Výroba stavebních ocelových konstrukcí – prokazování způsobilosti – certifikace výrobců, zavedení norem ČSN EN 1090-1,2, doplňkové ČSN

• Foto

STAV V ROCE 2010
Podle vydaných ČSN EN 1090-1,2 neposuzují certifikační organizace v ČR způsobilost výrobců, ani nevydávají certifikáty, průkazy způsobilosti. Nevydávají se např. ani v Německu. Certifikační organizace prověřují v ČR způsobilost výrobců ocelových konstrukcí nadále podle ČSN 73 2601(1988!), ČSN 73 2601-Z2 (1994) ev. s rozšířením a podle ČSN 73 2603 (1996). Výrobci ocelových mostních konstrukcí pro SŽDC navíc podle TKP staveb státních drah.

Ministerstvo dopravy ČR vydalo TKP 19A pro mosty vyráběné pro ŘSD, jsou tedy pro tyto povinné, je však snaha výrobců je aplikovat do smluv jen sporadicky, nebo částečně (realizují se zatím jen zakázky docházející, vytendrované a nasmlouvané dříve, tj. před vydáním TP19A) a vede se o nich intenzivní diskuse (o rozsahu, požadavcích na doklady o jakosti materiálů, požadované jakosti provedení svarů, dozoru výroby a montáže etc.).

Pro převažující export (do Německa) prověřují německé SLV české výrobce nadále podle DIN 18 800-7 (2007) a to s předpokladem až do roku 2011 (platnost vydaných certifikátů HQ do roku 2014). Německé legislativní organizace usilují o mezinárodní notifikaci konfliktních národních norem (DIN).

Výběr norem, podle kterých se výrobní firmy v ČR mohou nebo musí certifikovat, tj. prokázat způsobilost pro výrobu, event. i montáž ocelových konstrukcí, je tedy stále pestrý, pro výrobce nepříjemný (nutnost absolvovat podobná certifikační řízení podle různých norem, náklady). Je však vyžadován zákazníky podle norem příslušné země, teritoria (ČR, D, NL) nebo oboru (stavební konstrukce, mosty, železobeton, jeřáby, druhy materiálu):

• ČSN EN 1090-1,2 (2009)
• DIN 18 800-7 (2007) , DIN 18 809
• ČSN 73 2601-Z2 (1994)
• ČSN 73 2603 (1996), + TP19A MD (2009), TP 19 SŽDC

ČSN EN 1090-2: PROVÁDĚNÍ OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ A HLINÍKOVÝCH KONSTRUKCÍ, TECHNICKÉ POŽADAVKY NA OCELOVÉ KONSTRUKCE
Nové charakteristické pojmy:
Třída provedení: EX C1, EX C2, EX C3, EX C4 – konstrukce, dílu.
Třídu provedení stanovuje projektant ve spolupráci s budoucím uživatelem konstrukce.

Požadavky na jakost jsou potom odstupňovány podle stanovené třídy provedení.

Třída provedení může být odlišná pro části konstrukce i její jednotlivé díly. Volí se při návrhu konstrukce podle třídy následků stavby (úrovně CC1, CC2, CC3-EN 1990, EN 1993, EN 1994, EN 199-7) a návazných rizik spojených s prováděním a používáním konstrukce a jejich vlivů na celkovou spolehlivost konstrukce. Rizika spojená s prováděním konstrukce jsou dána vlivy při jejím používání (kategorie použitelnosti SC1, SC2) a výrobními činiteli (výrobní kategorie PC1, PC2). Ze známých vlastností svařovaných konstrukcí skrývají tyto značky kategorií jak parametry pevnosti použitých materiálů, tak i způsob namáhání, tvaru dílů, tepelného zpracování nebo rozdíl mezi výrobou ve výrobní hale a svařováním na staveništi.

POŽADAVKY NORMY NA ZHOTOVITELE PRO PROVÁDĚNÍ SVAŘOVANÝCH KONSTRUKCÍ A DÍLŮ:
(výběr)
Specifikace a dokumentace:

• technické požadavky pro provádění musí být zkompletovány a odsouhlaseny před zahájením výroby (tabulky A1, A2, A3 z normy),
• označení třídy provedení (standardem je EXC2),
• stupeň přípravy povrchu (P1 až P3 ISO 8501-3),
• geometrické tolerance, úchylky (základní-normativní, funkční, alternativní pro svařované konstrukce EN ISO 13 920-C, G),
• dokumentace zhotovitele (jakosti, bezpečnosti, skutečného provádění).

Základní výrobky
(podle příslušné EN výrobku, dokumenty kontroly EN 10204):

• konstrukční oceli-výrobky: EN 10025-1,2,3,4,5,6,dokumenty kontroly (3.1 od S355), S690, S960, CEV, plechy, pásy, tyče, profily, trubky(EN 10 296-2),
• korozivzdorné oceli – EN 10088-2, 3,
• svařovací (přídavné) materiály (2.2), (EN ISO 14 341, EN ISO 14 175, EN ISO 343, EN ISO 2560, EN 760),
• spřahovací trny (EN 14 555, 2.1,3.1),
• ocelové odlitky.

Příprava a sestavení – požadavky:

• identifikace (systém, díl, svazek – pro EXC3 a EXC4 identifikace podle dokumentů,
• kontroly, způsoby značení),
• manipulace a skladování (jakost materiálu, rozměr, ochrana),
• střihání, dělení kotoučovými nůžkami,
• tepelné dělení (EN ISO 9013, povrch, hrany),
• tváření za tepla (omezení pro vyšší pevnosti),
• tváření za studena (následné odstranění pnutí),
• rovnání plamenem (max. teploty),
• díry a výřezy (zaoblení vnitřních rohů),
• sestavení, kontrolní sestavení (specifikace rozsahu, tolerance, galvanická koroze).

Svařování:
Požadavky na jakost svařování podle ISO 3834-1, 2, 3, 4, EN ISO 14 554 podle třídy provedení konstrukce, dílu:

• EXC1: EN ISO 3834-4 – Základní požadavky na jakost,
• EXC2: EN ISO 3834-3 – Standardní požadavky na jakost,
• EXC3 a EXC4: EN ISO 3834-2 – Vyšší požadavky na jakost.

Dozor nad svařováním – EN ISO 14 731:
Požadované technické znalosti svářečského dozoru pro EXC2, EXC3 a EXC4.

• stupně znalostí (podle tloušťky materiálu, podle třídy provedení konstrukce, dílu):
  B – basic,
  S – standard,
  C – complete.

Metody svařování:
111, 114, 121, 122, 123, 124, 125, 131, 135, 136, 137, 141, 21, 22, 3, 24, 42, 52, 783, 784

Kvalifikace postupů svařování a kvalifikace svářečského personálu:
Podle metod svařování:

• EN ISO 15 614- a 15 613 pro EXC 2, EXC 3, EXC 4 – 111, 114, 12, 13, 14,
• EN ISO 14 555 –783, 784,
• Platnost, předvýrobní zkoušky po pauze (1–3 roky, přes 3 roky),
• Svařeči a svařečští operátoři: EN 287-1, EN 1418.

Příprava a svařování:

• příprava spoje,
• skladování a manipulace s přídavnými materiály,
• ochrana před vlivy počasí,
• sestavení pro svařování,
• předehřev,
• dočasná připojení,
• stehové svary,
• koutové svary,
• tupé svary (umístění, jednostranné, drážkování),
• svary patinujících ocelí,
• přípoje diagonál,
• přivařování trnů,
• žlábkové a děrové svary,
• bodové odporové svary,
• ostatní svary (např. těsnící),
• tepelné zpracování po svařování.

Kritéria přípustnosti pro vady svarů – EN ISO 5817 (+ vyjímky):

• EXC1 – D,
• EXC2 – C (+ vyjímky),
• EXC3 – B,
• EXC4 – B + (a další požadavky pro mosty).

ČSN EN 1090-1: PROVÁDĚNÍ OCELOVÝCH A HLINÍKOVÝCH KONSTRUKCÍ – VŠEOBECNÉ DODACÍ PODMÍNKY – POŽADAVKY NA POSOUZENÍ SHODY KONSTRUKČNÍCH DÍLCŮ

• Technické požadavky a funkční charakteristiky (výrobku – konstrukce, dílce).
• Metody hodnocení a hodnocení shody.
• Počáteční zkoušky typu výrobku (ITT).
• Požadavky na interní systém kontroly výroby (FPC).
• Postupy posouzení shody (AoC).
• Úkoly výrobce a notifikované osoby.
• Značení a označování výrobku CE.

Systém posuzování shody pro ocelové a hliníkové konstrukce:
2+ [Směrnice 89/106/EHS(CPD)].

První kontrola, průběžné kontroly výrobce zkušební organizací v normou stanovených intervalech. Shodu (s normou) deklaruje výrobce označením CE.

Deklarace shody obsahuje:

• jméno a adresu výrobce,
• popis dílce,
• ustanovení, se kterým je výrobek v souladu,
• dílčí podmínky používání výrobku,
• počet přiložených certifikátů řízení výroby,
• jméno a postavení zplnomocněné osoby výrobce,
• jméno a adresu notifikované osoby,
• číslo certifikátu systému řízení výroby,
• jméno a postavení osoby schvalující certifikát.

Výrobek: ocelová konstrukce (část, díl)
Notifikovaná osoba:

• posuzuje, vyhodnocuje a schvaluje interní systémy kontroly (řízení) výroby (FPC), v rámci počáteční inspekce,
• dohlíží nad řádným fungováním systému řízení výroby výrobce. EN 1090-1/EN 1090-2

Požadavky norem je tedy nutno chápat jako:

• posouzení výrobku (shody s výrobkovou normou) – EN 1090-1, a jeho certifikací a označením značkou CE (vydá výrobce),
• posouzení splnění technických požadavků na provádění (zhotovení) výrobku – EN 1090-2, vyjádřeném ve výrobkovém certifikátu, uvedením EN 3834-2, 3,
• technické požadavky na montáž ok nejsou v EN 1090-1 stanoveny.

Tento příspěvek rekapituluje současný stav v ČR a jeho cílem je ukázat na rozsah požadavků normy ČSN EN 1090-2 pro přípravu podmínek u zhotovitelů na její zavedení a přípravu na certifikační proces. Kompatibilita výrobkových norem (ocelové konstrukce) a systémových norem procesů výroby (svařování – EN 3834) je zde zřejmá.

Normy ČSN 73 2601 (2010) A ČSN 73 2603 (2010)
Potřeba, vyvolaná analýzou EN 1090-2, se závěrem, že tato neřeší problematiku jakosti výroby úplně, tj. např. včetně údržby a kontroly stavu v průběhu životnosti konstrukce (u mostů hlavní díly až 100 let) a zastaralostí ČSN obecně.

Jsou navrženy jako „Doplňující pokyny pro použití ČSN EN 1090-1,2“ v ČR, s možností použití odkazu na ně ve Smlouvách o díle.

ČSN 73 2601 – Provádění ocelových konstrukcí

• doplňuje k EN české názvosloví a výklad pojmů z oblasti dokumentace i výroby (FPC),
• specifikuje požadavky na způsobilost výrobců, montáž, povrchovou úpravu,
• doplňuje problematiku o správu, kontrolní prohlídky, údržby, rekonstrukce a likvidace konstrukce.

ČSN 73 2603 – Provádění ocelových mostních konstrukcí
Doplňuje technické požadavky EN 1090-1,2 např.:

• na montáž OK (mostních stavebních dílců),
• upřesňuje volbu základních materiálů,
• na mostní závěry,
• je pomůckou při stanovení tříd provedení mostních stavebních dílců,
• o geometrické tolerance (pro montáž),
• o požadavky kvalifikaci postupů svařování,
• o dílenské přejímky,
• o prohlídky a kontroly stavu konstrukcí,
• o technické požadavky na provádění oprav a rekonstrukcí.

Pozn.

• Tyto doplňkové normy (rozpracované návrhy) nemají vzájemnou vazbu.
• ČSN 73 2601 je koncipována nesofistikovaně.
• ČSN 73 2603, při snaze o zařazení všeho, co podrobně neobsahuj
  ČSN EN 1090-2 a doplněním o provázanost na zákony a další platné předpisy nabyla na rozsahu.

Přínosem jejich tvorby je však mj. aktivizace ÚNMZ, odborných organizací a osob, asociace výrobců k dlouho neřešené a tudíž zanedbané problematice, nyní pod tlakem času a  vydaných EN. Nutnost a snaha o notifikaci doplňujícách národních technických předpisů nejsou ojedinělé, existují např. z Německa.

REKAPITULACE

1. V ČR byla vydána ČSN EN 1090-2, připravuje se vydání ČSN EN 1090-1.
2. Existují návrhy na doplňující pokyny pro použití normy k EN 1090-2, tj. ČSN EN 73 2603(2010), ČSN 73 2601(2010), zpracované jako specifikace.
3. V ČR existují další předpisy – požadavky na provádění OK (např. TKP 19A- Min. dopravy a TKP SŽDC) pro ocelové konstrukce mostů, železničních i silničních.
4. Certifikace výrobců se nadále provádí podle ČSN 732601-Z2, DIN 18800-7 a dalších.
5. Zavedení certifikačních řízení podle EN 1090-1, 2, 3 se předpokládá od roku 2011–2012.
6. Existují návrhy na Certifikáty pro výrobce, prokazující způsobilost pro výrobu, montáž svařovaných OK s vazbou na výrobek s CE.

ZÁVĚR
Cílem evropské normalizace (jednotných EN) je, prvotně, snaha o odstranění překážek vzájemného obchodu. Sjednocení technických norem pro některé výrobky, od výpočtových až po realizační, je technicky i časově náročný proces. Dlouho očekávané vydání EN řady 1993 a 1090 pro navrhování a výrobu ocelových konstrukcí je skutečností.

Obor ocelových konstrukcí je v ČR rozvinutý vzhledem k jeho tradici (vč. technické normalizace – ČSN), velkému počtu výrobců (většina exportujících) a v neposlední řadě i rozvojem systémů řízení jakosti výroby, rozvinutých na bázi zákaznických kontrol a auditů a aktivit zahraničních zákazníků (hlavně německých, prostřednictvím SLV), vyžadujících důsledně plnění podmínek způsobilosti.

Doplnění o národní ČSN, EN, doplňující o požadavky na jakost výrobků, je pro každého, stav u výrobců a stav výrobků v ČR znalého, objektivního posuzovatele, pro konečný výsledek – kvalitní, dlouhodobě spolehlivý výrobek, relevantní.

Posouzení, co je doplňkem a co v ev. rozporu nebo duplicitě s EN, nebo název, rozsah a závaznost doplňujícího předpisu nemůže být pro přísl. legislativní organizace problémem.

Aplikace požadavků do dodavatelských smluv, v optimalizovaném rozsahu vyvolaných nákladů, nemusí být vždy, s ohledem na konečnou užitnou hodnotu výrobku pro investora a uživatele nevýhodou. České národní doplňující předpisy nejsou ojedinělými, obdobné příklady lze najít např. i v Německu („Schweisszertifikat“ vztažený k CE), na Slovensku…

Vydání a zavedení EN 1090-1,2 je významným stupněm k očekávanému evropskému sjednocení požadavků i na systémy řízení jakosti svařovaných výrobků u zhotovitelů a návazné snížení nákladů na certifikační řízení.

Production of construction steel structures – professional competence demonstration – certification of producers, Introduction of standards ČSN EN 1090-1, 2, additional ČSN
In 2009, after the commenting procedure, there was a longanticipated issue of the standard EN 1090-2 as well as ČSN EN 1090-2 (2009)! The issued version is significantly different from standard ČSN P ENV1090 P-2 (issued in the Czech Republic in 1999), which it has replaced. The issue of standard ČSN EN 1090-1 is being prepared. Standards ČSN EN 1090-1,2 are closely related to already implemented European standards EC 3 – series EN 1990, EN1993 on design, construction calculations and system standards, dealing with requirements for welding quality, particularly EN 3834- 1, 2, 3, 4 and EN 14 731. They also contain requirements for surface finish, geometric tolerances, inspection and testing and execution of assembly works on site. There are changes in terminology as well, e.g.: class of execution, the contractor (= a person or organization executing the steel structure). A series of standards EN 1090 incorporate requirements for production of steel structures (Part 2) and structures of aluminium alloy (part 3).

Autor

• Ing. Port Petr EWE