Rekonstrukce Tyršova mostu přes Labe v Litoměřicích

HISTORIE MOSTU
U soutoku řeky Labe s Ohří v těsné blízkosti historického města Litoměřice se datuje existence přemostění toku Labe již od 15. století. Dochované záznamy hovoří o dřevěném mostu z roku 1452 s délkou 575 m a šířkou 4 m. Před každým jarním chodem ledů však musel být most částečně rozebrán. Roku 1574 byla zahájena stavba kamenného mostu, postupně byly kamenné klenby rozšiřovány a teprve kolem roku 1711 byla stavba dokončena. Tento most byl zdoben i kamennými sousošími. Při povodni roku 1814 však došlo k jeho částečnému zřícení. První ocelové přemostění vzniklo roku 1858. Jednalo se o konstrukci tzv. Nevillova systému. Všechna jmenovaná přemostění překračovala tok Labe poněkud po proudu od osy dnešního mostu a byla na straně města zaústěna v místech dnešních Jezuitských schodů z roku 1828. Současné přemostění v pokračování ulice Mostecké bylo vybudováno v letech 1907 až 1910 jako most Františka Josefa I. Roku 1932 byl most přejmenován na Tyršův. Jeho šířka však nedostačovala vzrůstajícím potřebám silničního provozu, a proto bylo v osmdesátých letech minulého století přikročeno k jeho radikálnímu rozšíření vyložením oboustranných ocelových konzol.

KONSTRUKCE MOSTU
Most převádí komunikaci I/15 přes Labe, přilehlé inundační území a přes mlýnský náhon. Hlavní mostní objekt je osmipolový, vzdálenost pilířů je převážně 51,3 m, krajní pole pak má rozpětí 38,95 m. Celková délka přemostění činí téměř 400 m. Vlastní nosná konstrukce sestává ze dvou hlavních příhradových nosníků a horní mostovky. Nosná konstrukce je z roku 1910, ocelová, nýtovaná, vyrobená z plávkové oceli, železobetonová deska mostovky je původní, tloušťky 180 mm, nespřažená, s podélníky. Příhradové hlavní nosníky mají proměnnou výšku, střídají se konzolová a vložená pole – jedná se o tzv. Gerberův systém. Příčníky byly navrženy jako příhradové, podélníky plnostěnné z válcovaných profilů. Oboustranné chodníky byly po rekonstrukci v roce 1985 umístěny vně hlavních nosníků na konzolách. Světlá šířka mezi svodidly činí 10,05 m, celková šířka mostu je 13,5 m. Nosná konstrukce je prostřednictvím ocelových ložisek uložena na opěrách a monumentálních kamenných pilířích ze žulového zdiva s pískovcovými zdobnými reliéfy.

STAVEBNÍ STAV MOSTU PŘED REKONSTRUKCÍ
V posledních deseti letech se stav konstrukce výrazně zhoršoval, roku 1998 muselo být přikročeno k výměně prolomené betonové mostovky návodního chodníku za novou ocelovou a nebezpečný stav povodního chodníku byl řešen jeho uzavřením pro veřejný provoz. Voda, protékající poškozenými mostními závěry a místy i železobetonovou deskou mostovky, spolu s posypovými materiály způsobila korozi nosné konstrukce a degradaci betonu desky mostovky, zejména v okolí příčných a podélných spár. Rovněž tak i nánosy nečistot na vodorovných plochách nosné konstrukce přispěly ke zhoršování stavu mostu. Pohyblivá válcová ložiska byla již zcela nefunkční. Podvodní průzkum dna a stavu pilířů pod hladinou Labe prokázal rozsáhlé obnažení založení říčního pilíře č. 4. Diagnostický průzkum v roce 2000 (vč. mapování oslabení jednotlivých částí korozí) prokázal stavební stav mostu kategorie IV – uspokojivý. Hlavní prohlídka mostu po povodních v roce 2002 však již vykázala stavební stav V – špatný. Tyto důvody společně se stále se snižující únosností mostu vedly majitele mostu, ŘSD ČR, správa Chomutov, k rozhodnutí o neprodleném provedení rozsáhlé rekonstrukce mostu.

NÁVRH REKONSTRUKCE
Po důkladném diagnostickém průzkumu mostu vznikla první projektová dokumentace rekonstrukce v průběhu roku 2002. Odstranění zatékání do nosné konstrukce a tím i nutnost provedení nové celoplošné hydroizolace mostovky vedla projektanta k předložení návrhu rekonstrukce mostu za úplné výluky silniční dopravy na mostě s návrhem na zřízení provizorního přemostění Labe pro lehkou dopravu do 10 t na povodní straně mostu z Lodního náměstí na pravém břehu. Na levém břehu byla objízdná trasa zaústěna do areálu Hasičského záchranného sboru, opuštěného po povodni v srpnu 2002. Těžší doprava by byla odkloněna na objízdnou trasu délky 40 km přes sousední přemostění Labe v Roudnici, resp. v Ústí nad Labem.

Toto navržené řešení však bylo po protestech podnikatelské sféry zamítnuto a rozsah rekonstrukce byl rozdělen do dvou etap s tím, že obnova celoplošné hydroizolace mostu byla přesunuta do druhé etapy (po zprovoznění nového západního mostu) a v první (realizované) etapě budou stavební práce na mostovce prováděny pouze v průběhu víkendových výluk. V úzké spolupráci s orgány města tak byly vytipovány možné termíny, kdy nehrozí nadměrná dopravní zátěž na mostě. Tento způsob nárazového soustředění stavebních činností do krátkých úseků způsobil v začátcích výstavby mnoho technických a organizačních těžkostí, které však byly díky vzorné spolupráci investora, zhotovitele a zástupců města postupně odstraňovány a ve druhé stavební sezóně byl již průběh stavebních prací i výluk zcela bezkolizní.

Pro stanovení kritických prvků konstrukce, které limitují zatížitelnost mostu, byl v první etapě proveden podrobný výpočet zatížitelnosti mostu. Prostorový model konzolového i vloženého pole mostu plně respektoval skutečné statické působení konstrukce. V modelu byly uvažovány i vložené klouby Gerberova systému a průřezové veličiny respektovaly skutečné korozní oslabení konkrétních prutů, stanovené korozním průzkumem. Tento výpočtový model byl zatížen kombinacemi nahodilého zatížení podle ČSN 73 6220 a byly vybrány extrémy pro jednotlivé pruty a prvky konstrukce. Použitým softwarem byl systém NEXIS.

ROZSAH REKONSTRUKCE

• Oprava, lokální zesílení a sanace nosné ocelové konstrukce,
• výměna zcela degradované železobetonové konstrukce povodního chodníku za nový ocelový,
• sanace podhledu železobetonové desky mostovky,
• zřízení nových mostních závěrů – kobercové typu Euroflex – 9 ks,
• komplexní obnova ochranného povlaku ocelové konstrukce proti korozi včetně otryskání,
• sanace a výměna poškozených částí ložisek (při mikrozdvihu konstrukce), výměna všech odvodňovačů, zřízení svislých svodů odvodnění nad plavebním prostorem i ležatých svodů odvodnění,
• odstranění všech nefunkčních sítí, součástí mostu a pozůstatků po rekonstrukci v roce 1985,
• sanace spodní stavby včetně pískovcových reliéfů a úprava dna řeky po povodni v roce 2002.

Celá plocha mostu musela být zpřístupněna pomocí lešení. Nad terénem byla ocelová konstrukce opatřena klasickým trubkovým vícepatrovým lešením, nad korytem řeky pak obdobným závěsným trubkovým lešením.

Nezkrácený článek včetně všech fotografií si můžete přečíst v dubnovém čísle 2/2005.

Autoři

• Ing. Schindler Jiří
• Ing. Očadlík Pavel