Uruguay, místo, kde vaši práci ovlivňují stávky a vítr

• Foto

Pětadvacet let u jedné firmy, to je velký kus života a spousta zkušeností, které můžete ve své profesi zužitkovat…
Máte pravdu, dnes už tak dlouhý zaměstnanecký poměr ani není obvyklý. Já do Hutních montáží nastoupil po absolvování Strojní fakulty Vysoké školy báňské v roce 1988, letos na podzim to bude čtvrt století.

Jak se vaše profesní kariéra vyvíjela?
Začínal jsem v oddělení finálních dodávek, v roce 1992 jsem na základě vyhlášeného konkurzu získal místo v oddělení exportních zakázek pod vedením inženýra Jaroslava Zajíce. Tam jsem svou znalost němčiny využíval při zpracovávání zakázek v německy mluvících zemích. Když bylo exportní oddělení v roce 1995 zrušeno, stal jsem se pracovníkem závodu montáží ocelových konstrukcí, kde jsem pokračoval v práci na zahraničních zakázkách a další cenné zkušenosti získával na projektech vedených Ing. Petrem Brázdou.

V současné době se věnujete zakázce v Uruguayi. Než se jí však budeme zabývat, můžete připomenout stavby, na nichž jste se podílel v rámci Evropy?
Bylo jich nespočet. O kterých hovořit? První zakázkou, na které jsem pracoval ještě jako elév, byla montáž elektrofiltru v Roztoku v roce 1993. Hezkou prací byla rekonstrukce nýtovaného mostu z roku 1913, tu jsme prováděli v Rendsburgu. S rokem 1999 mám spojené rozšíření lakovny a lisovny firmy Daimler-Chrysler v Rastattu. Následovala montáž výrobní haly v loděnici Meyer-Werft v Pappenburgu, na kterou plynule navazovala montáž vodních vrat v místních docích. Opomenout nemohu ani montáž vnitřní střechy fotbalového stadionu v Hannoveru…

Když porovnáte tyto zkušenosti s prací v Uruguayi, v čem spatřujete nejpodstatnější rozdíly?
Například v tom, že musíme počítat se ztíženou operativou danou vzdáleností mezi oběma zeměmi. Při přípravě zakázky jsme museli být velmi důslední a nic neopomenout, protože v této oblasti Ameriky často není k sehnání určité specifické nářadí nebo zařízení. Stane se, že konkrétní věc není k mání nejen v Uruguayi, ale ani v okolních zemích. A doprava čehokoliv přes oceán je náročná jak časově, tak finančně.

Ale to asi nebudou jediné rozdíly?
Do naší práce podstatně zasahují i stávky zdejších odborářů. Když je zastavena stavba, nemůžeme pracovat ani my. Čas běží a termíny se posouvají. Dalším faktorem, který výrazně ovlivňoval naši práci, byl silný vítr, který velmi často zastavil práci všech mechanismů na stavbě. Vyrovnat jsme se museli i s bující byrokracií a s množstvím nejrůznějších povolení a složitých legislativních procedur.

A jaké tam máte podmínky k běžnému životu?
Naše montážní skupina přijela na stavbu, na níž se potkávají stavbaři a technici snad z celého světa, mezi prvními. Takže jsme měli štěstí a mohli si v kempu, postaveném u města Colonia přímo pro týmy pracující na stavbě papírny, vybrat docela solidní ubytování v domcích pro pět až šest lidí. Jenže musíme počítat s tím, že ubytování je od samotné stavby vzdáleno 60 kilometrů, což zabere při cestě do práce a z práce spoustu času. Stravujeme se přímo na stavbě, kde je obrovská kantýna pro tisíce lidí. Mají tady výborné steaky, rozdíl mezi hovězím, které známe z domova, a tím, že kterého vaří v Uruguayi, je nebetyčný. Jenže když máte steak třikrát týdně, dvanáctkrát za měsíc, přejí se vám, i kdyby byl sebechutnější! Strava je tu prostě dost jednotvárná. Loni jsme řešili i to, že domky, v nichž nás ubytovali, neměly vytápění. V zimním období, které tu nastává v době, kdy my v Evropě máme léto, teploty klesly i k nule. V kombinaci s vlhkostí, která je pro tuto oblast typická, to nebylo nic příjemného. Ale nakonec jsme vyřešili i tento problém. Jenom se na zařízení domků nesmí nic pokazit! To pak tady všichni říkají: „Maňana!“ Což znamená zítra, pozítří nebo taky nikdy… A to nás Evropany, kteří jsme zvyklí na jiný přístup k dohodnutým termínům, občas přivádí k nepříčetnosti.

Autor

• Bc. Fejfar Vítězslav