„Museli jsme pružně reagovat na nové a nové skutečnosti, které vyplouvaly na povrch v průběhu stavby,“

Co pro Vás osobně projekt BW Opava znamenal?
S tímto projektem jsem strávil čtyři roky života – nelze říct, že jsem jej čtyři roky projektoval, to by nevystihovalo celé nasazení na tomto projektu. V mé dosavadní praxi šlo o výrazně největší projekt, co se rozsahu, investic i použitých technologií týče. Byl jsem u celého projektu – od územního rozhodnutí až po dokončení stavby ve funkci hlavního inženýra a autorského dozoru a měl jsem možnost sledovat jeho vývoj i postupnou realizaci. Vzhledem k povaze stavby – rekonstrukce a přístavby jsem se seznámil s mnoha technologiemi, které jsem znal jen z oblasti teorie. Domnívám se, že z hlediska mé profesní praxe to znamenalo důležitý milník.

Jak náročné jsou pro projektanty rekonverze starých brownfieldů?
Zde zaleží na zvoleném přístupu – můžete prostě vše vybourat a začít „na zelené louce“ nebo zvolit přístup zachování stávajících, architektonicky cenných objektů a jejich adaptaci na novou funkci plus vhodné doplnění novými objekty. První přístup je samozřejmě jednodušší jak na složitost projektu, tak na realizaci. Myslím si, že je ale dobře, že v Opavě se zvolil druhý přístup, který je sice pro všechny náročnější, ale domnívám se, že při citlivém přístupu stojí výsledek za námahu a pomáhá k zachování Genius loci místa.

Z hlediska projektování to mělo svá úskalí. K areálu neexistovala projektová dokumentace, jednalo se o slepenec budov, které byly přistavovány v různých etapách vývoje areálu. Bylo nutné provést zaměření a stavebně technický průzkum. Výsledky se staly základem pro projekt. Přesnost těchto podkladů byla výrazně ovlivněna tím, že některé části byly před provedením demolic nepřístupné a v jiných probíhal běžný provoz. Projektant tedy musel pružně reagovat na nové a nové skutečnosti, které vyplouvaly na povrch v průběhu stavby. Mnohdy došlo k tomu, že v jednotlivých stupních dokumentace se některé části kompletně přepracovaly. Při realizaci pak byly vyšší nároky na přítomnost projektanta na stavbě a hledání řešení in sita.

Co vše jste museli v návrzích zohledňovat v souvislosti s plánovanou certifikací BREEAM?
Definitivní rozhodnutí o procesu certifikace BREEAM padlo až při zpracovávání dokumentace pro provedení stavby. Celý proces certifikace řídil generální dodavatel –společnost VCES a. s., a zpočátku panovaly obavy, jak rozsáhlé změny bude nutné v projektu provést. Zde je nutno poznamenat, že již v předchozích fázích projektu jsme se společně s investorem a jeho odbornými konzultanty zaobírali nejen problematikou ekonomiky vlastní stavby, ale i ekonomikou a dopady budoucího provozu. V důsledku sledování těchto kritérií byla navržena např. tepelná čerpadla či noční provětrávání objektu v době letních měsíců, použití úsporných svítidel atd. I z výše uvedených důvodů byly pak změny z důvodu certifikace BREEAM minimální – jednalo se spíše o drobnosti jako doplnění některých měřících míst, použití vhodných vodovodních baterií, výběr vhodných nízkoemisních kotlů, rozšíření míst pro parkování jízdních kol zaměstnanců i návštěvníků apod. Takže žádné zásadní koncepční změny to pro projekt neznamenalo.

Jak moc se v průběhu výstavby měnila projektová dokumentace? Existují na stavbě místa, která byla pro projektování „oříškem“?
Jak jistě víte, celá stavba byla koncipována jako rekonstrukce a přístavba. Mezi ponechané části historických budov původního pivovaru byla implementována hmota nových objektů. Tomu odpovídala i náročnost projektové dokumentace a následných změn stavby. Krátce jsem to již předznamenal v předchozí otázce. Objekty byly zaměřeny a byl proveden stavebně technický průzkum, přesto se na stavbě na mnoha místech ukazovalo, že stav i provedení konstrukce se liší od vstupních podkladů. V první řadě to byl statik, který musel obratem reagovat na skutečný stav konstrukcí, např. nehomogenní zdivo, jiné výšky založení, stabilitu zdiva apod. Další stavební a architektonické detaily vznikaly při propojení nových a starých konstrukcí. Zde bylo nutné řešit finální detaily na stavbě ve spolupráci projektant – architekt – dodavatel.

Mezi oříšky patřila záchrana původního cca 40 m vysokého komína, který nyní tvoří výraznou dominantu společenského centra. V původním areálu byl komín obestavěn novými přílepky, takže nebylo možné udělat sondy do podzákladí. Projekt počítal s předpoklady založení komína na desce, které se pak na základě vrtných zkoušek nepotvrdily. Stejně tak po odbourání se ukázalo, že komín je v celé délce nakloněn. Na základě těchto zjištěných skutečností musel být celý projekt zajištění komína přepracován. Navrženo bylo obetonování komína v podzemní části a stažení zdiva komínů pomocí předpínacích lan. Dále byla část komínu vyplněna betonem, rozebrána a znovu postavena komínová hlava a celý komín byl po své výšce také stažen předpínacími lany. Po statickém zajištění bylo možné přistoupit k opravě vhledu komína. Zdivo bylo očištěno, přespárováno a povrch uzavřen vhodným transparentním nátěrem. Ve spodní části komína byly doplněny cihelné dekory. Domnívám se ale, že výsledek těchto náročných (jak technologicky, tak i finančně) prací stojí za to. Komín vytváří dominantu jak ve vnější hmotě stavby, tak v interiéru dvoran.

Autor

• Bc. Fejfar Vítězslav