Založení podpěry v řečišti Dunaje
Rubrika: Zajímavosti
Jediná podpěra nově budovaného mostu v Bratislavě je založena přímo v řečišti Dunaje. Dodavatel technicky náročného založení, společnost Zakládání staveb, musel realizovat stavební jímku se základovou spárou zhruba 11 metrů pod hladinou řeky. Pro její utěsnění proti průsakům vody byla v celé ploše základové spáry (40 × 12 m) použita technologie tryskové injektáže v celkovém objemu okolo 4.000 m3 injektované zeminy.
THE FOUNDATION OF THE PYLON IN THE DANUBE RIVERBED
The only pylon of the newly constructed bridge in Bratislava is founded directly in the Danube riverbed. The purveyor of the technicaly demanding inception, Zakládaní staveb company, had to implement the structural pit with substructural pit base roughly 11 meters under the level of the river. There was used the technology of soil stabilization in the whole capacity of 4.000 m3 grouted soil.
Koryto Dunaje, které je v místě přemostění široké 300 metrů, bude překlenovat ocelová konstrukce ve tvaru oblouku výšky 36 metrů nad nejdelším mostním polem délky 248 metrů. Celková délka přemostění spolu s estakádami bude 854 metry, šířka mostu 32 metry. Most „Košická“ by se měl díky svému tvarovému řešení, barevnosti použitých materiálů a rovněž efektnímu osvětlení stát v panoramatu města přitažlivým objektem.
ZAKLÁDÁNÍ PODPĚR MOSTU
Podpěry 1 až 9 jsou na petržalské straně, podpěra 10 byla budována z umělého ostrova v korytě Dunaje. Podpěry 11 a 12 jsou již na severním, bratislavském břehu. Podpěry 9 a 11 leží na březích řeky; podpěra 9 je založena plošně na podloží, zpevněném injektáží a mikropilotami v jímce ze štětovnic; podpěra 11 je zakládána obdobně jako podpěra 9. Podpěry 7 a 8 jsou založeny plošně v částečně otevřených a v částečně pažených stavebních jámách.
ZALOŽENÍ PODPĚRY ČÍSLO 10
Tato podpěra je jako jediná založena přímo v řečišti Dunaje, respektive zhruba 8,0 m pod jeho dnem. Pro založení pilíře a jeho následnou výstavbu byl v řečišti vytvořen umělý ostrov, ohraničený štětovou jímkou, zaberaněnou z lodní soupravy. Ostrov byl nasypán z těženého dunajského štěrkopísku na výšku maximální plavební hladiny Dunaje v Bratislavě s předpokladem, že při jejím dosažení, případně překročení, by musely být práce zastaveny a jímka zaplavena. Spojení ostrova s břehem tvořila paluba přikotveného tlačného člunu a dvě nájezdové plošiny. Následně byla již z úrovně ostrova zapažena vnitřní štětová jímka, která sloužila pro vlastní založení pilíře. Její půdorysné rozměry jsou 40 × 12 m se dnem téměř 14 metrů pod úrovní umělého ostrova. Štětovnice vnitřní jímky jsou ukončeny v propustném podloží pilíře cca 3 metry pod jejím dnem.
TECHNOLOGIE TRYSKOVÉ INJEKTÁŽE
Utěsnění proti průsakům vody bylo realizováno tryskovou injektáží, která zároveň zlepšuje geotechnické vlastnosti podloží pilíře. Proinjektovaná plocha pod základovou spárou pilíře č. 10 má rozměr jejího půdorysu. Při hloubce tryskaných pilířů 8,5 metru reprezentuje proinjektovaný objem asi 4.000 m3 zeminy. Práce byly provedeny z pracovní úrovně, tvořené povrchem umělého ostrova. Důvodem tohoto řešení bylo předejít možnému proudění vody v místě vrtů vlivem přetlaku vody v Dunaji, pokud by byla pracovní úroveň pod stávající hladinou v řece. Jednotlivé vrty pro dílčí sloupy tryskové injektáže byly hloubeny od pracovní roviny na jejich počvu až na hloubku 21,3 m. Injektovaný blok v podloží pilíře byl navržen z jednotlivých sloupů tryskové injektáže o minimálním průměru 1,2 m ve vzájemném trojúhelníkovém rozponu, který umožnil maximální využití dílčích ploch jednotlivých sloupů tryskové injektáže. Injekční pole se skládalo z 931 kusu jednotlivých sloupů, což představuje téměř 20.000 m vrtání a téměř 8.000 m pilířů tryskové injektáže.
Pro realizaci jednotlivých sloupů v geologii, která je tvořena převážně jílovitoprachovitými písky až jemně písčitými jíly, byla navržena dvoufázová metoda tryskové injektáže, tedy rozrušování zeminy paprskem injekční směsi, chráněným obálkou tlakového vzduchu. Při hloubení vrtů pro tryskovou injektáž touto metodou na vodní výplach však docházelo v místě násypu umělého ostrova k jejich neustálému zavalování, ztrácel se výplach s tlakovým vzduchem a vrtná kolona měla velice pomalý postup; rovněž zpětný pohyb byl velice obtížný. Z těchto důvodů byl pro další vrtání použit cementový, jílocementový až bentonitový výplach, který se projevil jako nejvýhodnější. Z důvodu nevhodně zvoleného materiálu násypu ostrova – hrubě kamenitého říčního štěrku bez jemné frakce – docházelo ke ztrátám vyplaveného materiálu. Ten včetně tlakového vzduchu pronikal do tělesa násypu a způsoboval nežádoucí deformace vnitřní i vnější štětové jímky.
Pro zamezení deformací obou jímek a nežádoucího zpevňování násypu ostrova, které by mohlo komplikovat zemní práce v jímce, byla pro následné provádění tryskové injektáže použita metoda jednofázová (bez podpory injekčního paprsku tlakovým vzduchem) s upravenými provozními parametry (především zvýšeným injekčním tlakem). Vrty v místě tělesa násypu ostrova byly předpaženy ocelovými pažnicemi. Tato opatření vedla k eliminaci obou nežádoucích vlivů na těleso násypu ostrova a následné injekční práce probíhaly již bez závažnějších technologických problémů až do jejich ukončení.
Celý nezkrácený článek si můžete přečíst ve Speciální příloze Most Košická, která je součástí časopisu KONSTRUKCE číslo 5/2004.