Nejnižší cena = nejkvalitnější produkt?

Oba zástupci firmy uvedli, že nejsou spokojeni se současnou situací na českém trhu antikorozních systémů ochrany. Uvádějí, že se neustále potýkají u části aplikátorů s názorem, že „nejlevnější je nejlepší“, že důraz na českém trhu je kladen především na okamžitou výši nákladů a není počítáno s rizikem budoucích výdajů na opravy. Dodávají, že stejně jako v zahraničí, i český investor by měl mít zájem na životnosti projektu, a tím pádem by bylo možné prosadit vysoce kvalitní nátěry za vyšší ceny. Odmítají kažením cen poškodit svoje materiály i svou pověst. Domnívají se, že intenzivnější zaměření na developerské společnosti, investory, supervizory staveb nebo na projektové manažery by mohlo situaci pomoci tím, že u nich bychom mohli očekávat zájem na vysoké kvalitě aplikovaných materiálů.

S prezentovaným názorem lze při značném zjednodušení problematiky souhlasit. Takové zjednodušení ovšem zamlžuje pohled na skutečné příčiny stavu. Je jich více, vzájemně se kombinují, jejich prohlédnutí a pochopení je náročné a někdy i nebezpečné! To znamená, že i náprava stavu není ani jednoduchá, ani rychlá, a ani levná. Ve smyslu dnes platných norem řady ISO 9000 je kvalitou shoda s dokumentem, o tom své vědí jak zástupci firmy Servind, tak koncern DuPont, který zastupují. V tomto smyslu by realizovaný nátěrový systém – a jemu odpovídající nátěrové hmoty a postupy – měl vyhovovat dokumentu, tedy specifikaci. Realizace obchodních případů nátěrových systémů natrhu by měla vycházet ze specifikací nátěrových systémů. Jaká je skutečná situace.

• Je vypracována správná a úplná specifikace nátěrového systému a podle ní je korektně zorganizováno a kvalifikovaně vyhodnoceno výběrové řízení. Všichni účastníci výběrového řízení jsou kvalifikovaní a seriózní. Je předpoklad kvalitního a seriózního výsledku výběrového řízení.
• Je vypracována správná a úplná specifikace nátěrového systému, avšak výběrové řízení je organizováno nekvalifikovaně nebo neseriózně. Někteří z účastníků výběrového řízení jsou nekvalifikovaní nebo neseriózní a nenašly se mechanismy pro eliminaci této nekorektnosti. Je nutné očekávat, že jeho výsledek bude pochybný.
• Je vypracována nesprávná nebo neúplná specifikace nátěrového systému. Jsou-li účastníci výběrového řízení kvalifikovaní a seriózní, mají-li o akci dostatečné informace a je-li k dispozici mechanismus pro vrácení a kvalifikované přepracování specifikace nátěrového systému, lze očekávat i kvalitní a seriózní výsledek výběrového řízení. Ve všech ostatních případech bude výsledek výběrového řízení pochybný.

Stručné… Ale jaký obrat může být ve výsledku, jestliže jenom „drobná“ okolnost (kvalifikace, schopnosti a vlastnosti pracovníka) posune řešení z jedné varianty do jiné! Za základ správného řešení považuji, jak z předchozího textu vyplývá, specifikaci nátěrového systému. Vzorem a platnou normou pro ni je ISO 12944-8, která je v České republice přijata a platná jako ČSN EN. Je to již několik let, kdy jsem normu přiblížil na stránkách časopisu KONSTRUKCE. A současnost? Obchodních případů, u kterých je specifikace nátěrového systému v souladu s normou, je málo, a jsou obchodní případy, které nemají specifikaci žádnou. Důvod? Tvůrci nátěrových systémů (projektanti) ji obvykle neovládají, někteří o ní ještě dnes ani nevědí, převážně rovněž neznají navrhované nátěrové hmoty, jejich vlastnosti a podmínky jejich použití. Neznají a nedovedou volit a vyhodnocovat alternativní řešení. Manažeři projektu, investoři, obchodníci..., ani ti normu obvykle neovládají a především nevynucují si její uplatňování a kvalifikované a včasné vypracování specifikací nátěrových systémů. Pak by totiž i při přípravě a vyhodnocování výběrových řízení museli postupovat úplně jinak, než je dnes časté. Aplikátoři jsou již pouze postaveni před hotovou věc a při obvykle až nesmyslném tlaku na snižování nákladů pak volí nejlevnější barvy bez ohledu na rizika. Ostatně, co firma s ručením omezeným riskuje? Jestliže se zmiňuji o volbě a vyhodnocení alternativních řešení, pak mám na mysli ne časté a běžné srovnání „kbelíkové“ ceny barev, ale stanovení a vyhodnocení všech nákladů na realizaci jednotlivých alternativních řešení. Je jich více, než se většina účastníků obchodních případů domnívá, a norma ISO 12944-8, ač vypadá poněkud byrokraticky, svým rozsahem dovoluje všechny náklady po jednotlivých položkách odhalit, popsat a umožnit jejich vyhodnocení. Odkazuji na tuto normu!

Měl jsem před časem možnost hovořit s jedním „šéfprojektantem“. Sdělil mi, že není povinen studovat nové normy a předpisy. Osobně bych jej okamžitě poslal na pracovní úřad. Při této příležitosti doporučuji zavést dobrou praxi – nepřipustit k realizaci obchodního případu nátěrového systému kohokoliv, kdo evidentně neprokáže znalost citované normy, a to na všech úrovních realizace. Jenom se obávám, že by nezaměstnanost v republice opět vzrostla. Na rozdíl od názoru zástupců firmy Servind vidím jádro problému v nedostatečné kvalifikaci těch, kteří nátěrové systémy vytvářejí, kteří je volí a kteří je vyhodnocují a schvalují – tedy především projektanti a pak investoři. Aplikátoři, ale rovněž technologové, dodavatelé nátěrových hmot a inspektoři, již obvykle nemají významnou možnost do řešení zasáhnout, přestože převážně mají podstatně větší znalosti a nesporně i větší zkušenosti. Podivný to stav – mnohdy diletanti rozhodují a odborníci jim sekundují! Zmínil jsem se o serióznosti. Častý zdroj problému. Ač tomu tak zdánlivě není, skuteční odborníci jsou obvykle mnohem serióznější než neodborníci. Opět problém kvalifikace! Že své hodnocení nepřeháním, mohou potvrdit organizátoři kurzů, seminářů, konferencí a dalších vzdělávacích a informačních akcí v oboru protikorozních ochran a povrchových úprav. Mezi jejich účastníky nikdy nechybějí aplikátoři a technologové, dodavatelé nátěrových hmot ani inspektoři jakosti. Avšak projektantů a investorů bývá pohříchu málo!

PŘÍKLAD NEDOSTATEČNÉ ODBORNOSTI

Jako dobrý příklad z poslední doby uvádím řešení nátěrového systému ocelové konstrukce spřaženého ocelobetonového mostu pro přemostění železniční trati (informace o mostě jsou k dispozici v redakci). Ocelovou konstrukci tvoří soustava podélných I-nosníků vyztužených žebry a spřažených příčníky. Na horní přírubě jsou navařeny řady spřahovacích trnů pro ukotvení nabetonované železobetonové mostovky, která ocelovou konstrukci plně překryje. Most překlenuje údolí s železniční tratí v těsné blízkosti obce a rybníka, orientace je přibližně ve směru jihozápad – severovýchod. Korozní agresivitu okolního prostředí lze hodnotit podle ISO 12944- 2 stupněm C3, avšak je nutné počítat s významnými dodatečnými korozními účinky solného rozprachu v období zimní údržby komunikace a celoročně pak s kondenzací vzdušné vlhkosti v inverzních situacích, které jsou v údolí s rybníkem časté. Naopak sluneční osvit (zejména účinnost UV záření) a přímý dopad atmosférickýchsrážek jsou pro celou plochu ocelové konstrukce nevýznamné. Jak je u takových staveb běžné, životnost nátěrového systému musí být dlouhá (> 15 roků podle ISO 129441). Pro nátěr ocelové konstrukce byl navržen tento nátěrový systém: dílensky 1 × 75 μm základní nátěr zinkový etylsilikátový, na stavbě 1 × 125 μm vrchní nátěr siloxanový. Nátěrový systém se na první pohled jeví jako elegantní a bezvadný. Při hlubším zkoumání se však ukáže řada výhrad k jeho použití. Některé jsem uvedl dříve v jiné souvislosti (ale se stejným záměrem) ve svém článku Nový odolný kabát – také ekonomika v čísle 4/2004 časopisu KONSTRUKCE. Na článek se odkazuji pro vyšší stručnost. K výhradám přidávám pochybení a nekorektnosti, které doprovázely výběrová řízení na dodavatele nátěrových hmot a na zhotovitele nátěrových prací v dílně i na stavbě.

K nátěrovému systému nebyla vypracována řádná specifikace nátěrového systému podle ISO 12944-8. Výběrová řízení byla organizována na základě neúplných znalostí rozsahu nátěrových ploch a s nedoceněním výrobních možností potenciálních výrobců a aplikátorů. Ti, kdo je organizovali a vyhodnocovali, myslím, neměli dostatečné znalosti a zkušenosti s navrhovanými nátěrovými hmotami, ne všichni nabízející měli rovný přístup k informacím a zřejmě se projevila diskriminace některých účastníků výběrových řízení. Nebyly vůbec připuštěny možnosti návrhů a vyhodnocení alternativních nátěrových systémů. V průběhu výběrového řízení byly provedeny ověřovací zkoušky základního nátěru od některých možných dodavatelů – zcela amatérsky, přičemž přítomný inspektor (držitel certifikátu Frosio!) prokázal nekompetentnost v oboru, což dokazuje jeho protokol ze zkoušek. Firmy, které mají největší zkušenosti a reference z výroby a použití siloxanových nátěrů, reagovaly na nekorektnosti a nekompetentnosti tak, že na další účast ve výběrovém řízení rezignovaly, stejně jako další firmy. A nakonec rezignovali i ti, kteří to celé zkazili! Vše bylo nakonec „hozeno na krk“ kolegovi z Vítkovice Heavy Machinery, jenž si v rámci – již silně omezených možností – poradil. S dodavatelem nátěrové hmoty (Hempel) byly sjednány co možná nejkorektnější podmínky pro dodávky, pro přípravu podkladu před nátěrem i její hodnocení, pro aplikaci nátěrových hmot a jejich hodnocení, pro opravy poškozených dílenských nátěrů a pro doplnění nátěrů na svarové plochy na stavbě. Rizika budou potlačena mimořádnou pracností a nákladovostí a je předpoklad úspěšného dokončení díla, byť zbytečně drahého. Autorovi článku nebylo umožněno řešení případu ovlivnit. Příklad uvádím pro ilustraci, jaké následky může mít nedostatečná odborná zdatnost tvůrce specifikace nátěrového systému a účastníků výběrového řízení. Pokud z uvedeného konkrétního případu vyplývají nehospodárnosti nebo škody, to si musí prověřit a řešit především ten, kdo vkládá do obchodního případu peníze. Je však zcela jisté, že mohl být navržen a použit z hlediska odolnosti, trvanlivosti a užitných hodnot naprosto rovnocenný nátěrový systém při nižších až výrazně nižších realizačních nákladech.

Především mohl být značně nákladný a rizikový zinkový silikátový základní nátěr nahrazen levnějším epoxidovým zinkovým nebo epoxidovým vysokosušinovým mastixovým – všichni nabízející jimi disponují a doporučují je. Nejcennější vlastnost vrchního siloxanového nátěru, jinými nátěry nedosažitelná odolnost proti slunečnímu záření, bude nevyužita, proto naprosto stejnou službu mohl poskytnout podstatně levnější, jakostní tlustovrstvý epoxidový nátěr. Zůstaneme- li u dodavatele nátěrových hmot, firmy Hempel, pak mohu navrhnout následující rovnocenná, ale produktivnější a levnější řešení:

1. původní 1 × 75 μm Hempel‘s Galvosil 1572 + 1 × 125 μm Hempaxane 5500, požadavek na vysoký kotvící profil otryskaného podkladu a z toho plynoucí nutnost ručního tryskání ostrohranným abrazivem včetně broušení všech tepelně zakalených řezných ploch, nebezpečí praskání základního nátěru při překročení kritické tloušťky, silný výskyt zinkové koroze (bílé rzi) na stavbě a nutnost jejího odstranění, nejvyšší náklady na všechny nátěrové hmoty, u základního nátěru navíc vysoké emise těkavých organických látek,
2. alternativa 1 × 75 μm Hempadur Zinc 1736 + 1 × 125 μm Hempaxane 5500, při zajištění obroušení tepelně zakalených řezných ploch možnost levnějšího produktivního otryskání v průběžném tryskacím stroji běžně používaným ocelovým granulátem, nižší cena základní barvy, předpokládaná úspora asi 60 Kč/m²,
3. alternativa 1 × 150 μm Hempadur MASTIC 4588 + 1 × 125 μm Hempaxane 5500, bez požadavku na broušení tepelně zakalených řezných ploch a možnost levnějšího produktivního otryskání v průběžném tryskacím stroji běžně používaným ocelovým granulátem, nižší cena základní barvy je vyrovnána její větší tloušťkou, snížení emisí těkavých organických látek, předpokládaná úspora asi 80 Kč/m²,
4. alternativa 2 × 180 μm Hempadur Mastic 4588, bez požadavku na broušení tepelně zakalených řezných ploch a možnost levnějšího produktivního otryskání v průběžném tryskacím stroji běžně používaným ocelovým granulátem, nižší cena všech nátěrových hmot, snížení emisí těkavých organických látek,předpokládaná úspora asi 120 Kč/m²,
5. alternativa 1 × 400 μm Hempadur Multi-strenght GF 3587, bez požadavku na broušení tepelně zakalených řezných ploch, možnost levnějšího produktivního otryskání v průběžném tryskacím stroji běžně používaným ocelovým granulátem, nižší cena všech nátěrových hmot, podstatné snížení emisí těkavých organických látek, předpokládaná úspora nejméně 120 Kč/m². Minimum nátěrů na stavbě!

Za druhé: jsou firmy, které pravidelně informují své partnery, poskytují jim iniciativně a včas potřebné dokumenty, ba organizují pro ně i kvalifikované semináře a školení. Možná nejlépe se takto stará firma Hempel. Jsou firmy, které o své partnery nestojí.

Za třetí: co to je kvalita v případě barvy? Opět, v souladu s ISO 9000, shoda s dokumentem. V tomto případě s technickým údajovým listem výrobce a případnými dalšími a souvisejícími dokumenty. Pro ilustraci volím, jako již vícekrát, základní epoxidovou zinkovou barvu, poněvadž její formulace je poměrně jednoduchá a dovoluje snadno vysvětlit řadu vlastností.

Do následující tabulky jsem vypsal některé barvy od známých výrobců. V prvním sloupci je název, ve druhém měrná hmotnost a ve třetím objem sušiny (oba údaje podle technického údajového listu). Pokud je barva sestavena pouze z epoxidového pojiva, zinkového pigmentu a ředidla (což obvykle platí), lze z uvedených údajů snadno vypočítat hmotnost sušiny (sloupec čtvrtý) a obsah zinku v sušině (sloupec pátý). Pohled prozrazuje, že ani dvě barvy nemají shodné vlastnosti, a přitom žádný z výrobců nepřipustí, že by jeho barva nebyla kvalitní.

Podmínkou kvality každé z barev je to, že byla vyrobena podle dokumentace, dokumentace byla předána zákazníkovi ve sro-zumitelné podobě a že byla použita v souladu s dokumentací. Nerozhoduje, jsou-li užitné vlastnosti různých barev odlišné. Pokud byly řádně dokumentovány a barvy byly použity v souladu s dokumentem, je vše v pořádku. Naopak, pestrost vlastností a použití různých barev pro různé účely je zcela nezbytná, podstatné je korektní použití. Samozřejmě, lze hovořit i o nízké kvalitě barvy. Buď nebyla vyrobena, nebo použita v souladu s dokumentem, nebo je dokument nesprávný (případně není vůbec). Pokud by v tom někdo hledal byrokracii, prosím, zamyslete se, jak by případný spor řešil obchodní soud. Pro ilustraci uvádím obrázek se snímkem 225× zvětšeného řezu nátěrovým systémem Blatt 87 podle TL/TP-KOR-Stahlbauten (zdola postupně Stoff 687.03, 687.06, 687.14, 687.72), který vykazuje jako významné znaky nejakosti nepřípustný výskyt pórů. Kvalita nátěrových hmot může být přiřazena ještě jiným způsobem: přihlášením se k dalšímu dokumentu. Například červeným textem jsou v tabulce označeny všechny barvy, které jsou vyrobeny a odzkoušeny podle předpisu německého spolkového ministerstva dopravy, výstavby a bydlení TL/TP-KOR-Stahlbauten. To je uvedeno v technickém údajovém listu výrobce barvy, avšak veškeré vlastnosti a použití barvy jsou dány citovaným předpisem a dokumenty navazujícími a souvisejícími. Tato konkrétní barva má podle předpisu označení Stoff 687.03, obsahuje 7–10 % pojiva, ≤ 20 % ředidel a zbytek jsou pigmenty, z nichž činí ≥ 94 % práškový zinek, ostatní mohou být plnidla. Všechny barvy, přes rozdíly ve složení, jsou Stoff 687.03 a mají (nebo měly) platné schválení příslušné zkušebny.

Pokud by takové schválení zkušebny neměly, nejsou kvalitní pro zákazníka v působnosti spolkového ministerstva dopravy, výstavby a bydlení, avšak pro jinéhozákazníka budou kvalitní – pokud vyhoví technickému údajovému listu samotného výrobce a v souladu s ním budou použity.

Poznámka k tabulce: Výrobce barvy může uvést pro vypočtené hodnoty poněkud jiné údaje. To je v pořádku, poněvadž výpočty vycházejí z údajů, které jsou výrobcem zaokrouhleny podle výrobních tolerancí Dále je hustota pojiva zaokrouhlena na 1,00 kg/l a je zanedbán případný malý podíl plnidla v zinkovém prášku. Chyba, které se takto dopouštím, nepřesáhne ±2 %. Barva SF 30-9606/3 obsahuje lamelární zinek (text vyznačen zeleně), jde o jiný typ barvy, vysoce perspektivní základní nátěr mastixového typu s významně sníženými emisemi těkavých organických látek. Kvalitu barvy má v rukou výrobce. Měl by dělat, co je v jeho silách, a to zejména ve vztahu k odbornosti a serióznosti.

ZÁVĚR

Jako dominantní téma v článku rozvádím problematiku odbornosti v profesi protikorozních ochran a povrchových úprav. Vycházeje ze zkušeností z dlouholeté praxe, trvám na tom, že kvalifikovaný technik musí být současně dobrý ekonom, s dostatečným rozhledem v oblasti obchodu a práva a musí se neustále dále vzdělávat. Podobně to platí pro obchodníka i pro ekonoma. Skutečně kvalifikovaných pracovníků je stále málo, zejména ve funkcích tvůrčích, rozhodovacích a kontrolních. Středníškoly a vysoká učení neprodukují dostatek zdatných absolventů, navíc řadu let bude trvat jejich praxe, než budou skutečně samostatnými výkonnými odborníky. Rekvalifikace pracovníků z jiných oborů jsou nedostatečné a podceňované. Nejnebezpečnější jsou všehoschopní neschopní, ať už mladí rychlokvašení, sebejistí agresivní bezcharakterní, nebo přestárlí vysloužilí zasloužilí. Je především starostí majitelů firem, aby měli v kvalifikaci pracovníků na všech úrovních pořádek. Školy a vzdělávací agentury by měly maximálně vyjít vstříc.
Ještě slovo o sobě. Jsem vyučený zámečník bez výučního listu a absolvent Vysoké školy chemicko-technologické. V profesi protikorozních ochran a povrchových úprav ocelových konstrukcí a podobných výrobků pracuji od roku 1972 nepřetržitě, stále se vzdělávám a stále se mám co učit. Pomáhám učit druhé a jsem na to hrdý.

The lowest price = the highest quality product?
In one of the last year’s copy of KONSTRUKCE magazine there was an interview of the editor in chief Stanislav Cieslar with representatives of Servind company which drew my attention. I realize that an interview cannot be too extensive and cannot specify particular issue in a detailed way and therefore some facts in my article might be unpublished part of the original interview. I know both representatives of the company and I assume that they will not refuse my opinions.

Autor

• Ing. Sigmund Jaroslav