Průmysl roste nebývalým tempem

Pane ministře, sdělte nám, prosím, Váš názor na letošní vývoj průmyslu. Nakolik se odchyluje od prvotních prognóz a proč?
„Průmyslová produkce – a aktuální statistické výsledky to jasně potvrzují – roste nebývalým tempem. Po vstupu do unie jsme pochopitelně pozitivní vývoj očekávali, ale po pravdě řečeno, tak dobré výsledky překvapily i takového optimistu jako jsem já. Dvouciferné růsty v průmyslu i exportu jsou něco, co musí být hodnoceno kladně snad i našimi odpůrci. Důvody? Jsem přesvědčen, že naše úsilí začalo nést ovoce. Mnohdy to tak možná nevypadalo, ale naše kroky směřují dlouhodobě k tomu, abychom se byli schopni zařadit po bok nejvyspělejších zemí. Uvedu malý příklad. Zákon o investičních pobídkách je něco, co nám může většina přistupujících zemí jen závidět. Lákání zahraničního kapitálu se dříve či později muselo projevit velmi kladně. Přesto, že o tom mnozí pochybovali a hovořili o tom, že se z nás stane levná dílna Evropy. Evidentně to není pravda a zahraniční firmy významně přispívají k rozvoji těch nejprogresivnějších oborů. Čili jestli jsme se v něčem mýlili, pak pouze v tom, že jsme nebyli dost optimističtí. Situace je dobrá a dále se zlepšuje.“

Jaký by měl být roční objem investic v průmyslu, aby se dostal v horizontu 10 až 15 let na úroveň západních zemí?
„To je velmi komplexní otázka, která by si zasluhovala samostatnou studii a ne jednoduchou odpověď. Pochopitelné je, že vyšší investice přinášejí vyšší konkurenceschopnost a tím větší prospěch pro ekonomiku. Náš průmysl ale již velmi slušnou úroveň konkurenceschopnosti vykazuje, a to i přes relativně podhodnocené investice. Při směnném kurzu naší měny, platovém diferenciálu mezi naší ekonomikou a státy západní Evropy a dalších faktorech nelze prostě výši investic v průmyslu porovnávat mechanicky. Ale samozřejmě platí, že čím více, tím lépe. A zde pochopitelně platí vše to, co již jsem řekl o zahraničních investicích.“

V produktivitě práce některé průmyslové obory výrazně zaostávají za úrovní vyspělých zemí. V čem jsou hlavní příčiny?
„Důvodů je několik. První, a myslím, že nejdůležitější, je shodný s tím, co jsem uvedl k podhodnocení investic. Prostě mechanicky přepočítávat produktivitu při naprosto odlišných cenových relacích je zcestné. Uvedu to na příkladu. Co kdyby stouply ceny služeb kadeřnictví na úroveň Německa, co by se stalo? Kadeřnice by pochopitelně umyla a učesala stejné množství hlav, vybrala by ale třikrát, možná čtyřikrát více peněz. Její produktivita práce by stoupla na čtyřnásobek! Ve skutečnosti by se však nestalo nic podstatného. Proto ještě jednou opakuji, že mechanické přepočítávání je zavádějící. A to včetně přepočítávání přes paritu kupní síly. Naprosto reálné porovnání budeme mít, až zavedeme euro a ceny budou srovnány. Pak skutečně poznáme, jaké máme platy ve srovnání se západní Evropou, jakou máme produktivitu, jak jsme skutečně na tom ve srovnání s konkurencí. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že i v některých objektivních ukazatelích zaostáváme. Jedná se například o množství zaměstnanců na tunu vyrobené oceli, na jednu vyrobenou kilowatthodinu elektrické energie. Ty odlišnosti nejsou dramatické, ale stále ještě existují. Tady je vysvětlení prosté. Naše pracovní síla je stále ještě podstatně levnější než je tomu ve starých zemích EU. Proto se českým firmám nevyplatí propouštět zaměstnance všude tam, kde už je to v západních zemích ekonomicky výhodné. Ta situace se ale velice rychle mění a úplné srovnání těchto ukazatelů je otázkou spíše roků než desetiletí.“

Kolik má český průmysl rezerv pro zvýšení objemu exportu, především do vyspělých zemí? Je podpora exportu dostačující?
„Podpora exportu je u nás standardní. Samozřejmě vždy je co zlepšovat. Úvěrování zahraničních kontraktů může být vždy lepší, aktivita našich obchodních radů aktivnější a tak dále. Myslím ale, že se nemáme za co stydět. Naše ekonomika je velmi silně exportně orientovaná. Export roste nebývalým tempem. Do EU si naše firmy hledají cesty velmi agresivně. To, co chceme dále podpořit a zlepšit, je export do teritorií, která bývala naší doménou a která jsme po roce 1990 opustili především neobratností či ideologickými předsudky tehdejších vlád. Jedná se především o území bývalého Sovětského svazu, severní Afriku, Rumunsko, Bulharsko a další země.“

Které obory jsou hlavními tahouny průmyslu a proč?
„Jsou to stále naše tradiční obory: strojírenský průmysl, výroba automobilů a součástek na ně, ale výrazných pokroků dosahujeme v poslední době i v hutnictví a energetice. Pak jsou zde velmi perspektivní obory, které se rozvíjejí nebývalým tempem, ale dosud významnou část hrubého domácího produktu netvoří. Takové aktivity bychom chtěli do budoucna výrazněji podporovat. Jedná se kupříkladu o výrobu softwaru, ve kterém se Česká republika začíná stávat opravdu zajímavou zemí. Nesmíme ale zapomenout na sektor služeb. Ten je ještě stále podhodnocen a právě zde vidíme největší potenciál rozvoje do budoucna.“

Často se diskutuje o nedostatečné podpoře vědy a výzkumu, přidělovaný podíl financí z HDP země je ve srovnání s vyspělými zeměmi dlouhodobě nízký.
„Věda a výzkum pohltí jakékoli prostředky, které do nich věnujete. A většinou smysluplně. Je to pouze otázka zdrojů, stability veřejných financí. Objemy peněz, věnované na tento účel, každoročně rostou, ale samozřejmě musíme myslet na naše reálné možnosti. To není otázka našeho ministerstva, ale celé ekonomiky.“

Jak hodnotíte pozici oceli jako jednoho ze základních materiálů ve stavebnictví a průmyslu? Je využívána dostatečně, nebo ji začínají předbíhat plasty, kompozitní materiály?
„Role oceli je prozatím v mnoha aplikacích nenahraditelná. Pochopitelné je, že je mnohde nahrazována jinými materiály. To je vývoj. Její celková spotřeba u nás i ve světě ale pozvolna roste. Nemyslím si, že by nahrazení oceli ve stavebnictví bylo otázkou tohoto nebo příštího desetiletí. Ale jednou, kdo ví? V horizontu příštích dvaceti let to ale nebude. Pozice oceli je dnes neotřesitelná.“

Můžete zhodnotit vliv stále rostoucí ceny ropy na úroveň cen průmyslových výrobků? Dá se vysoká cena ropy ještě vůbec v cenách výrobků eliminovat?
„Zvyšující se cena ropy pochopitelně přináší zdražení výrobků. Tento vliv je ale celosvětový, proto by neměl podlomit naši konkurenceschopnost. Dopad na světovou ekonomiku jako celek ale bude bezesporu negativní. My se můžeme snažit tyto dopady eliminovat menší závislostí na vnějších zdrojích. V tomto okamžiku bych si dovolil připomenout pozoruhodný dokument, který vznikl na našem ministerstvu v loňském roce a v dubnu roku letošního byl schválen vládou. Jedná se o energetickou koncepci státu. Když jsme v květnu roku 2003 zveřejnili, že podle našeho názoru je hledání maximální míry nezávislosti absolutní priorita, byli jsme nazýváni pohrobky komunistického režimu, lidmi úmyslně ničícími životní prostředí, ekonomickými analfabety. Dnes se ukazuje, že jsme viděli kousíček dále do budoucnosti než naši oponenti. Právě cesta nezávislosti prostřednictvím jaderné energetiky, těžby vlastních energetických zdrojů a využíváním biomasy se ukazuje jako optimální. To nám může do budoucna pomoci eliminovat nežádoucí cenové výkyvy, přicházející ze zahraničí.“

Celý a nezkrácený rozhovor si můžete přečíst v prosincovém čísle 6/2004.

Autor

• Složil Jaromír