Terminál letiště ve Stuttgartu

Takže - měli by architekti dramatizovat nebo by se měli snažit kompenzovat tenzi zmocňující se člověka před letem? Letištní manažéři odpovídají, že budova letiště by měla hlavně vyhovovat praktickým každodenním potřebám letecké dopravy. Letiště se zpravidla nacházejí v zemi nikoho, dosti daleko od měst a nijak se od nich nepožaduje, aby nějak reflektovala danou lokalitu.

BUDOVA JAKO LES
Letiště v Echterdingenu u Stuttgartu možná bude v budoucnu ztotožňováno s rozlehlými tvary nové budovy, ale mnohem pravděpodobněji se usadí v povědomí veřejnosti díky sloupové konstrukci nových letištních hal. K tak zvanému terminálu 1 se brzy přidruží stejně koncipovaná budova - terminál 3. Dvanáct ocelových pilířů, nesoucích dvanáct polí pultové střechy, proměňuje ve skutečnost odvěký sen všech stavbařů - postavit budovu jako les, kde by sloupy imitovaly kmeny stromů.
V Ottově ústavu lehkých planárních střešních konstrukcí ve Stuttgartu, nedaleko letiště, jsou stromům podobné sloupy a z nich jako větve vybíhající vzpěry předmětem studií a projektování již celou řádku let. Ale Meinhardem von Gerkanem vytvořená image stromů, se kterou společně s Karsten Brauerovou zvítězil v soutěži v roce 1980 - to už je něco ve skutečně velkém měřítku. Jak už to bývá s každou architektonickou formou neobvyklé konstrukce, člověk se nejprve musí naučit ji věřit. Neuvěřitelně lehký, až delikátní vzhled sloupů vzbuzuje dojem určité křehkosti. I když tyto štíhlé nosné prvky sledují přibližně čáry toku sil, dělají to skutečně jenom přibližně a oko rozdíl postřehne. V místech, odkud se rozkošacují hlavní větve a z nich pak menší větve, jsou vzpěrné body, tady člověk zapochybuje. A tato skutečnost vyvolává v mysli pozorovatele nervózní napětí. V uzlech, provedených z litiny, přidali architekti ztužující žebra - vypadá to téměř, jako by křehké konstrukční prvky byly zpevněny dlahami.

JAKOU GEOMETRII
Příletová hala klečí na prahu změny úrovní mezi prostorem letištní plochou a okolním terénem. To je určitou motivací pro šikmou pultovou střechu, která jako by naznačovala start letadla. Práh architekti zasadili do svahovitě řešeného prodlouženého traktu objektu, který slouží jako protihluková bariéra. Jsou zde umístěna tři podlaží provozoven a služeb - přílety ve spodním podlaží, odlety v prostředním a hala pro cestující, čekající na odlet, v horním podlaží. Architekti ovšem pokryli tento „svah“ hladkým, rovinným obložením, takže nemá charakter zemního svahu, ale působí jako umělý. Výsledkem je, že kontrast mezi masivní soklovou konstrukcí a technologickou fasádou nad ní je méně výrazný.
Nový letištní terminál je členěn do dvou základních geometrických tvarů - dlouhého pásovitého traktu o průřezu komolého jehlanu a haly přibližně čtvercového půdorysu a lichoběžníkového průřezu. Tyto dva elementy vytvářejí dominantní, v heterogenní situaci stávajícího komplexu strukturotvorné ohnisko. Rozšíření letiště nebylo svázáno stejnými omezeními, jaká platí pro historicky vzniklé struktury městských center. Bylo je možno vyprojektovat v širších, obecnějších liniích než by bylo přijatelné pro menší měřítko staveb v našich městech. V šikmé střeše o ploše 82,80 m x 93,60 m můžeme pouze nepřímo spatřovat určitý symbol vzletu nebo ideu „brány“. Na druhé straně nesoucí zastřešení haly se svou imitací stromů v lese představuje bezprostřednější a specifičtější vyjádření charakteru stuttgartského letiště.

ZPŮSOB KONSTRUKCE
Jednou ze základních koncepcí původní přihlášky do soutěže před více než deseti lety bylo vytvořit obrovskou halu ve tvaru prosklené krychle, posazené na soklu, přičemž střechu haly mělo nést stromořadí ocelových sloupů.

Nezkrácený článek si můžete přečíst v únorovém čísle 1/2003.

Autor

• Složil Jaromír