Poznámky ke konverzi EN 1993-2 ocelové mosty a přidružených norem

O koncepci a vývoji evropských norem byl již čtenář mnohokrát informován v odborném tisku a na různých konferencích. O posledním vývoji těchto norem ve stavu přechodu od předběžných norem P ENV k normám EN pojednávají podrobně [1] a [2]. O přípravě a průběhu konverze mostní normy bylo referováno v [3]. Omezím se proto jen na klíčové informace a komentář k některým ustanovením.

Eurokódy jsou v současné době zavedeny v ČR jako soubor předběžných norem ČSN P ENV. V roce 2002 nastartoval proces konverze základních ocelářských norem P ENV na EN. Národní vydání prvních částí EN a to ČSN EN 1990 a ČSN EN 1991-1-1 v r. 1993, ostatní, mezi nimi i mostní normy, pak v r. 1994. Po období společné platnosti evropských a národních norem se národní normy přestanou obnovovat.

DRUHY PŘIPOMÍNEK
Při konverzi na EN se přihlíží k národním připomínkám, k podmínkám mezinárodní spolupráce, k odezvě uživatelů a k redakční jednotnosti a návaznosti celého systému EN. Při konverzi na EN bude vlastní text normy doplněn národními přílohami NA (National Annex), které budou mít daleko větší důležitost a rozsah než měly národní aplikační dokumenty (NAD) v předběžných normách. Budou obsahovat národně stanovené parametry spolehlivosti NDT (National Determined Parameters) podle národních podmínek, výběr alternativních postupů navrhování a specifické geografické a klimatické údaje. NA nesmí měnit nebo upravovat zásady EN. Před přijetím do souborů národních norem bude třeba ověřit, zda přijetím EN nebude snížena bezpečnost a spolehlivost navrhovaných staveb a zda nedojde k neúměrnému nárůstu nákladů. Vzhledem k tomu, že bude za několik let používání těchto norem při projektování a posuzování závazné, bude třeba přípravě konverze zejména jejich národních příloh věnovat daleko větší pozornost na národní úrovni jak ze strany Technického normalizačního institutu, tak i technické veřejnosti. Ekonomické ztráty při výrobě a provozování konstrukcí, navrhovaných podle norem, nezajišťujících dostatečně spolehlivost, nebo norem příliš konzervativních, by mohly být daleko větší než by byly náklady, spojené s přípravou norem.

KONVERZE MOSTNÍ NORMY
Evropská mostní norma je druhou částí normy pro navrhování ocelových konstrukcí 1993 a popisuje principy a aplikace pravidel bezpečnosti a spolehlivosti, jakož i trvanlivosti ocelových mostních konstrukcí. Její předběžná verze z r. 1997 byla vydána Českým normalizačním institutem jako česká verze PENV 1993-2: 1997 se statutem české předběžné normy. Základní informace byly o ní podány v [4]. S prací na konverzi z PENV na EN bylo započato v r. 2000. Zpracováním normy byl pověřen projekční tým pod vedením profesora G. Sedlaceka z univerzity v Cáchách. Styk projekčního týmu s národními skupinami je zajištěn prostřednictvím národních kontaktních osob NTC (National Technical Contacts).

Pro navrhování konstrukcí se v budoucnu budou moci výhradně používat jen ty národní normy, do kterých budou implementovány EN. S jakou pečlivostí bylo přistupováno k přípravě nových norem v Německu uvádí postup, odsouhlasený ministerstvem dopravy v Německu. Aby se usnadnilo užívání ENV spolu s NAD, byly vypracovány směrnice DIN-Fachberichte (celkem pět), obsahující všechny předpisy, vztahující se k mostům, rozptýlené do různých Eurokódů a NAD. Tyto DIN-Fachberichte jsou doplněny dalšími vyhláškami, usnadňujícími porozumění těmto předpisům a příklady výpočtů. Tyto směrnice budou testovány na návrhu 10 mostů. Zkušenosti takto získané budou využity při konverzi EN a k inovaci DIN-Fachberichte, která bude platit až do doby, než bude plně nahrazena národní normou s implementací Eurokódu. Finální návrh EN 1993-2 této normy byl dokončen v únoru r. 2003. Do 31. července r. 2003 proběhlo zkušební období a v současnosti se pracuje na jejím překladu.

Dále jsou uvedeny hlavní rozdíly mezi předběžným návrhem a EN. Poznámky autora k jednotlivým ustanovením jsou psány kurzívou. Proti P ENV [4] je EN [5] stručnější s množstvím odkazů na základní a související normy. Záměrem autorů bylo zřejmě vyhnout se duplicitám a zajistit kompatibilitu s ostatními normami, pro uživatele to ale může znamenat obtížnější orientaci ve spleti odvolávek. Anglický originál této normy má celkem 103 strany formátu A4 a je rozdělen do 10 kapitol a obsahuje 5 příloh.

V úvodní části jsou striktně vymezeny oblasti a články, ke kterým se umožňuje národní volba formou poznámek v Národní příloze. Národně stanovené parametry mají zahrnovat následující aspekty:

• hodnoty dílčích součinitelů spolehlivosti,
• hodnoty, pro které jsou v základní normě uvedeny jen symboly,
• geografické a klimatické údaje, specifické pro členské státy jako jsou sněžné mapy apod.,
• výpočetní postupy tam, kde Eurokód připouští alternativní řešení,
• odkazy na doplňující informace, které nejsou v rozporu se zněním normy a které mají posloužit uživateli při použití normy.

Proti P ENV je tato volba daleko bohatší (např. volba detailů pro zajištění trvanlivosti mostů, stanovení intervalů prohlídek atd.) a umožňuje uplatnit národní rozdíly, vyplývající z tradice, úrovně výzkumu, technologie výroby a provozního prostředí. V oblasti materiálu jsou vesměs odvolávky na základní normu 1993-1. Pro nýtované spoje jsou odvolávky na EN 1993-8. Specifické požadavky na materiál, zejména na lomovou houževnatost (způsob zkoušky, minimální teplota), jsou daleko propracovanější. V národní příloze bude této otázce třeba věnovat náležitou pozornost, zejména pokud se týče materiálů pro elektrody a požadavků na jakostní stupně. Mimořádná pozornost má být věnována trvanlivosti mostů z hlediska přístupnosti ke všem detailům pro údržbu, návrhu detailů, materiálu a výrobních postupů s cílem zajistit požadovanou životnost.

PŘÍLOHY
Proti prvnímu návrhu došlo k totální změně skladby příloh. Příloha A obsahuje technické požadavky na uložení konstrukcí. Navazuje na EN 1337-1 a také na prEN 1991-1-5 „Tepelné účinky“, obsahující návrhové hodnoty silových a deformačních tepelných účinků na ložiska. Zde uvedená výpočetní metoda je použitelná jak pro posuvná, tak i elastomerová ložiska. Bylo by užitečné doplnit navrhované výpočetní postupy příklady. Příloha B obsahuje technické požadavky na mostní závěry. Obzvlášť významná je příloha C, obsahující doporučení pro konstruování detailů ocelových deskových mostovek s ohledem na únavu. Tato příloha byla vypracována ve formě doporučení na základě úzké spolupráce mezi TU Delft, Ministerstvem dopravy Německa a výrobci. Odráží současný stav možností výrobců a úrovně poznání pro zajištění požadované návrhové životnosti a trvanlivosti mostních konstrukcí při těžkém provozu. Tato příloha byla dlouhodobě testována při realizaci velkého počtu zakázek. Není dořešena otázka hospodárnosti použití této přílohy pro lehký provoz, kdy účinky na konstrukční detaily jsou mnohem mírnější. Protože projekčnímu týmu nebyly dostatečně známy zkušenosti s navrhováním deskových ocelových mostovek v ostatních zemích, byla tato příloha zpracována formou doporučení, aby se tak vytvořil v národních přílohách prostor pro zapracování národních zkušeností.

ZÁVĚR
Konverze EN 1993-2 Ocelové mosty je v současné době dokončena. Proti PENV došlo ke značným změnám, zejména z důvodů návaznosti na další normy. Po schvalovacím řízení bude třeba před přijetím do souborů národních norem přeložit normu do národních jazyků a zpracovat Národní přílohu NA. K tomu bude zapotřebí zaktivizovat pracovní skupinu na národní úrovni a ze strany zainteresovaných pracovišť, zejména budoucích uživatelů normy, pro které bude závazná, věnovat tomuto problému náležitou pozornost.

Tento příspěvek byl zpracován v rámci výzkumného záměru Interakce dopravních prostředků a dopravní cesty.

Nezkrácený článek včetně vzorců a grafů najdete v říjnovém čísle 5/2004.

Autor

• Prof. Ing. Šertler Hynek DrSc.