Svařování betonářské oceli

• Foto

Betonářská ocelová výztuž se dodává ve tvaru tyčí kruhového průřezu s žebírkovým nebo hladkým povrchem, vzniklým při výrobě válcováním profilů. Vlastnosti materiálů betonářských ocelí dané různými postupy jejich výroby a také specifický tvar vnějšího profilu si vyžadují pro zabezpečení požadované jakosti svarových spojů zvláštní pozornosti. Jedná se o kvalifikaci svářečského personálu a volbu vhodného technologického postupu svařování. Na základě studií vlastností realizovaných svarových spojů betonářské oceli a jejich funkce v železobetonových konstrukcích byly v této oblasti vytvořeny jednoznačné přístupy a postupy zajišťující požadovanou kvalitu. Byly také vypracovány podrobné předpisy a pokyny pro svařování betonářských ocelí, zkoušení a hodnocení svařitelnosti betonářských ocelí a pro zkoušení svarových spojů betonářských ocelí.
Jestliže na počátku svařování betonářských ocelí bylo za jedinou použitelnou metodu svařování ve stavebnictví považováno svařování elektrickým obloukem obalenou elektrodou, dnes je zcela samozřejmé použití obloukového svařování v ochranné atmosféře, plným nebo plněným drátem, odporového bodového a svařování aluminotermického. Ať už výrobce svařuje na stavbě, nebo v dílně, je nezbytné dodržet předpisy jak pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany, tak také pro zajištění kvality svařování (technologické postupy včetně kontroly). Otázka bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany při svařování je ošetřena právními předpisy. Dokládání kvality prakticky všech produktů nebo služeb, které jsou předmětem obchodu, se v posledních letech stalo nezbytností i v České republice. Nově vydaným předpisem pro tuto oblast jsou Technické podmínky staveb pozemních komunikací TP 193 – Svařování betonářské výztuže a jiné typy spojů s platností od 1. 7. 2008 pro veškeré stavby pozemních komunikací v resortu Ministerstva dopravy ČR.

Tato TP uvádí tyto požadavky na zhotovitele:

• způsobilost zhotovitele podle Metodického pokynu Systém jakosti v oboru PK MP č. j. 20840/01-120, část II/4;
• posouzení schopnosti organizace certifikačním orgánem akreditovaným k provedení certifikace podle ISO 3834-3, zhotovitel musí mít platný certifikát;
• přítomnost alespoň jednoho pracovníka svářečského dozoru ve výrobě nebo na stavbě, který splňuje požadavky ČSN EN ISO 17 660-1;
• svary betonářské oceli musí být svařovány pouze kvalifikovanými svářeči, se speciálním výcvikem ke svařování betonářských ocelí podle ČSN EN ISO 17 660-1.

Dále se nebudeme podrobněji zabývat již známými podmínkami pro získání způsobilosti zhotovitele dle MP SJ-PK č. j. 20840-01/120, část II/4. Jedním z předpisů pro zajištění kvality svařování ocelí pro výztuž do betonu je norma ČSN EN ISO 17 660-1: Svařování – Svařování betonářské oceli – Část 1: Nosné svarové spoje z července 2007. Tato norma je rozšířením požadavků řady norem ISO 3834: Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů, především pak ČSN EN ISO 3834-3: Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů – Část 3: Standardní požadavky na jakost. Norma ČSN EN ISO 17 660-1 uvádí požadavky jak na svařované materiály, tak na svářečský personál. Definuje požadavky na svářečský dozor, svářeče i platnost kvalifikační zkoušky svářeče. Pracovníci svářečského dozoru, kteří pracují v oblasti svařování betonářských ocelí, si musí rozšířit svoji kvalifikaci doplňujícím vzděláním, které je definováno dokumentem EWF „doc. EWF 544-01 – Speciální kurz pro svařování betonářských ocelových výztuží na úrovni specialisty.“ Toto pravidlo je navrženo tak, aby poskytlo doplňující vzdělání ve svářečské technologii, která je požadována pro pracovní pozice ve svařování betonářských ocelí. U svářečů je vzhledem k specifičnosti používaných betonářských ocelí vyžadována specifická úroveň zručnosti a pracovních znalostí a pro zabezpečení požadované jakosti svarových spojů na těchto ocelích je třeba zavést zvláštní postupy. Pro každou metodu svařování používanou v dílně nebo na montáži musí mít výrobce k dispozici dostatečný počet kvalifikovaných svářečů se speciálním výcvikem pro svařování betonářských ocelí.

• Svářeči pro nenosné svarové spoje musí podstoupit výcvik ke svařování nenosných svarových spojů a musí předvést, že jsou schopni zhotovit vyhovující spoje.
• Svářeči pro provádění nosných svarových spojů tyčí z betonářských ocelí musí mít zkoušku svařování koutových svarů podle ISO 9606-1 nebo její ekvivalent. Dále musí postoupit dodatečný výcvik ke svařování odpovídajících svarových spojů a musí je úspěšně svařovat.

Norma ČSN EN ISO 17 660-1 přistupuje ke svařování jako k procesu, vyžaduje postup pro svařování (WPS). Tento postup musí mimo jiné zahrnovat informace o prováděných kontrolách a zkoušení nebo rozsah kvalifikace průměrů tyče z betonářské oceli a tloušťky materiálu. Postupy svařování musí být zhotoveny v souladu s ISO 15 609-1 „Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů – Stanovení postupu svařování – Část 1: Obloukové svařování“, ISO 15 609-2 „Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů – Stanovení postupu svařování – Část 2: Plamenové svařování“ nebo ISO 15 609-5 „Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů – Stanovení postupu svařování – Část 5: Odporové svařování“. WPS však musí být doplněna o dodatečné základní parametry (např. smykový součinitel, druhy svaru podle ISO 17 660, max. CET betonářské oceli). Před svařováním ve výrobě musí být všechny postupy kvalifikovány zkouškou. Rozsah kvalifikace u základních proměnných musí odpovídat požadavkům příslušných mezinárodních norem pro kvalifikaci postupů různých metod svařování.
Norma ČSN EN ISO 17 660-1 uvádí pokyny jak pro výrobní zkoušky svarů, provádění a kontrolu svařované betonářské oceli ve výrobě, tak pro kontrolu a zkoušení zkušebních vzorků. Výrobní zkoušky svarů se provádějí z důvodů ujištění, že za místních výrobních podmínek v dílně nebo na montáži se dosahuje požadované kvality svaru v souladu s kvalifikací postupu svařování. Počet zkušebních kusů musí splnit každý svářeč a pro každou WPQR. Výrobní zkoušky musí být svařeny všemi zúčastněnými svářeči v nejobtížnější výrobní poloze. V případě nepřerušované výroby a při využívání téhož kvalifikovaného dílenského postupu svařování musí být stanovena doba mezi výrobními zkouškami a ta nesmí přesáhnout 3 měsíce. V ostatních případech a na montáži se vyžaduje jedna série zkoušek na počátku každé zakázky a pak každý měsíc. Zkušební vzorky musí být svařovány podle odpovídající
specifikace postupu svařování.

Základním kritériem při posuzování způsobilosti k výrobě svařovaných částí z betonářských ocelí je, že dodavatel má k dispozici:

• vypracovaný a zavedený odpovídající systém jakosti min. v rozsahu požadavků jakosti při svařování dle ČSN EN ISO 3834-3 certifikovaný akreditovaným certifikačním orgánem,
• vhodné a provozně bezpečné technické zařízení a vybavení pro požadovaný druh prací,
• v potřebném počtu způsobilé technické pracovníky (znalé zákonných ustanovení, předpisů a souvisejících norem, interních dokumentů) pro výkon činností související např.:
• s výkonem svářečského dozoru dle ČSN EN ISO 14 731,
• se zpracováním projektové a výrobní dokumentace,
• s kontrolou a zkoušením svarových spojů z betonářských ocelí (ČSN EN ISO 15 630-1 a 2),
• doškolení svářečského dozoru v souladu s doc. EWF 544-11 pro svařování betonářských ocelí,
• odpovídající počet kvalifikovaných výrobních pracovníků pro výrobu v souladu s ČSN EN ISO 17 660-1 a 2,
• zpracované a schválené postupy svařování – WPS dle příslušné WPQR v rozsahu požadavků ČSN EN ISO 15 609-1, 2 a 5.

Pro zhotovitele pak vyvstává otázka, jakým způsobem dokladovat splnění těchto požadavků zadavateli. Jednou z možností uváděných normou ČSN EN ISO 17 660-1 je posouzení schopnosti výrobce ke svařování certifikačním orgánem, např. Technického a zkušebního ústavu Praha, s. p., způsobilým k provedení certifikace podle ČSN EN ISO 17 660-1. V rámci certifikačního auditu je pak posouzen soulad technického zařízení výrobce, kvalifikace pracovníků, systém řízení výroby a kontroly s požadavky normy ČSN EN ISO 17 660-1. V rámci auditu musí pracovníci svářečského dozoru prokázat své technické znalosti svařování betonářské oceli a musí prokázat svou schopnost zajistit a správně vyhodnotit vady ve svarových spojích betonářské oceli. Musí také během auditu prokázat, že jsou schopni provádět a vyhodnocovat kvalifikační zkoušky svářeče pro svařování betonářské oceli. Po úspěšném auditu je výrobci vystaven neakreditovaný certifikát o posouzení dílny/montáže. Platnost získaného certifikátu je na dobu tří let a na základě úspěšného opakovaného posouzení může být prodloužena na další tři roky. Pokud již nadále neplatí požadavky, na jejichž základě byl certifikát vydán, certifikát ztrácí platnost. Je také možné změnit rozsah kvalifikace certifikátu v průběhu doby jeho platnosti, v tom případě je však nutné provést odpovídající posouzení výrobce.

The article brings requirements related to provide quality of welding of reinforcing steel (requirements to skilled employees, workplace even documentation and records) and describes the most effective way to prove fulfilling not only these requirements – assessment producer ability to welding by certification body of the Technical and Test Institute for Construction Prague (TZUS Praha, s. p.), state enterprise.

Autor

• (red)