Santiago Calatrava - básník konstrukcí

Svou v celosvětovém měřítku oslnivou životní dráhu začíná Calatrava (narozen 1951 v Benimametu u španělské Valencie) studiem architektury a urbanismu na „Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Valencia“ v letech 1969 - 1974. V letech 1975 - 1979 studuje stavební inženýrství ve švýcarském Curychu na Swiss Federal Institute of Technology, kde v letech 1979 - 1981 získává doktorát technických věd. V roce 1985 má svou první výstavu sochařských děl v Curychu - jeho činnost sochaře pak nadále jeho inženýrskou a architektonickou tvorbu ovlivňuje.

Calatravovu tvorbu lze rozdělit na velkou řadu uskutečněných projektů a projektů, které zůstaly pouze v modelech. První cenu získává již v roce 1987 v Paříži, načež následuje cena města Barcelony za most „Bach de Roda“, jehož prvky nakloněných oblouků pak nacházíme na řadě dalších Calatravových konstrukcí (náznakový model uvedeného mostů je ve sbírce modelů na brněnské stavební fakultě). Jedním ze závažných tvůrčích prvků, který prostupuje jeho tvorbu, je tvar lidského - zejména ženského např. ležícího těla, lidské oko a další orgány. Příroda vůbec - zejména rozvětvené stromy ve tvarů mostních pilířů - se na nejednom Calatravovu projektu dají vystopovat.

V ROLI PRŮKOPNÍKA
Značnou část jeho tvorby zaujímají mosty. Originální je svým tvarem hlav mostních pilířů již první silniční most ve švýcarském Disentisu (Acleta Alpine Bridge, 1979). Svou pověst průkopnického navrhovatele mostů získává Calatrava mostem Filipa II. - Bach de Roda přes železniční kolejiště v Barceloně. Konstrukce o čtyřech souběžných obloucích, z nichž oba vnější jsou nakloněny, vychází z masivní spodní části mostu, který směrem nahoru nabývá na lehkosti. Zavěšený most Alamillo ve španělské Seville připomíná svým nakloněným pilířem rotterdamského Erasma nebo náš mariánský most v severočeském Ústí nad Labem. Jeho pylon je 142 m vysoký v náklonu 58 stupňů, což je stejný úhel, jaký má Cheopsova pyramida. Rozpětí tohoto mostu z roku 1992 je 200 m.

Ke špičkovým Calatravovým mostním dílům patří most Alameda ve Valencii. Jeho 14 m vysoký, bíle natřený ocelový parabolický oblouk má třicetistupňový náklon a překlenuje v délce 130 a v šířce 27 m vyschlé řečiště řeky Turie. K posledním Calatravovým projektům z nedávné doby patří projekt rozšíření uměleckého musea vMilwaukee ve Wisconsinu, jehož součástí je zavěšená lávka pro pěší, silně připomínající svou konstrukcí rozevřená křídla letícího ptáka. Svébytný je Calatravův most přes ústí řeky Artibay v baskickém Ondarrou nedaleko Bilbaa. Calatravův opět nakloněný oblouk svou lehkostí kontrastuje s přilehlým sídlištěm s nahuštěnou zástavbou a nabízí chodcům dvojí možnost přechodu: jednak po přímém přechodu s půdorysem přímky, ale také po přechodu půdorysně zakřiveném. Svou typologií zapadá tento most do řady mostů z Orleánsu a Valencie.

Nezkrácený článek najdete v červnovém čísle 3/2004.

Autor

• (red)