Výroba železa a oceli v roce 2012 – technologie, výroba, obnova
Rubrika: 2013
Postupné snižování výrobních nákladů, rozšiřování sortimentu a zvyšování kvality výroby byly společným jmenovatelem změn, jimiž prošel v loňském roce provoz Výroba železa a oceli Třineckých železáren.
„Zdokonalili jsme například odsíření surového železa a ověřili používání nového druhu šrotové vsázky,“ upřesnil výrobní ředitel Třineckých železáren Ing. Česlav Marek. Na obou konvertorech proběhlo rozsáhlé ověřování nového řídicího modelu konvertorového procesu. V průběhu roku pokračovaly zkoušky nových hlavic kyslíkových trysek. „Aplikace hlavic se sníženým počtem otvorů sleduje snížení obsahu železa v konvertorových struskách, a tím zvýšení výtěžku kovu a snížení opotřebení vyzdívky konvertorů,“ vysvětluje důležitost zkoušek vedoucí provozu Ing. Tadeáš Banaś. Při výrobě kolejnicové značky R260 byla úspěšně ověřena a zavedena technologie mimopecního zpracování oceli bez aplikace homogenizace ocele na stanovišti homogenizace inertním plynem.
K výrazným změnám došlo v oblasti ložiskových ocelí. Úspěšně byl ukončen vývoj technologie výroby ložiskových ocelí ve vyšší jakostní skupině. Došlo k výraznému navýšení objemu odlévaných ložiskových ocelí na se současným zvýšením sekvenčnosti na šest taveb.
Byly zároveň instalovány míchače v krystalizátorech kruhového průměru a uvedeny do trvalého provozu. „Zavedení míchání ocele znamená další zkvalitnění středové části předlitků a umožňuje rozšíření výrobkového portfolia o zákazníky, kteří požadují dodávky z předlitků odlévaných s uplatněním míchačů,“ objasňuje důvody instalace míchačů Tadeáš Banaś. Výrobní sortiment tak byl rozšířen o formát 470 mm, který je určen pro provoz Válcovna trub v Ostravě.
Na aglomeracích byla v roce 2012 veškerá výroba aglomerátu přizpůsobena plnění emisních limitů, jelikož důležitou oblastí, sledovanou při výrobě aglomerátu, byla a je ochrana životního prostředí. „Největší připravovanou investiční akci na úseku aglomerací bude realizace látkových filtrů odprášení spalin a přesypů aglomerace č. 2 po vzoru aglomerace č. 1, která dosahuje vynikajících výsledků,“ dodává Banaś.
Na vysokých pecích v Třineckých železárnách bylo v roce 2012 vyrobeno přes dva tisíce kilotun surového železa pro ocelárny, přičemž spotřeba paliva byla nejnižší na tunu surového železa v celé historii TŽ. Výroba oceli na Kyslíkové konvertorové ocelárně (KKO) v roce 2012 dosáhla celkového objemu 2 471 kilotun oceli.
„V roce 2013 chceme pokračovat v tomto trendu a postupně přeorientovat technologii výroby na největší investici posledních let – přidávání práškového uhlí do výfučen vysokých pecí (PCI). Tato technologie bude uvedena do zkušebního provozu v listopadu 2013 na vysoké peci č. 4 a v prosinci 2013 na vysoké peci č. 6. To přinese hlavně úsporu nákladů za současně nakupovaný metalurgický koks,“ nastiňuje plánované investice výrobní ředitel.
Významnou ekologickou investicí bude výstavba nového odsávání odléváren, která začne v letošním roce. Díky ní Třinecké železárny opět významným způsobem sníží produkci emisí a dodrží i jejich zpřísněné hodnoty pro následující roky. Princip investice spočívá ve výstavbě nového odsávání s látkovými filtry pro každou pec samostatně. „Díky zvýšení účinnosti nového zařízení dojde ke zlepšení pracovních podmínek (zejména snížení prašnosti) na odlévárnách vysoké pece č. 4 a č. 6, a tím samozřejmě i snížení imisí do ovzduší,“ vysvětluje Ing. Česlav Marek. Tato investiční akce bude dokončena v druhé polovině roku 2014.
Další z velkých plánovaných investic je zakoupení nových akustických sond pro měření rozložení teplot nad povrchem vsázky vysoké pece č. 4. Toto zařízení poskytne přesnější informace o chodu vysoké pece a umožní lepší řízení vysokopecního pochodu.
Na úseku KKO a ZPO proběhla v roce 2012 řada dalších akcí na obnovu zařízení a jejich přizpůsobení novým technickým poznatkům a požadavkům. Například šlo o obnovu kouřovodu kotelní části plynočistírny konvertoru K1, výměna trojcestného ventilu pro rozvod konvertorového plynu, a po stránce elektro pak první etapa kompenzace VN rozvodny KKO. Díky posledně jmenované akci došlo ke snížení běžné spotřeby elektrické energie na KKO o asi o 8 %.
„Souhrn těchto realizovaných akcí je dobrým předpokladem k dosažení požadovaných výrobních výsledků v roce 2013,“ podotýká vedoucí provozu Tadeáš Banaś.
KYSLÍKOVÁ KONVERTOVANÁ OCELÁRNA (KKO) SLAVÍ LETOS 30 LET
Třinecká ocelárna je nejmodernější v České republice. Ročně vyrobí asi 2,5 milionů tun oceli, což je téměř polovina celkové produkce v Česku v posledních čtyřech letech. Za celých 30 let činnosti ocelárna vyrobila více než 62 milionů tun kvalitních ušlechtilých i neušlechtilých ocelí. Nejvyšší výrobu zatím KKO dosáhla v roce 2007 (2 528 kt). „Letos se chceme k tomuto výrobnímu rekordu přiblížit, plánujeme výrobu více než 2 500 kt,“ podotýká generální ředitel TŽ Ing. Jan Czudek.
Ocelárna je vybavena zařízením pro mimopecní zpracování oceli, umožňující chemickou i teplotní homogenizaci, dolegování, ohřev a vakuování oceli v pánvi. Ocelárna má dvě argonovací jednotky a také dvě vakuovací stanice. Pro ohřev oceli jsou využívány pánvové pece a systém chemického ohřevu IR-UT. Výroba oceli v kyslíkových konvertorech byla v TŽ zahájena před 30 lety na konci roku 1983. Současná kyslíková konvertorová ocelárna je vybavena dvěma konvertory o hmotnosti tavby 180 tun. Zhruba 97 % oceli je odléváno přes dvě zařízení plynulého odlévání oceli (kontilití) do kontislitků pravoúhlého nebo kruhového průřezu. Zbylé množství oceli je odléváno do ingotů.
HISTORIE VÝROBY OCELI
Ocel se vyrábí v TŽ od roku 1877. Do té doby (od roku 1839 – založení TŽ) se v huti vyrábělo pouze surové železo pro slévárenské účely. V roce 1877 v souvislosti s koncentrací hutní výroby z okolních hutí Těšínské komory do Třince, kterým procházela Košicko-bohumínská železniční dráha, byla zahájena v TŽ také výroba oceli v Bessemerových konvertorech, přestěhovaných z Karlovy hutě v Lískovci.
Od té doby se v TŽ vystřídaly prakticky všechny technologie výroby oceli počínaje Bessemerovým a Thomasovým procesem, jejich kombinací, duplexním pochodem Bessemer-Martin, výrobou v Siemens-Martinských pecích až k dnešní výrobě v kyslíkových konvertorech.