„Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 – 2020 bude mít pozitivní dopad i na sektor stavebnictví,“

V polovině dubna letošního roku avizovala vláda přípravu, mezi stavaři tolik očekávaného prorůstového balíčku opírajícího se o pět základních pilířů – efektivnějšího čerpání z evropských fondů, snížení administrativní zátěže podnikatelů, podpory exportu a inovací. A mobilizaci státních aktiv. V jakém stádiu se příprava balíčku nachází a jakou zásadní pomoc přinesou českým podnikatelům ve stavebnictví jeho jednotlivé pilíře?
Příprava balíčku se nachází v prověřování dopadu připravovaných opatření jednak na podnikatele a jednak na státní rozpočet. Jakou pomoc podnikatelům budou jednotlivá opatření balíčku představovat, lze určit až na základě vyhodnocení ekonomických ukazatelů po určité době po jejich zavedení. Všechna opatření jsou prorůstová, jsou navrhována s cílem nastartovat ekonomický růst. Konkrétnější zatím nelze být, lze pouze naznačit, že opatření budou nasměrována na podporu podnikatelských aktivit a celkového hospodářského rozvoje.

Kromě několika vlaštovek v dopravě a vodních cestách se díky nedostatku investic prakticky zastavila příprava nových projektů, což přinese v nadcházejícím horizontu problémy. Má již vláda jasno, kde vezme peníze na nové projekty, které by české stavebnictví a obory na něj navazující „nakoply“? Jakou představu o financování má resort průmyslu a obchodu? Najdou se nakonec peníze z prodeje emisních povolenek nebo z Českých lesů?
Otázka sama naznačuje odpověď. Ve stadiu příprav jsou změny, které mají umožnit financování prorůstových opatření i ze zisků, které vyprodukují Lesy ČR s. p. Konkrétní rozdělení těchto a dalších finančních prostředků, získaných například z prodeje emisních povolenek, na jednotlivé kapitoly státního rozpočtu, není dosud stanoveno. Ministerstvo průmyslu a obchodu se bude snažit, aby alespoň část těchto prostředků směřovala na podporu rozvoje stavebních fondů.

Vláda se snaží šetřit, aby naplnila cíl vyrovnaného státního rozpočtu v roce 2016. Svaz podnikatelů ve stavebnictví chce ale mírnější postup, který by znamenal investice a rozvolnění úsporných opatření. Tedy abychom se k vyrovnanému rozpočtu dopracovali v roce 2018. To by bylo jistě přijatelnější pro všechny skupiny naší společnosti, včetně těch, kdo se snaží podnikat ve stavebnictví. Je tento návrh vůbec průchodný nebo zůstane jen u zbožného přání SPS?
Rok 2016 i nadále zůstává termínem, kdy se má dosáhnout vyrovnaného rozpočtu. Splnění tohoto cíle však může bránit ekonomický růst, který je nižší, než se dosud předpokládalo. I proto, aby byl vyrovnaný rozpočet dosažen co nejdříve, je připravován prorůstový ekonomický balíček. Posun doby, kdy se dosáhne vyrovnaného rozpočtu,
nelze vyloučit. Nebude to však na základě ústupu z nynějších úsporných opatření.

České stavebnictví padá od roku 2008. Svůj díl na tom má ekonomická situace ve světě, podle expertů ale za problémy českého stavebnictví může především neexistující dlouhodobá vládní koncepce s jasně vytyčenými prioritami a také chybějící zodpovědnost, kterou by měli nést vládní experti a poradci na ministerstvech za svá rozhodnutí. Jste stejného názoru? Jaké konkrétní kroky činíte k eliminaci těchto dvou faktorů?
Ministerstvo průmyslu a obchodu si je vědomo postavení sektoru stavebnictví v rámci české ekonomiky, a to jak z pohledu jeho podílu na tvorbě hrubého domácího produktu a na celkové zaměstnanosti, tak z pohledu výrazného propadu jeho výkonů po roce 2008. K němu došlo kromě jiných příčin v důsledku přijetí úsporných fiskálních opatření v investiční výstavbě financované z veřejných prostředků, vyvolaných ekonomickou krizí.

Ministerstvo průmyslu a obchodu nemůže přímo ovlivnit negativní vývoj v sektoru stavebnictví, není významným investorem jako např. Ministerstvo dopravy. Situaci ve stavebnictví však Ministerstvo průmyslu a obchodu významně ovlivňuje nepřímo, zejména aktivním prosazováním rozvoje ostatních sektorů hospodářství, které má v gesci, tj. průmyslu a energetiky, s jejichž investičními aktivitami je působnost sektoru stavebnictví úzce svázána. Ministerstvo průmyslu a obchodu také podporuje proinvestiční aktivity ostatních resortů, např. Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti bytové politiky nebo Ministerstva dopravy v oblasti výstavby a údržby dopravní infrastruktury.

Vzhledem k potřebě konkrétních systémových opatření posílení mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu materiál „Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012-2020“, který vláda České republiky schválila dne 27. září 2011 usnesením č. 713.

Značná pozornost je v uvedeném materiálu věnovaná rozvoji – výstavbě energetických zdrojů a infrastrukturních sítí (dopravní, energetické, komunikační), které fungují jako páteř hospodářství a jejichž stav je nutnou podmínkou realizace podnikatelských aktivit, a které budou mít pozitivní dopad i na aktivity sektoru stavebnictví.

Jsou podle Vás české stavební firmy konkurenceschopné na zahraničních trzích? Ve kterých zemích je o české stavaře největší zájem a jak se k zahraničním zakázkám mohou dostat firmy, za kterými nestojí nadnárodní koncerny?
Ano, řada českých stavebních firem je plně konkurenceschopná v zahraničí, v zemích EU i mimo EU.

Základním kritériem konkurenceschopnosti českých stavebních firem na zahraničních trzích je jejich technická a technologická úroveň opírající se o vysokou odbornou kvalifikaci inženýrů a architektů, a zatím přetrvávající (ale postupně ubývající) kvalifikaci pracovníků řemeslných profesí, schopných samostatného rozhodování a improvizace. Uvedené skutečnosti umožňují realizaci staveb nejvyšší technické náročnosti, kvality a obtížnosti, což bylo prokázáno u řady náročných projektů v tuzemsku i v zahraničí.

Příkladem může být např. ražba silničních tunelů v extrémně složitých geologických a klimatických podmínkách Islandu firmou Metrostav. Úroveň a kvalita odvedených prací zajistila této firmě i spoluúčast na pracích souvisejících s rozšířením helsinského metra. Obdobných příkladů lze najít více, záleží vždy na tom, jak se konkrétní firma uvede v určitém „regionu“, popřípadě, jak je úspěšná v tendrech na veřejné zakázky.

V ČR jsou vesměs všechny velké stavební firmy součástí nadnárodních společností, kde případný „export“ stavebních prací se odvíjí od rozhodnutí jejich zahraničního vedení. Na tuzemském stavebním trhu je však i řada samostatných menších a středních firem, které díky své specializaci, úrovni nabídky a kvalitě prací úspěšně pronikly především na trhy okolních států.

Autor

• Bc. Fejfar Vítězslav