Situace na českém stavebním trhu rok po vstupu České republiky do Evropské unie

V rámci přípravy ČR na vstup do EU k 1. 5. 2004 se Svaz podnikatelů ve stavebnictví zaměřil na optimální stanovení úrovně přístupových dohod, zejména na eliminaci negativních dopadů těchto dohod na odvětví stavebnictví. Rozhodujícími oblastmi, na které byla zaměřena pozornost, bylo vedle harmonizování evropské legislativy s právním řádem ČR k regulaci stavebního trhu členských zemí i zachování principu volného pohybu kapitálu a osob mezi členskými státy EU. Je nutné konstatovat, že ve vyjednávacím procesu byla stavebnictví věnována okrajová pozornost a pouze část připomínek a doporučení byla promítnuta do přístupových dohod.
Současný stav českého stavebnictví na trhu EU je poznamenán nerovnoprávným postavením podnikatelů ze zemí EU na našem území a postavením našich firem v ostatních zemích EU. Na straně jedné stojí liberální systém našeho zákonodárství, který umožňuje bez omezení podnikat firmám z EU na našem území, zakládat nové obchodní společnosti, stanovuje dostupné podmínky pro zahájení podnikatelské činnosti z hlediska živnostenských oprávnění, benevolentní přístup k uznávání kvalifikačních způsobilostí získaných v jiných státech EU. Na straně druhé pak stojí maximálně ochranářské principy vlastního stavebního trhu, především na území Německa a Rakouska.

Pro lepší pochopení situace lze uvést:

Česká stavební firma v Německu může vystupovat pouze jako subdodavatel domácí firmy. Česká firma musí získat pro své zaměstnance pracovní povolení – spolková nebo zemská vláda může vydat podle vyhodnocení rajonové nezaměstnanosti přímý zákaz působení našich firem v těchto oblastech. Obdobná situace je i v Rakousku. V případě našich firem není předpoklad, že přechodné období omezení volného přístupu na stavební trh zejména v Německu a Rakousku by bylo výrazně zkráceno.

Problematika vyváženosti smluvních vztahů mezi investorem a dodavatelem stavby – s důrazem na veřejnou zakázku.

Postavení českých stavebních firem není jednoduché ani na vlastním stavebním trhu. Významný podíl staveb je financován z veřejných zdrojů systémem zadávání veřejných zakázek. I když nezpochybňujeme prioritní zájem zákazníka na dodávku kvalitního díla za optimálních podmínek z hlediska ceny a času, je třeba vzít v úvahu rozdílnou úroveň zadavatelů zejména v oblasti komunální politiky. Nejednotný způsob hodnocení nabídek, nedostatečná odborná úroveň výběrových komisí nezaručuje výběr skutečně nejlepšího uchazeče.
Tvrdé konkurenční prostředí vystavuje stavební firmy nepřiměřenému tlaku ze strany zadavatelů na akceptování podmínek v oblasti finančního zajištění, záruk, detailu prokazování způsobilostí nad rámec zákona, které jde v některých případech i nad rámec zásad etického podnikání. Zákon o zadávání veřejných zakázek ani jeho nová verze, která je v současné době předmětem jednání vlády, nezohledňují profil uchazeče z hlediska míry zaměstnanosti českých firem, z hlediska řešení potřeb zaměstnanosti v regionu a podobně. Zákon v zájmu vytváření rovných příležitostí pro podnikatele dává i zahraničním firmám bez omezení možnost získanou zakázku spekulativně dále zadávat bez účasti vlastních stavebních kapacit.

Autor

• Svaz podnikateků ve stavebnictví