Most, který vyvolává v lidech obdiv i mrazení v zádech

Architektonicky velmi pozoruhodný viadukt dostal jméno Millau podle jihofrancouzského města, u nějž se nachází a klene se přes údolí řeky Tarn. Most, který svou výškou předčí i Eiffelovu věž v Paříži, spojuje úseky dálnice mezi Clermont-Ferrandem a Béziers a podstatně zkracuje spojení mezi severem Francie a Středomořím a Španělskem. Řidiči, kteří se rozhodnou mostu využít, se ocitnou 270 metrů nad zemí. Pilíře konstrukce, na něž stavitelé zavěsili obří závěsná lana, dosáhly do ještě úctyhodnější výšky - v nejvyšším bodě měří 343 metrů. Odpadnou tak zácpy, které se pravidelně u Millau tvořily. Podle společnosti Eiffage, která most staví, tak vznikne přímá, nejefektivnější a nejvyhledávanější spojnice mezi severní Evropou a jižními evropskými státy.

DVĚ ŘEŠENÍ
Historie mostu, jehož základní kámen byl položen 14. prosince 2001, začala již v roce 1987. Při dokončování dálnice spojující Paříž s Východními Pyrenejemi se hledal způsob, jak ušetřit město Millau, v němž pravidelně vznikají dopravní zácpy. V letních měsících projíždí obcí denně až 25 tisíc aut, které zamořují výfukovými plyny celé město. Desítky kilometrů dlouhá "millauská kolona", která zde často vzniká, se stala nechvalně známým pojmem. Nabízela se dvě možná řešení: první, méně nákladné, spočívalo v rozšíření stávající silnice RN9. Bylo však brzy zavrženo, protože tato silnice je příliš klikatá a auta na dálnici by navíc musela překonávat výškový rozdíl 275 metrů na dno údolí. Zbývala druhá varianta - most. Koncept Millauského viaduktu vytvořil francouzský odborník na mosty Michel Virlogeux. A do konkrétní podoby jej dovedl anglický architekt lord Norman Foster, nositel Pritzkerovy ceny za architekturu.

ZÁVRATNÁ VÝŠKA
Práce na stavbě začaly desátého října 2001 a podle plánu budou trvat do začátku roku 2005. Jde o mimořádné dílo. Staveniště nebylo pouze jedno, ale celkem devět, sedm pro jednotlivé pilíře a dvě další na koncích viaduktu. Již letos v červnu překonal nedokončený druhý pilíř se svým 181 metrem výškový rekord. K pilířům byly připevněny nejvyšší jeřáby z Francie, které dopravily dělníkům na vrcholku beton. Sloupy, uvnitř duté, narůstaly každé tři dny o čtyři metry. Dělníci pracovaly v obrovských dřevěných koších nasazených na vrchol každého pilíře. Na jeřábech pracovalo osmnáct jeřábníků, kteří prošli přísným výběrem a podstupovali pravidelné testy. Ačkoli jsou vybaveni kamerovým systémem, musí mít vynikající zrak, neboť manipulují s břemeny, která leží pod nimi v hloubce 260 metrů. Nesmí mít strach z výšek a musí být psychicky odolní, protože v kabině trávili nepřetržitě celých sedm hodin pracovní doby. Největším nepřítelem byl vítr. Pokud přesáhl rychlost 72 km/h, práce na jeřábech se zastavily.

HYDRAULICKÝ SYSTÉM
První část kovové plošiny vozovky byla vyzdvižena pomocí jeřábů. Ostatní se zdvihaly a sesazovaly pomocí složitého hydraulického systému řízeného počítačem. Mezi betonovými pilíři byla během sesazování vozovka podepřena provizorními kovovými konstrukcemi. Hydraulický systém se skládal z několika válců, které vozovku podle potřeby nadzdvihovaly či snižovaly, a z kolečkových ložisek, která byla rovněž jištěna hydraulickými válci vyvažujícími vozovku zleva i zprava, neboť při jejím posouvání docházelo k rotaci. Každý cyklus posunul vozovku o 60 cm a trval čtyři minuty. Než byla vozovka sesazena úplně, proběhlo takových cyklů z jedné strany 3280 a 1540 ze strany druhé.

UMĚLECKÉ DÍLO
Budoucí viadukt u Millau bude mít pro motoristy řadu výhod. V první řadě odstraní pravidelné letní zácpy a kolony vznikající v okolí města. Zkrátí cestu z Paříže do Béziers o sto kilometrů a urychlí spojení pro lidi cestující ze Severní Evropy do Španělska a Portugalska. Navíc odlehčí menším silnicím od pomalé a problematické nákladní dopravy. Tvůrci viaduktu ale při jeho koncipování neměli na mysli jen užitné vlastnosti. Jejich záměrem bylo vytvořit plnohodnotné architektonické dílo, které by plnilo i funkci estetickou a obohatilo by okolní krajinu o nový rozměr. Svým monumentálním vzhledem se Millauský viadukt zařadí mezi architektonické skvosty Francie vedle Eiffelovy věže a vedle slavného starověkého akvaduktu Pont du Gard.

Stavba stála 310 milionů eur (9,9 miliardy korun). Na oplátku získala stavební společnost Eiffage, která financování mostu kompletně kryla, právo vybírat na mostě mýtné po dobu sedmdesáti pěti let. Firma zaručuje jeho bezpečnost po dobu 120 let. Řidiči budou muset sáhnout poměrně hluboko do kapsy: poplatek za cestu přes most má dělat 4,6 eura (146 korun), přičemž v letních měsících se může vyšplhat až na 6,5 eura (206 korun) za osobní automobil a 19 euro (přes 600 korun) za nákladní vůz.

Autor

• (red)