a levé, b ez zárubně (osazení do typové ocelové zárubně). Požární odolnost PB 30C2, životnost 30 let).
• „Krídlo drvené s požiarnou odolnosťou 30 minút“ od výrobce Drevina, n.p., Robotnícká 1, Turany. Jednalo se o dveřní křídlo, vnitřní, dřevěné, hladké, otočné, s polodrážkou, plné, požární, s kukátkem i bez kukátka, pro jednokřídlové a dvoukřídlové dveře, pravé a levé, bez zárubně. Požární odolnost PB 30C2 (zahájení výroby 1982, životnost 40 let).
• „Dvere požiarné jednokridlové a dvojkrídlové PB‑90A“ od výrobce JRD „Víťazný február“ Giraltovce. Jednalo se o dveře vnitřní, ocelové, sendvičové, hladké, otočné, bez dorazu u prahu, plné, požární, jednokřídlové a dvoukřídlové, pravé a levé, se zárubní (dvoudílná, bez prahu, z ocelových profilů, s přerušeným tepelným mostem. Práh z ocelového profilu – pouze na přání). Požární odolnost PB‑90A (zahájení výroby 1980).
• „Dveře požární PPD 90 Metral“ od výrobce JZD Chovatel, Sázavská 323, Stříbrná Skalice. Jedná se o dveře vnitřní, dřevěné, sendvičové, otočné, plné, požární jednokřídlové a dvoukřídlové, pravé a levé, se zárubní (sklolaminátový profíl Metral tl. 3 mm vyztužený ocelí průměru 12 – 16 mm přilaminovanou k zárubní. Volné části výztuže slouží k připevnění výztuží ve stěně. Drážky ve vnitřním obvodu zárubně jsou vyplněny zpěňovatelnou vložkou Pyroman. Práh – sklolaminátový profil přílaminovaný k zárubni a vyztužený kruhovou ocelí. Drážka v prahu vyplněna zpěňovatelnou vložkou Pyroman ve vodovzdorném obalu Cutisin.). Požární odolnost PB 90C1 (zahájení výroby 1978).
• „Uzáver požiarny PB 90AB, 2 PB 90AB“ od výrobce Okresný stavebno‑monážny podnik Poprad, Batizovce. Jednalo se o dveře vnitřní, ocelové, s izolační výplní, rámové, otočné, s polodrážkou, plné, jednokřídlové a dvoukřídlové, pravé a levé, se zárubní (ocelové profily s polodrážkou s přerušeným tepelným mostem ze spojovacího profilu L). Požární odolnost PB 90 A popř. B (zahájení výroby 1983).

Pozn.: Pro zajímavost – např. celková hmotnost dvoukřídlových dveří se zárubní 2 × 2,2 m (označení 220‑2PB‑90 AB‑200) činila 320 kg! Dveře však bylo možné dodat i s hydraulicko‑mechanickým podlahovým zavíračem Zukov 221 (do 150 kg hmotnosti dveřního křídla).

S určitým nedostatkem požárních dveří jsme se při výkonu SPD setkávali i v dalších letech. Na počátku 90. let minulého století se pak začaly objevovat i možnosti úpravy např. stávajících ocelových dveří protipožárními nátěry. Pro zajímavost – v informaci č. 1 tehdy neznámé firmy J. Seidl & spol. se můžeme dočíst, že na základě atestace podle ČSN 73 0852 ve Veselí nad Lužnicí, firma provádí „…Na běžná typová ocelová vrata i dveře včetně vrat závěsných… laminovaný, armovaný protipožární povlak DEXAMIN – AKTP C 6690 pro dosažení požární odolnosti 30 minut… Předepsaná tloušťka vrstvy min. 4,5 mm, Hmotnost/m² cca 5 kg…“.

Historie dané problematiky je samozřejmě mnohem rozvinutější a bohatší. Požární dveře dnes nabízí kde‑kdo a tak alespoň toto malé ohlédnutí zpátky do minulosti nás donutí někdy trošku o požárních uzávěrech zapřemýšlet.

Some Aspects of the First Fire Closures of Openings Following the Introduction of ČSN Series 73 08…
We have recently participated in a unique event of the Czech Trade Inspection Authority, which was presented to both experts and lay public. It concerned an inspectional purchase of randomly selected fire closures of openings and their subsequent “burning” in a certified testing room. The Ministry of Interior of the Czech Republic – Director General of the Fire Brigade of the Czech Republic Prague also participated in the preparation of the event (impulse). Published results were quite disappointing, fuss made in this relation was considerable, however we are still waiting for relevant results, effects, measures, conclusions and solutions. They say the second similar round of such special tests has been completed, but the “secrecy” concerning the results is even greater (the result was allegedly better, however mostly still under the declared fire resistance).

Autor

• plk. Ing. Chytrý Petr