Pryč s odkazy na technické normy!
Rubrika: 2008
Česká komora architektů (ČKA) i nadále zastává názor, že by zákony, vyhlášky a nařízení vlády neměly obsahovat odkazy na technické normy. Jejich uvedením v právním předpisu totiž nabývají závazné povahy a architekti, inženýři, technici i další odborníci podle nich musí povinně postupovat. Normy by přitom měly být jen odborným doporučením. Do té doby, než se podaří tento nešvar soudobého právního systému odstranit, bude ČKA usilovat alespoň o přístup k závazným normám zdarma. Ostatně bezplatný přístup k závazným normám stanovuje stavební zákon.
ODSTRANĚNÍ ZÁVAZNÝCH NOREM
V současné době existují stovky stavebních českých technických norem (ČSN), s nimiž se architekti i ostatní odborníci denně setkávají. ČSN zajišťují, aby výrobky, konstrukce, materiály, služby i postupy vyhovovaly danému účelu a poskytují proto pravidla, včetně kritérií bezpečnosti a ochrany zdraví, ochrany životního prostředí, požární bezpečnosti atd.
Technické normy jsou považovány za kvalifikovaná doporučení (nikoliv příkazy) a jejich používání je nezávazné a dobrovolné. Normy by tedy neměly být součástí právních předpisů. Vždy se totiž může najít někdo, kdo vymyslí vhodnější, inovativní, elegantnější a třeba i levnější řešení než stanovuje norma. Může se např. objevit nová technologie, která do té doby nebyla používána, a norma by tím pádem zavázala projektanta k řešení, které je zastaralé. Povinné postupování podle technických norem, tedy jejich závaznost, byla ostatně zrušena již v devadesátých letech, za účelem uvolnění sešněrovaného procesu projektové přípravy staveb a zároveň kvůli podpoře technické i provozní inovace.
Povinnosti, v tomto případě povinnost postupovat podle předepsané normy, je navíc možné ukládat osobám pouze zákonem, jak to vyplývá z listiny základních práv a svobod. ČKA považuje za nepřijatelné, že zezávazňování norem probíhá nelegislativní cestou. „Normy nejsou právním, ale technickým předpisem, neprošly standardním legislativně technickým procesem a schvalováním, ačkoliv vlastně omezují lidská i občanská práva,“ říká sekretář ČKA Jiří Plos.
V současné době odborníci bohužel narážejí v českém právním řádu na desítky závazných odkazů. Problém vzniká, když konkrétní předpis neupravuje sám veškerou související problematiku, ale učiní svou součástí odkaz na jiný dokument, v němž jsou konkrétní požadavky specifikovány. Další předpisy a normy, na něž se odkazuje, se pak stávají pro uživatele závazné a musí podle nich povinně postupovat. Jiří Plos k tomu vysvětluje: „Pokud se obsah norem má stát součástí právního předpisu, musí být konkrétní požadavky přímo popsány a stanoveny pouze minimální nepodkročitelné hodnoty. Zatímco technické normy určují optimální rozpětí hodnot.“
Pracovní skupina pro legislativu České komory architektů se s odkazy na normy opakovaně setkala při analýze prováděcích předpisů ke stavebnímu zákonu i jiným zákonům (zákonu o zadávání veřejných zakázek, zákonu o pozemních komunikacích, zákonu o požární ochraně atd.) a upozorňovala na tento problém důrazně již v loňském roce při připomínkování vyhlášky ke stavebnímu zákonu o obecných technických požadavcích na výstavbu (OTP). V tomto pro architekty zásadním prováděcím předpise se objevuje dokonce 45 odkazů na jiné právní předpisy a 73 odkazů na normové hodnoty. Podle sdělení předsedy pracovní skupiny pro legislativu ČKA architekta Martina Peterky „jsou odkazy, zejména v právě schvalovaných OTP, natolik obecné, že z nich často nelze rozeznat ani k jaké normě se odkaz vztahuje, natož ke které její části či konkrétnímu parametru. Když chce stát lidem říci, např. jaké musí nebo nesmí mít komíny, měla by jejich přesné parametry obsahovat vyhláška. Není možné, aby při dohledávání informací uživatel narazil na další odkazy, aniž by byla přesně stanovena hranice jejich závaznosti.“
Proč je tedy tolik závazných norem? Podle zpracovatelů vyhlášek mají odkazy na normy chránit veřejný zájem a také bezpečnost. Obecně panuje názor, že strop, jehož konstrukce je navržena podle technické normy, by neměl spadnout. Stejná garance bezpečnosti je však zajištěna už tím, že byl zkonstruován podle specifikovaných požadavků vyhlášky. Stavební úřady se také často bojí schválit projektovou dokumentaci, která neprokazuje postup podle norem, přestože odpovědnost za řešení nese projektant. „V soudních rozhodnutích u nás i v Evropě se stále vychází z toho, že zpracoval-li architekt projekt stavby podle norem (splnil-li normové hodnoty), posuzuje se jeho postup jako bezchybný, soud k této skutečnosti přihlíží a pozice projektanta je zvýhodněná. V případě, že se pohyboval mimo tento rámec optima (ne minima) a vznikla škoda, musí prokázat, jakým způsobem k řešení dospěl a že byly splněny základní zákonné požadavky bezpečnosti konstrukční, materiálové, zdraví, protipožární, hygienické či ochrany životního prostředí stanovené vyhláškou,“ připomíná Jiří Plos.
Proto doporučuje pracovní skupina pro legislativu ČKA postupovat stejně jako v zahraničí. Neodkazovat v právních předpisech na normy, ale do konkrétní vyhlášky vypsat přesné požadavky. Na konci celého dokumentu by pak mohla být jen poznámka, že existují normy, které jednotlivé požadavky popsané ve vyhlášce splňují, případně by mohl být k dispozici výčet tzv. určených (doporučených) norem. Záleželo by pak pouze na architektovi či inženýrovi, zda se rozhodne navrhnout své řešení či bude postupovat podle ČSN. „Ať je vyhláška OTP klidně rozsáhlá, ale ať je přehledná, srozumitelná a ať obsahuje přesně specifikované závazné technické požadavky. Odkazování na normy považuji za nekorektní únik,“ dodává Martin Peterka.
PROZATÍM ALESPOŇ BEZPLATNÝ PŘÍSTUP K ZÁVAZNÝM NORMÁM
ČKA také dlouhodobě poukazuje za neodůvodněné placení za závazné technické normy. Stavební zákon č. 183/2006 Sb. totiž uvádí v § 196, že pokud „zákon nebo jiný právní předpis vydaný k jeho provedení stanoví povinnost postupovat podle technické normy, musí být tato norma bezplatně veřejně přístupná“. Přestože toto ustanovení platí bezmála dva roky, nepodařilo se dosud gestorovi zákona, ministerstvu pro místní rozvoj, toto ustanovení naplnit. I nadále si musejí všichni architekti, inženýři i technici stavební normy, ať už nezávazné či závazné kupovat. A to stojí ročně i desítky tisíc korun.
Po dlouhých jednáních se sice již od roku 2007 podařilo ČKA a ČKAIT (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) zajistit elektronický přístup k vybraným ČSN pro své členy, ale i ten je zpoplatněný. Potěšující je tedy zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu, že poslanecká sněmovna v říjnu schválila návrh změny zákona o technických požadavcích na výrobky a díky této změně by se měla až o polovinu zlevnit tištěná podoba technických norem. Zároveň dojde ke zjednodušení distribuce norem, které budou všichni podnikatelé získávat především v elektronické podobě a za poplatek jim bude umožněn tisk.
ZÁVĚR
Snahou ČKA je odstranit závazné normy z právních předpisů. Než se tento nelehký úkol podaří, pokusí se ČKA alespoň zajistit k nim bezplatný přístup a zároveň se podílet na jejich vzniku. Prohlubuje proto spolupráci s Úřadem pro technickou normalizaci a zkušebnictví (ÚNMZ) a Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR (MPO). V průběhu příštího roku by také měla začít intenzivní spolupráce s ministerstvem pro místní rozvoj, které Komoru přizvalo do pracovního týmu sestavujícího nové znění vyhlášky OTP. Odborná diskuse pracovní skupiny na půdě MMR hned v počátcích by minimalizovala množství pozdějších připomínek zasílaných v rámci připomínkového řízení. A navíc by se snad podařilo alespoň v této vyhlášce odkazy na normy vymýtit.