Hliník - špičkový stavební materiál
Bližší poznání systému výroby hliníkových profilů bylo předmětem tématického zájezdu do výrobního závodu společnosti Eduard Hueck & CO, výrobce systému HueckHartmann v německém městě Lüdenscheidu nedaleko Düsseldorfu. Při prohlídce výrobního závodu se zástupci významných českých zákazníků společnosti dověděli nejrůznější informace, počínaje slévárenským zpracováním až po systém skladování a expedice hliníkových profilů.
Je nutné připomenout, že hliník je trojmocný prvek s atomovým číslem 13, hustotou 2,7 g/cm-3 a teplotou tání 660 °C. Teplota varu je 2.467 °C a elektrická vodivost 35 m/s, což je zhruba 65 % vodivosti mědi. Jde o stříbřitě bílý, matně lesklý kov, který je možné nejrůznějším způsobem tvarovat – válcovat, tavit, letovat, lepit nebo svářet. Jde o poměrně stálý prvek vůči organickým kyselinám, ale rozpouští se v alkalických louzích. Vůči vzdušnému kyslíku se chrání rychlou tvorbou souvislé, velmi tenké vrstvy oxidu hlinitého (pasivace), kterou je možné zesílit a trvale obarvit (eloxace). Pevnost hliníku je možné zásadně zvýšit tvorbou slitin s hořčíkem, mědí, křemíkem, zinkem, manganem apod. Hliník se používá především ve formě slitin k výrobě armatur, stavebního kování, zábradlí, autodílů, nádob všeho druhu, hliníkového prášku pro nátěry, termitu, při stavbě letadel, motorů, vagónů a stavebních profilů všeho druhu.
Hliník se získává z bauxitu, který obsahuje 50–70 % oxidu hlinitého. Bauxit se rozkládá mokrým nebo suchým způsobem elektrolýzou taveniny při stejnosměrném napětí 5–6 V a proudu okolo 30.000 A. Systém je velmi náročný na energii, na výrobu tuny hliníku je potřeba kolem 13.000 kWh. Protože je hliníková slitina plně recyklovatelná, vrací se velké procento kovu zpět do výroby a při následném zpracování je potřeba jen zlomku energie, spotřebované na prvovýrobu.
FIREMNÍ ZÁBĚR
Společnost Eduard Hueck & CO produkuje stavební hliníkové profily pro výrobu oken, fasád, dveří, prosklených zahrad, kopulí, ale kromě toho produkuje také pro řadu další odvětví průmyslu. Často jde o individuální zakázky, kdy jsou profily vyráběny přesně podle zadání zákazníka a které je možné následně různě barevně upravovat. Profily se vyrábějí zejména z tyčí o průměru 20 cm a délce 200 cm. Ve výrobním závodě běží vlastní zpracování, ale s tyčemi se také obchoduje na burze. Běžné – standardní – profily jsou uváděny v katalozích s příslušným číselným označením. K dispozici jich je okolo dvou tisíc včetně příslušenství, které se u oken, dveří a fasád běžně používají. Mimo to se vytlačují i profily zcela speciální, jak tomu bylo v ČR například pro Janáčkovo divadlo v Brně, Sazka Arenu a další objekty podle představ architektů.
Profily na speciální zakázky vyžadují nejprve výrobu matric, jimiž se hliník protlačuje, a tak vzniká zvláštní profil. Pro značnou vodivost hliníku je nutné profily takzvaně vázat, protože například při běžném zabudování formou okna by vzniklo okno se špatnými termickými vlastnostmi. Profily se proto přerušují a dává se do nich tepelná vložka z polyamidu, vyztuženého skelným vláknem. Používá se speciální pěna, která je schopna vytvrdnout po celé délce profilu. Závěrečnými operacemi je balení a kompletace systému, to znamená přidání kování, spojovacích prvků, klik a následná dodávka zákazníkovi.
Společnost Eduard Hueck & CO má celou řadu zastoupení po celé Evropě. Pražská kancelář Hueck+Hartmann Aluminium je společně se slovenským, maďarským a chorvatským zastoupením organizačně spojená s vídeňskou pobočkou skupiny HueckHartmann: Hueck+Richter Aluminium GmbH. České zastoupení poskytuje široký servis pro architekty, projektanty a vlastní zákazníky – výrobce zakázkových prosklených konstrukcí včetně školení. „Obchodní i aplikační firmy musí být dokonale proškoleny, jinak může dojít k poškození značky,“ říká Milan Zápotocký, jednatel společnosti Hueck+Hartmann Aluminium. „Proto také výrobní firmy kontrolujeme a dohlížíme na to, jak s hliníkovými prvky pracují.“ Základní zaškolení pro zpracování systému trvá nejméně 2–3 měsíce. Technici firem musejí zvládat stavební fyziku, tepelnou techniku a také vědět, jak se jednotlivé finální výrobky (prosklené konstrukce) kompletují. Opomenutí zásad návrhu a výroby prosklené konstrukce přinese velkou komplikaci, špatné technické řešení zpravidla nelze napravit. Díky propracovanému systému supervize je reklamací velmi málo. Podobné zkušenosti uvedla také Lucie Öller, exportní manažerka z firmy Hueck + Richter Aluminium ve Vídni.
Mezi nejvýznamnější kovozpracovatele, kteří pracují se systémem HueckHartmann v ČR, patří například firma Alko Okna Kolín, Asokno, Nevšímal, Marcada, Menhir, Termok, Vekra, Vertitech, Vjačka a další. Právě zástupci těchto firem byli pozváni k prohlídce výrobního závodu.
SYSTÉM VÝROBY
Zástupce českých firem uvítal ve firemních výrobních prostorách Aime Geuens, vedoucí pro export. Na rozsáhlém území, které je ze všech stran obklopeno zelení a lesy, je podnik od roku 1814. Struktura podniku vznikala postupně, takže vždy nebylo možné dodržet všechny logistické zásady. Podnik patří mezi středně velké a má kolem 550 zaměstnanců s obratem zhruba 130 milionů euro. Má dvě skupiny produktů, a to systémové profily a profily průmyslové. Podle toho jsou zařízeny lisovny – na dvou lisech vznikají profily systémové a na jednom průmyslové. Společnost Eduard Hueck & CO, výrobce systému HueckHartmann má výhodu v tom, že si sám vyrábí protlačovací hliníkové tyče a zároveň vyrábí i finální hliníkové produkty.
Hliníkové tyče vznikají z hliníkových ingotů, které jsou dodávány v blocích o hmotnosti kolem jedné tuny, přičemž jeden blok obsahuje 44 ingoty po zhruba 25 kg. Mimo využívání těchto základních slévárenských produktů se však také zpracovává tak zvaný hliníkový „šrot“, čili různé zbytky po krácení jednotlivých profilů, profily z náběhu výroby a profily, které neprošly výstupní kontrolou.
Podnik má vlastní slévárnu, lisovnu i centrum pro spojování či obrábění profilů. To mu umožňuje značnou flexibilitu, zejména u dodávek pro velké objekty. S výrobou
i těch nejsložitějších profilů je možné započít do tří týdnů od objednávky.
Celý nezkrácený článek si můžete přečíst v říjnovém čísle 5/2005.