„Pro nejlepší ze studentů může soutěž Hala roku Akademik nahradit vstupní pohovor do budoucího zaměstnání,“

• Foto

Můžete čtenářům přiblížit historii soutěže Hala roku Akademik?
Soutěž vznikla jako doplněk výuky předmětu Navrhování halových budov, který vyučoval docent Zdeněk Bill na katedře konstrukcí pozemních staveb. První ročník se konal ke konci osmdesátých let. V rámci výuky jsme tehdy dělali pracovní modely různých konstrukcí, na nichž si studenti ověřovali konstrukční řešení navržená ve cvičeních. Tyto modely ale sloužily pro zobrazení již navržených řešení. Přemýšleli jsme proto, jak studenty motivovat k optimalizaci svých konstrukčních návrhů. Forma soutěže se nám zdála nejlepší, protože přirozenou formou vedla studenty nejenom k hledání technického řešení problému, ale připravovala je i na ostatní situace v praxi.

V čem je soutěž specifická?
Nestačí v ní jen nápad, stejně důležitá je i realizace. Studenti si musí sehnat spolupracovníky, navrhnout a posoudit konstrukci, nakoupit materiál, vybrat vhodné technologie. Zároveň si musí najít klidné místo pro stavbu modelu, neuříznout si prsty a v neposlední řadě i ostudu…

Jaký úkol soutěžící plní?
Soutěžící musí navrhnout a realizovat řešení modelu konstrukce odpovídající zadaným podmínkám, toto řešení prezentovat a ověřit jeho únosnost zatěžovací zkouškou. Už od prvního ročníku se přitom zaměřujeme na koncepty řešení problému rozponových konstrukcí.

Vaše katedra soutěž pořádá už mnoho let, byť nepravidelně. Co vás motivovalo vydržet?
Už první ročník nás všechny překvapil přirozeným zájmem studentů. Nad modely strávili často desítky hodin a bavilo je to. Sice jsme se snažili povzbudit jejich nadšení skromnými cenami pro vítěze, ale bylo patrné, že jejich hlavní motivací je něco dokázat. A těší mě, že v tom se za dobu konání soutěže nic nezměnilo, i když se nám třeba letos díky podpoře sponzorů povedlo připravit opravdu zajímavé ceny. Těší mě i to, že spolu s nárůstem nadšení studentů rostl i zájem partnerů – zejména stavebních firem zabývajících se výstavbou halových objektů. Soutěž si dokázala vydobýt respekt i díky tomu, že se jí pravidelně účastnila řada osobností zabývajících se navrhováním konstrukcí. Od roku 1995 se soutěž konala pod záštitou předsedy ČKAIT a děkana Fakulty stavební ČVUT.

Jak se soutěž vyvíjela v průběhu let?
Dík zájmu studentů jsme ji postupně rozšiřovali nejprve na posluchače ostatních ročníků a v dalších letech jsme pozvali i studenty ostatních vysokých škol. Zadání jsme postupem let různě obměňovali. Studenti vyráběli své modely z nejrůznějších materiálů – dřeva, papíru, sádry, kovových profilů ale i z pivních tácků a perníku. Úžasné přitom je, že ačkoli se jedná o ryze technickou záležitost, je při ní tolik napětí, že všechny zúčastněné, organizátory, porotce i návštěvníky baví tak, že v některých ročnících diváci vydrželi šestihodinový maraton zatěžovacích zkoušek sledovat se zatajeným dechem.

Jaký vidíte její přínos přímo pro studenty?
Stavba modelů pěstuje cit pro konstrukci a dobře doplňuje teoretické znalosti získané v odborných předmětech. Vlastní soutěž pro řadu studentů často nahrazuje vstupní pohovor do budoucího zaměstnání.

Soutěž si za dobu svého trvání získala celkem značné renomé. Změnily se nějakým způsobem cíle, kvůli kterým je pořádána?
Hlavní cíl je od začátku stejný – motivovat studenty k rozvoji jejich dovedností, pokud možno formou, která baví je i nás. Původně soutěž představovala jen doplněk výuky, postupem času se stala i „sportovní“ a společenskou událostí. Spolu se soutěží organizujeme i výstavu, na které partneři soutěže mohou studentům představit své firmy, zajímavá konstrukční řešení a realizace. Cílem je poskytnout studentům ucelenou formou přehled o aktuální praxi.

Zároveň chceme podnítit ke studiu našeho oboru i mladé talentované středoškoláky, proto jsme začali organizovat i soutěže Hala roku Junior pro studenty středních škol.

Jak hodnotíte teoretickou i odbornou připravenost soutěžících studentů? Dokáží stále překvapovat neotřelými nápady a řešeními?
Podle mě není důležitá výsledná úroveň modelu, ale to kam práce na modelu posune jeho tvůrce.

Studenti k soutěži přistupují různě. Někdo to jen zkusí, jindy je za modely vidět opravdu systematická práce na konceptu i detailech řešení. Některé týmy modely cílevědomě optimalizují, někdy týmy prostě zkouší a vylepšují svá řešení. Ale i evoluce je optimalizační metodou.

V historii soutěže se však vyskytla i velmi zajímavá konstrukční řešení, která zaujala i odborníky zabývající se navrhováním konstrukcí halových budov. Soutěž přitahuje nadané studenty a je pochopitelné, že se v jejich pracích najdou pěkné nápady.

Jaký je zájem o prezentované projekty z řad stavebních firem? Stalo se někdy například, že by některý ze soutěžních projektů našel realizátora?
Soutěžní modely se od reálných konstrukcí liší okrajovými podmínkami návrhu, materiály apod. Výsledkem soutěže nejsou projekty halových budov. Jedná se o koncepty řešení problému rozponových konstrukcí. Hlavním cílem soutěže není nalézt nové konstrukční principy, ale naučit studenty pracovat s těmi již známými a hledat optimální řešení. Jde tu především o kombinaci principů, vhodné geometrie a řešení detailů.

Máte srovnání s podobnými soutěžemi v zahraničí? Jak by podle vás obstáli naši studenti v mezinárodní konkurenci?
Víme o řadě podobných projektů na zahraničních univerzitách. Známá je například soutěž NCDOT Statewide Model Bridge Building Competition v Severní Carolině (USA). Oblíbené jsou i soutěže typu Spaghetti bridges, ve kterých studenty staví své modely ze špaget. Ačkoli tyto soutěže znám pouze z webových stránek, podle dostupných fotografií jejich modelů si myslím, že naši studenti by v zahraniční konkurenci obstáli.

Existuje nějaká platforma, kde případní zájemci najdou více informací o soutěži a jednotlivé přihlášené návrhy?
Všechny informace jsou uvedené na webové stránce halarokuakademik.fsv.cvut.cz, zde jsou k dispozici pravidla i fotografie z předchozích ročníků.

Po odmlce (způsobené nelehkou situací ve stavebnictví v době recese) jste soutěž letos znovu nastartovali a počítáte s jejími dalšími ročníky. Jak vidíte její budoucnost a kam byste chtěli směřovat?
V posledních letech jsme se věnovali hlavně soutěži pro středoškoláky – Hala roku Junior. Tato soutěž se mezi středoškoláky stala prestižní záležitostí a žije již vlastním životem.

Letošní ročník soutěže Hala roku Akademik je doufám první splátkou dluhu, který máme vůči vysokoškolákům. V příštích letech bychom chtěli najít skupinu stálých partnerů a organizovat soutěže pravidelně.

Budoucnost soutěže vidím v postupné evoluci, zachování osvědčených řešení a zkoušení nových nápadů. Je možné, že se v soutěži objeví i jiné konstrukční úlohy a materiály. Chtěli bychom ale zachovat hravost a atmosféru soutěže. Spolu s tím chceme dál budovat i koncept soutěže jako místa pravidelného setkávání nejlepších studentů a pedagogů se zástupci stavební praxe. To by mělo zůstat. Chceme vytvořit prostor, kde se po soutěžním dni plném napětí všichni potkají a budou mít čas se vzájemně poznat.

Autor

• (red)