„Údržba všech objektů ve správě města by se díky aplikaci BIM a centralizaci dat mohla řešit efektivně z jednoho místa,“

• Foto

Paní Primátorko, v rámci výstavby nové haly jedné z mnoha třineckých škol jste se rozhodli naplno využít systém BIM… Proč?
Již tři roky se zabýváme myšlenkou, jak se v oblasti výstavby a provozu posunout a jak celý proces zefektivnit. Především jsme však řešili následný provoz a údržbu, kdy se často stává, že se potřebné doklady ukládají do složek a spisů, které se díky tomu hromadí a najít pak cokoliv je otázka dlouhých hodin až dnů. V případě, kdy z organizace odejde pracovník, který tyto věci měl na starost, trvá příliš dlouho zapracovat se do systému jeho uvažování a řazení dokumentů v jeho PC. Toto bylo nutné zefektivnit, tím, že BIM hovoří o procesech a efektivitě, nabízela se implementace této metodiky jako ideální cesta jak vyřešit naše potřeby.

O BIM se v současné době hodně hovoří, hlavně na různých konferencích… Jak daleko je teorie od praxe?
Obecně si myslím, že se až příliš hovoří o 3D modelech, ale již málo kdo hovoří o tom, jak s 3D modely pracovat, k čemu vlastně budou? 3D model nebo As‑built model je pro mě momentálně hudbou budoucnosti, protože abyste reálně začali pracovat s BIM, je nejdříve nutné začít právě v procesním řízení. Uvědomit si, kde jsou nedostatky a jak je chcete za pomocí této metodiky řešit. Málo se hovoří o dvou zcela zásadních dokumentech, a to BEP a EIR, které jsou dle mého názoru nejdůležitější na začátku cesty, právě tyto dokumenty definují BIM procesy, nastavení komunikace, výměny dat a případně i výstupy As‑built modelu pro správce a další práci s ním ve fázi provozu.

Co bude nebo musí být podmínkou toho, aby BIM opravdu byl tím přínosem, o kterém se mluví?
Jednoznačně změna myšlení a dosavadního přístupu k zadávání a tvorbě projektové dokumentace. Bývá zvykem, že se projekt tvoří podle jednotlivých stupňů (DUR, DSP, RDS), v budoucnu se ale podle mého názoru bude projekt tvořit od začátku již pro stupeň realizační a jednotlivé výkresy se pro účely povolení pouze vyexportují.

Co bylo tím impulsem, že jste v rámci výstavby haly školy zvolili tento inovativní přístup?
Je to stavba, která po dlouhé době v Třinci vzniká na zelené louce. Vedení města tedy projevilo zájem vyzkoušet si základní principy BIM. Z těchto nabytých zkušeností bude město následně čerpat při realizaci dalších zakázek.

BIM má být přínosem pro uživatele, pro budoucí provoz… Škola si tak bude muset najmout „specialistu“ údržby? Bude klasický „školník‑údržbář“ umět s těmi daty vůbec efektivně pracovat? Nebude to nakonec pro školu znamenat vyšší náklad?
Toto je ve své podstatě velmi těžká otázka… Je asi na každém, jak k tomu přistoupí. Obecně asi lze jít cestou, že každá větší škola bude mít svého správce, nebo Facility Managera, chcete‑li, ale toto je podle mě opět cesta k neefektivitě a vysokým nákladům. Město, jako vlastník těchto objektů, by mělo být zodpovědné za základní údržbu, mělo by tedy centralizovat data o provozu na jedno místo a s nimi pak nadále pracovat. Je však nesnadné momentálně říci, kterými činnostmi by se měli zabývat zaměstnanci naší organizace, a které naopak svěřit a smluvně zajistit u jiných společností.

Kdo vlastně bude mít přístup k datům? Kdo bude mít v průběhu let přístup do systému jak pro doplnění nové skutečnosti, tak k nahlédnutí?
Vlastně každý, kdo bude tato data potřebovat (smích). Do našeho CDE (Common Data Enviroment) – společného datového prostředí, se každý dostane na základě správcem vygenerované pozvánky. Ta po uživateli žádá minimálně jméno, příjmení a organizaci, kterou zastupuje. Odpadá tak anonymita, protože CDE zaznamená činnost každého uživatele, který do systému nahlíží, což je důležité v případech, kdy se dokumenty v systému mění nebo aktualizují, již dnes tak víme, kdo a kdy dokument upravil.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav