Zaměření jeřábových drah
Rubrika: Zajímavosti
Jeřábová dráha (JD) musí pro svůj bezproblémový provoz splňovat určitá kritéria z hlediska své prostorové polohy. Tolerance jsou dané českými státními normami:
- ČSN 735130 – Jeřábové dráhy – norma neplatí pro staveništní jeřábové dráhy
- ČSN EN 1090-2 – Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce
- ČSN 732604 Ocelové konstrukce – Kontrola a údržba ocelových konstrukcí pozemních a inženýrských staveb
Při kontrole geometrického tvaru se vyhodnocují odchylky na jednotlivých kolejích (rovinatost, přímost) a vztah kolejí mezi s sebou (rovinatost, rovnoběžnost, rozchod). Četnost kontroly jeřábových drah není nikde striktně stanovena. V ČSN 732601 (Provádění ocelových konstrukcí) se uvádí četnost kontrol jeřábových drah jednou za 5 let. Tato norma již není platná, byla nahrazena obsahem norem ČSN EN 1090-1, 1090-2 +A1 a 732604.
Norma ČSN 732604 (Ocelové konstrukce – Kontrola a údržba ocelových kontrukcí pozemních a inženýrských staveb) definuje celou řadu pojmů kolem kontroly jeřábových drah, ale jasně řečený interval a rozsah kontrol v ní také nenajdete. Záleží na zařazení jeřábové dráhy (konstrukce) dle normy ČSN EN 1090-2. Dle této normy je konstrukce charakterizována:
- třídou provedení – pro JD převážně EXC3,
- třídou následků – u JD se uvažuje CC2 střední následky,
- kontrukce, pro JD převážně SC2,
- výrobní kategorií – souvisí s rizikem spojeným s výrobou konstrukce.
Na základě tohoto zařazení lze z normy vyčíst následující intervaly kontrol – běžná prohlídka jednou za 5 let, podrobná prohlídka jednou za 10 let. V rámci běžné prohlídky se geometrický tvar dráhy zaměří, pouze v případech pochybností v rámci podrobné prohlídky se geometrický tvar přeměřuje vždy. Kontroly se většinou provádí po montáži, generální opravě či rekonstrukci a dále v pravidelných intervalech, které jsou stanoveny buď výrobcem, nebo interními předpisy organizace (např. v návaznosti na předpisy pro bezpečnost práce). Údaje z technických norem nejsou právně závazné, ale jsou jako dobré výchozí vodítko. Četnost kontroly tedy závisí na vnitřních předpisech provozovatele jeřábové dráhy.
Přehled kritérií | |||
Parametr | Norma 1090-2 | Norma 735130 | |
Třída SC1 | Třída SC2 | ||
Tolerance v rozchodu kolejnic (s) |
s < 16 m – ± 10 mm |
s < 16 m - ± 5 mm |
s < 10 - ± 3 mm |
Tolerance v bočním směru koleje na celou délku |
± 10 mm | ± 5 mm | ± 10 mm |
Tolerance v bočním směru koleje na délku 2 m |
± 1,5 mm | ± 1 mm | ± 1 mm |
Výšková tolerance úrovně hlavy koleje |
± 15 mm | ± 10 mm | ± 10 mm |
Rozdíl výškové úrovně kolejí v příčném směru |
± 10 mm | ||
Výškový rozdíl koleje v délce 2 m |
± 3 mm | ± 2 mm | ± 2 mm |
Maximální sklon kolejnice na délce pole L |
vyšší hodnota ± 10 mm |
vyšší hodnota ± 10 mm |
nedefinuje |
Pro měření je nutné zajistit přístup k jeřábové dráze. Měření probíhá ve většině případů nad každou podpěrou, pouze v případě délky polí nad 18 m i v polovině mezi podpěrami. Při zaměřování dráhy je nutné zastavit provoz a zařízení vypnout. Je to nutné jak z hlediska bezpečnosti, tak z hlediska vlastního měření (pokud by byl jeřáb na druhé straně haly v provozu, měření bude jeho pohybem negativně ovlivněno). Jeřáby jsou v době měření umístěné v krajních polohách dráhy.
Pro měření jeřábových drah lze využít tří metod – srovnávací přímku, polární metodu a metodu protínání z úhlů. Nejpřesnější je metoda srovnávací přímky, kdy se na jeden kraj kolejnice pomocí speciálního přípravku umístí theodolit (či totální stanice) a na druhý konec koleje se umístí záměrný terč. Spojnice theodolitu a terče vytvoří přímku, ke které se vztahují směrové odchylky, které se odečítají na měřítku na jednotlivých bodech kolejnice. Výšky se poté určí nivelací čí trigonometricky.
Metoda protínání z úhlů se s výhodou využije při zaměření nepřístupných míst, pomocí změření daného bodu ze dvou míst se určí jeho poloha a jedná se o metodu nejméně využívanou.
Nejrychlejší, nejpoužívanější a nejméně přesná (pro většinu případů však postačující) je metoda polární. Měřit je možné z jakéhokoliv místa (ideálně ve stejné výšce jako hlavy kolejnic), najednou dojde ke zaměření polohy i výšky. Nejproblémovějším místem polární metody je měření délek, které je potřeba určit co nejpřesněji. Každou délku měříme 3 – 5× a akceptujeme ji pouze v případě, že rozptyl měření není větší než 1 mm. Pro další zpřesnění probíhá měření ze dvou míst, každý bod dráhy je tak změřen 2×.
Vyhodnocení zaměření probíhá jednak z hlediska geometrického tvaru, kdy je každou kolejí proložena regresní přímka a poté vyhodnoceny odchylky k této přímce, a to jak směrové tak výškové, a pak z hlediska případné rektifikace, kdy je posuzováno převýšení kolejí, rozchod dráhy a jsou určeny odchylky od ideální osy.
Focusing Crane Tracks
To operate smoothly, a crane track must meet certain criteria in terms of its spatial position. The tolerance is prescribed in the Czech national standards. When checking geometrical shape, deviations are evaluated in cases of individual tracks (flatness, straightness) as well as the relation between the tracks (flatness, parallelism and gauge).Honesty of checking crane tracks is not strictly given anywhere.