Proč havarovala střecha zimního stadionu v Mariánských Lázních?

• Foto

V roce 1978 Ing. Josef Zeman (projektoval např. Žďákovský most, pozn. red.) v rámci využití svého zlepšovacího návrhu a patentu – takzvaný čtyřkloubový rám – vypracoval pro Městský národní výbor v Mariánských Lázních prováděcí projekt na zastřešení zimního stadionu, spolu s ocelovou tribunou podél jedné ze stran ledové hrací plochy.

Na základě povolení svého zaměstnavatele, tehdejšího Hutního projektu Praha, společně se skupinou dalších projektantů vypracovali dílenskou dokumentaci ocelové konstrukce pro tento stadion. Výrobu konstrukce a její následnou montáž zajišťoval tehdejší podnik KOVO CHEB, řízený rezortem Ministerstva vnitra. Koncem června roku 1981 předal KOVO CHEB stavbu k užívání a 4. října téhož roku zde byl zahájen provoz i přesto, že objekt ještě nebyl zkolaudován.

Na Mikuláše 6. prosince 1981 hustě sněžilo. Podle výpovědi svědků bylo slyšet nad modrou čarou kluziště vpravo u ocelové tribuny ránu podobnou prasknutí. Následně se střešní konstrukce otřásla a za dalšího lomozu a praskání se sesunula na ledovou plochu. Celý pád konstrukce trval několik vteřin. Došlo při něm k přerušení elektrického vedení a zhasnutí všech světel. Výsledkem havárie byli tři mrtví a pět zraněných lidí, kteří se v té době pohybovali v prostorách stadionu v souvislosti s večerním hokejovým utkáním. Celková škoda se tehdy vyšplhala na 6,6 milionu Kčs.

V následujících dnech došlo ke zjišťování příčin havárie. Byla změřena výška i hmotnost napadaného sněhu. Tato nedosahovala hodnoty dané normou, se kterou bylo ve statickém výpočtu Ing. Josefa Zemana počítáno.

Společně s vyšetřovatelem se případu ujali dva soudní znalci, z nichž pouze jeden byl statikem (ze Škody Plzeň, jež byl odborníkem na OK). Ten vyhodnocoval provedené svary co do rozměru i kvality (studené spoje s rozstřikem svarového kovu, rozměry svarů provedených v porovnání s rozměry předepsanými v dílenských výkresech, neprovařené kořeny u tupých svarů a označení neprovedených svarů vůbec). Rozbor znalce statika se týkal nejdůležitějších styčníků, kterými byly 4× se opakující styčníky označené a a styčníky uložení střešní (čtyřkloubové) konstrukce na stojku nové ocelové tribuny, kterýžto detail označený b se vyskytoval 2×. Přesto závěry jeho posudku na patřičná místa nedorazily. Vyšetřovatel po seznámení se s nimi údajně další práci znalce statika zastavil.

V práci tak pokračoval druhý ze znalců (nejednalo se o statika ani o odborníka na OK). Ten si nechal příhradovou konstrukci strojním výpočtem spočítat, přepočítat navržené dimenze jednotlivých prutů a bylo zjištěno, že nebyla propočítána diagonála hlavní vazby označená M, vedoucí do styčníku a, která se v konstrukci vyskytovala 4×. Následně nechal soudní znalec zjistit tíhu vlastní konstrukce 44 kg/m² a skutečnou tíhu sněhu 54,3 kg/m², což bylo celkem 105,25 kg/m² (včetně instalací), tedy hodnoty o asi 32,6 % menší, než byly v projektu Ing. Zemana. S fotografi emi částí konstrukce obsahujících diagonálu M zběžně celou situaci konzultoval a došel k závěru, že poddimenzování diagonály M a její číselné nepropočítání mohlo být příčinou havárie. To vyšetřovateli stačilo k tomu, aby rozběhl kolotoč výslechů a obvinění celé skupiny projektantů kolem Ing. Zemana. Ti však celou nosnou konstrukci znovu přepočítali, a to i metodou druhého řádu, při které zjistili, že konstrukce se již při 4., 5. a 6. běhu zastavila. Výpočty potvrdily, že diagonála M pro dané zatížení v době havárie nemohla být její příčinou.

Pro odpor k závěrům soudního znalce, který organizoval tehdejší zaměstnavatel skupiny projektantů, najal vyšetřovatel Ústav soudního inženýrství Brno. Tomu však byl s největší pravděpodobností předán pouze závěr druhého ze soudních znalců. O závěr z pozastaveného šetření prvního znalce požádal vyšetřovatel až na základě požadavků a nátlaku skupiny projektantů a dalších odborníků

Hutního projektu Praha. Ten prokázal, že k iniciaci havárie došlo při prasknutí svaru ve styčníku b. To je v místě přišroubování čtyřkloubové konstrukce na hlavici sloupku tribuny, kde dochází k velké vodorovné síle a momentu. Podle přiložených fotografií byl tento svar proveden zvláště nedbale (nebyly provedeny tupé svary předepsané v dílenských výkresech a bylo provedeno jen kruhové ovaření koutovým svarem tloušťky od 5 do 8 mm). Vyšetřovatel ale tento závěr prohlásil za zmatený a nepřijal jej. Ing. Zeman „vyfasoval“ v Chebu čtyři roky odnětí svobody. Ihned se odvolal ke krajskému soudu v Plzni, který předchozí rozsudek zrušil a vrátil k dořešení.

Odborná veřejnost se v době vlekoucího se sporu rozdělila na dva tábory a došlo rovněž k další tragické události, kdy při silniční nehodě zemřel vedoucí a odpovědný pracovník KOVO CHEBU. Soudní pře se táhly až do února 1988, kdy okresní soud v Chebu zprostil Ing. Zemana a jeho tým obžaloby.

Nutno dodat, že skutečná příčina havárie ani několikanásobnými soudy odhalena nebyla. Přesto se do dnešního dne lidé z okolí Ing. Zemana domnívají, že právě odsouvání posudku prvního ze znalců do pozadí bylo v té době zcela účelové. Příčinou havárie pro ně dodnes zůstává porušení špatně provedených svarů ve styčníku b, kdy poměrně mohutná pata stojky přišroubované na hlavici stojky tribuny v rozporu se svary, které byly navrženy v dílenských výkresech.

Fotografie špatně provedených koutových svarů jsou uloženy ve spisech. Ve výpočtech Hutního projektu Praha je prut pod stykovými deskami označen číslem 45 s tím, že pod deskami se špatně provedenými svary byla svislá síla 852 kN, vodorovná smyková síla 594,84 kN a moment 35,69 kNm. Tyto vnitřní síly jsou od skutečného zatížení v době havárie. Podle projektantů byl průběh havárie opřený o posudek prvního ze znalců následující: Přítomní účastníci tvrdili, že havárie začala ranou u modré čáry na straně tribuny. To praskl spojující svar. Poté došlo k otřesu konstrukce, což byl posun konstrukce střešního rámu po stojce tribuny až ke šroubům profilu 24 mm, které narazily na stojku tribuny. V ten moment došlo k otřesu celé hlavní vazby, kdy se uplatnily dynamické účinky, kterým neodolal styčník a s chybějícími a špatně provedenými svary, tento se roztrhl a pak došlo k řetězové reakci zřícení celé konstrukce včetně esovitého zakřivení diagonály M.

Poučení pro současnost? V současné době existuje velké množství menších výrobních a montážních organizací, které nemají svářečského technologa, jenž by rozhodoval o pořadí provedených svarů a kontroloval jejich jakost. Proto je důležité, aby tyto organizace měly technologa a svářeče se státními zkouškami.

ZDROJE INFORMACÍ:

• Prováděcí projekt zastřešený vypracovaný Ing. Josefem Zemanem
• Dílenské výkresy zpracované členy skupiny Ing. Josefa Zemana
• Zápisky provedené autorem článku z obžalovacího zdůvodnění vypracovaného oběma znalci
• Znalecké posudky USI Brno
• Rozsudky soudů v Chebu a Plzni
• Výpočtové provedení Hutního projektu Praha registrované pod archivním číslem HP 12-9-15608
• Posudek znalce ze Škody Plzeň
• Zeman, J.: Působení znalců při posuzování příčin velké havárie OK, Znalec 1/92

Why did the roof of the winter stadium in Mariánske Lázne break down?
The article introduces circumstances of investigation of the steel construction fall of the winter stadium’s roof in Mariánske Lázne in 1981. Whilst a group of designers around Ing. Josef Zeman along with one of the authorized experts referred the causes of breakdown of steel structures to an insuffi cient construction of welds, an investigator defending the interests of steel structure contractor based on conclusions of another authorized expert who was not a structural designer indeed and he found the causes of the fall in an insuffi cient calculation of one of diagonals of steel structure. All the accused got the verdict of non-guilty after nine years and no one has specifi ed an exact cause of the break down up today. From witness account of the event and concerned experts on steel structures we can assume that the accident was caused by an insuffi cient check of welds in production and assembly of steel structures, which in 1981 would not refl ect positively on the state company KOVO CHEB in the branch of the Ministry of Interior.

Autor

• (red)