Reakce na článek Výroba stavebních ocelových konstrukcí – prokazování způsobilosti, certifikace výrobců

Vypracování norem bylo a je velmi složitý proces zvláště v současné době, kdy pro Evropskou unii CEN musí při jejich zpracování usměrňovat mnohdy protichůdné názory při jejich tvorbě. Toto se často stává, kdy do určitého oboru přicházejí pracovníci, kteří vystudovali jiný obor, a kteří se snaží do norem zamontovat svoje představy a z neznalosti nerespektují rozvoj a směřování daného oboru.

Normy pro výrobu ocelových konstrukcí inženýrských a pozemních staveb prodělaly a prodělávají neustálý vývoj. V minulosti se tyto konstrukce vyráběly v mostárnách, které měly dostatečné odborné zázemí v oboru inženýrských a pozemních staveb a pracovníci těchto mostáren byli schopni projektovat a dokumentačně zpracovat i náročné konstrukce. V počátcích rozvoje oboru stavebních ocelových konstrukcí se za náročné konstrukce považovaly především mosty a tyto konstrukce si vybudovaly určitá privilegia v požadavcích na materiál, přesnost výroby a dokumentování kontrolních činností při výrobě. V té době zástupci ministerstva dopravy spolu se zástupci vysokých škol udělovali mostárnám oprávnění pro výrobu mostních konstrukcí.

Obor ocelových konstrukcí inženýrských a pozemních staveb se rychle rozvíjel a přibývaly další náročné konstrukce, jako např. nosné konstrukce vysokých pecí, nosné konstrukce kotlů tepelných elektráren, konstrukce pro jadernou energetiku, vysoké stožáry, konstrukce velkostrojů pro těžbu surovin, konstrukce pro těžbu nafty v moři, velké sportovní haly a stadiony, konstrukce pro vodní díla, konstrukce pro metro a další.

Komise CEN/TC 135 si uvědomila různorodost náročných konstrukcí a proti dřívějším zvyklostem zavedla třídy provedení EXC1 až EXC4 (DIN 18800-7 má pět těchto tříd) bez ohledu na to, zda se jedná o most nebo jinou náročnou konstrukci. Při vypracování definitivní normy EN 1090-2 opustila dělení na konstrukce pozemních a inženýrských staveb a tyto všechny konstrukce zahrnula do jedné normy EN 1090-2 Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce.

Poznámka: Autor výše citovaného článku se v úvodním odstavci dopustil omylu, že ČSN EN 1090-2 nahrazuje ČSN P ENV 1090-2 vydanou v roce 1999.

ČSN 1090-2 definitivně nahrazuje ČSN P ENV 1090-1 (73 2601) „Provádění ocelových konstrukcí – Část 1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby“ z prosince 1997, ČSN P ENV 1090-2 (73 2602) „Provádění ocelových konstrukcí – Část 2: Doplňující pravidla pro tenkostěnné za studena tvarované prvky a plošné průřezy“ z března 1999, ČSN P ENV 1090-3 (73 2601) „Provádění ocelových konstrukcí – Část 3: Doplňující pravidla pro oceli vysoké pevnosti“ z října 1998, ČSN P ENV 1090-4 (73 2601) „Provádění ocelových konstrukcí – Část 4: Doplňující pravidla pro konstrukce z dutých průřezů“ z října 1998, ČSN P ENV 1090-5 (73 2603) „Provádění ocelových konstrukcí – Část 5: Doplňující pravidla pro mosty“ ze srpna 1999 a ČSN P ENV 1090-6 „Provádění ocelových konstrukcí – Část 6: Doplňující pravidla pro korozivzdorné oceli“ (73 2601) ze září 2001. Úkolem komise CEN/TC 135 bylo vytvořit pro všechny členské státy Evropské unie jednotné podmínky a pravidla pro výrobu ocelových konstrukcí, přičemž se předpokládá, že normou stanovené parametry (přesnost, tolerance, technické řešení, požadavky na provádění svářečských prací a další) jsou dostatečné pro zajištění bezpečnosti a trvanlivosti ocelových konstrukcí. Jednotlivé státy EU si nemohou zvyšovat nebo snižovat tyto parametry, protože toto by bylo v rozporu se zásadním posláním volného trhu mezi všemi státy Evropské unie.

Při vypracování Eurokódu 3, který se zabývá navrhováním ocelových konstrukcí (vypracovala komise CEN/TC 250/SC3), se zpracovatelé příliš zahleděli do teoretických problémů a Eurokód 3 nevyústil v to, co potřebuje praxe pro vypracování výrobní dokumentace ocelových konstrukcí. Do normy provádění se dostala řada ustanovení, jejichž uplatnění je plně v kompetenci projektanta, který se při své činnosti řídí Eurokódem 3. Podle mého názoru do Eurokódu 3 patří z ČSN EN 1090-2, přílohy A.1, A.2 a příloha B. Příloha B (informativní) „Návod pro stavení tříd provedení“, je předmětem několikaleté diskuze o zařazení do Eurokódu 3.

CERTIFIKACE – POVINNÁ – DOBROVOLNÁ
Obecnou snahou jak posoudit výrobce, že je schopen vyrábět kvalitní konstrukce, je certifikace.

Systém managementu kvality podle ČSN EN ISO 9001 je pro menší výrobce zbytečně komplikovaný a proto komise CEN/TC135 zahrnula do ČSN EN 1090-1 „Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 1: Požadavky na posouzení shody konstrukčních dílců“ v Příloze B (normativní) povinné posouzení systému řízení výroby (FPC). Systém kvality nemusí nezbytně být v souladu s EN ISO 9001, aby splnil požadavky FPC podle této evropské normy. Toto zmírnění vyplývá z poznatku, že certifikace managementu jakosti podle norem ČSN EN ISO 9001 plně nezaručuje zajištění jakosti, protože tato certifikace se v některých případech zvrhla ve složitou administrativu, ze které se vytratily některé základní požadavky na zajištění jakosti.

Certifikovat systém řízení výroby FPC pro výrobu ocelových konstrukcí podle ČSN EN 1090-1 může pouze notifikovaná osoba (uznávaná ve všech státech EU) a ne jako doposud organizace, které byly uznány pro certifikaci pouze na národní úrovni. Při postupném vydávání norem ČSN EN ISO 3834 „Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů“ se zavedla samostatná certifikace v oblasti svařování podle těchto norem. Podle ČSN EN 1090-1 je certifikace svařování součástí certifikace systému řízení výroby FPC.

Posuzování systému výroby v sobě zahrnuje i požadavky na zajištění jakosti při svařování a není nutné, aby výrobce měl samostatně certifikovaný systém svařování podle norem ČSN ISO 3834. V této souvislosti cituji:

ČSN CEN ISO/TR 3834-6 „Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů – Část 6: Návod k zavedení ISO 3834“ kapitolu 11 „Posuzování a certifikace“:

ISO 3834 nevyžaduje žádné posuzování nebo certifikaci. Výrobce může, na vlastní odpovědnost, prohlásit shodu s jednotlivou částí ISO 3834. Jako část tohoto prohlášení výrobce se u výrobce vyžaduje podrobně určit normy používané pro zavedení kontroly. Pokud se přitom jedná o ISO dokumenty uvedené v ISO 3834-5, je vyžadováno pouze jednoduché prohlášení s odkazem na ISO 3834-5. To může být nejobvyklejší aplikace ISO 3834. ISO 3834 se však může použít pro posouzení výrobce zákazníkem (druhá strana) nebo certifikačním orgánem (třetí strana).

PŘIPRAVOVANÉ NORMY ČSN 73 2601 (2010) A ČSN 73 2603 (2010)
Tyto normy měly na přechodnou dobu pokrýt a doplnit chybějící ustanovení ČSN EN 1090-2, byly však Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví zrušeny v květnu 2010. Důvodem pro jejich zrušení bylo obtížné zajištění návaznosti ČSN 73 2603 na ČSN 73 2601 a doporučení, aby problematika byla řešena jinou formou dokumentů než ČSN, např. předpisem Asociace ocelových konstrukcí.

Důvodů pro toto rozhodnutí, kromě důvodů ÚNMZ, je zřejmě více a pramení z chybných názorů některých členů normalizační komise a zpracovatelů norem. Jsou to:

1. Notorické setrvávání na názoru, že montážní organizace, které se zabývají jen montáží ocelových konstrukcí, nemusí mít certifikovaný systém řízení (v tomto případě systém montážních prací FPC). Podle mého názoru je montáž pokračování výroby a v mnoha případech může být z hlediska požadavků na svařování náročnější než výroba. Např. při montáži skořepinových konstrukcí velkých nádrží jsou hlavní činnosti přeneseny na staveniště (sestavení a svařování) a z výroby přicházejí pouze ohoblované, v některých případech ještě zkroužené, formáty plechu.
2. Prosazování názoru, že výrobce jakýchkoliv ocelových konstrukcí musí mít systém řízení výroby FPC certifikovaný podle ČSN EN ISO 9001, když komise CEN/TC 135 dospěla k názoru, že systém řízení výroby FPC ocelových konstrukcí musí být certifikovaný, ale nemusí být plně v souladu s požadavky ČSN EN ISO 9001.
3. Nepochopení pracovníků Ministerstva dopravy a zpracovatele návrhu ČSN 73 2603, že evropskou normu nelze doplňovat o zpřísňující ustanovení, které by bránily volnému obchodu a některým organizacím účasti na výběrovém řízení. Jakékoliv zpřísnění požadavků zvyšuje náklady a k bezdůvodnému zvýšení nákladů není podle mého názoru oprávněno ani ministerstvo. Případné doplnění požadavků do EN je třeba posílat na komisi CEN/TC 135, která je projedná a nechá odsouhlasit ostatními státy Evropské unie.
4. Ministerstvo dopravy se významným způsobem nezapojilo do tvorby norem pro navrhování ocelových konstrukcí Eurokódu 3 a norem pro provádění ocelových a hliníkových konstrukcí EN 1090 a setrvává na zastaralém způsobu diktování požadavků bez ohledu na technické a ekonomické důvody.
5. Nepochopení, že jakost je výsledkem kvalitní kvalifikované práce a ne výsledkem složitého systému kontrol a na to navazující složité administrativy dokumentování kontrol. Velké množství kontrolních operací snižuje vytíženost výrobních ploch a výrobních zařízení a zdražuje výrobu,
6. Nepochopení, že ocelové konstrukce se vyrábějí především kusovým způsobem, a pokud se vyskytne série výrobků, tak se vyrábí na zařízení pro kusovou výrobu. Sériová výroba v oboru ocelových konstrukcí se týká především jednoduchých výrobků anebo specielní techniky (skládací mosty apod.).

ZÁVĚR
Komise CEN/TC 135 se odhodlala k radikální změně v normalizační činnosti, když do jedné normy ČSN EN 1090-2 dala téměř všechny požadavky, které se týkají výroby ocelových konstrukcí, inženýrských a pozemních staveb. Dřívější systém, který byl při vzniku ENV např. ČSN P ENV 1090-5 „Provádění ocelových konstrukcí – Část 5: Doplňující pravidla pro mosty“ se v podstatě odvolával na ustanovení ČSN P ENV 1090-1 „Provádění ocelových konstrukcí – Část 1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby“ a doplňoval tato ustanovení, která se týkají mostů. V současné době mají pracovníci zabývající se výrobou ocelových konstrukci k dispozici jednu normu, ze které si vyberou určité pasáže, které se týkají bezprostředně jejich výrobní činnosti.

Problematika výroby ocelových konstrukcí je velmi složitá a tyto poznámky si nekladou za cíl vysvětlit všechna ustanovení normy ČSN EN 1090-2, pouze vysvětlit některá ustanovení tak, aby byla správně pochopena. Předpokládám, že tyto poznámky poslouží jako námět k další diskuzi na zlepšení normalizační činnosti v oboru ocelových konstrukcí.

Reaction to the Article: Production of Steel Structures for Construction – Proving Competence, Product Certification…
Some notes to the article from the magazine Konstrukce 3/2010, Ing. Per Port, EWE: Production of Steel Structures for Construction – Proving Competence, Product Certification, Implementing Standards ČSN EN 1090-1,-2, Additional ČSN. Preparing standards was and is a complex process especially at present when for the European Union, when preparing them, CEN must regulate contradictory opinions at their creation. This often happens when into certain field employees are entering who studied different field and who try to implement their ideas and into the standards and due to lack of knowledge, they do not respect the development and directioning of certain area.

Autor

• Ing. Hrala František