Podnikatelské prostředí v ČR v oboru stavebnictví lze označit za dobré

Také poměr hrubého a čistého zisku vůči obratu dosahuje úrovně evropských firem ve stavebnictví, tedy 3 až 5 procent hrubého zisku na 2 až 3 procenta zisku čistého. Na stejné úrovni se pohybují i výrobní prostředky, neboli – ceny pořízení jsou u nás stejné jako v Evropské unii, stejně jako ceny základních stavebních materiálů, tedy cementu, kameniva, oceli a asfaltu. Srovnatelná je i cena peněz neboli úrokové sazby.
Jediný rozdíl lze nalézt pouze u osobních nákladů z obratu, respektive z vlastních výkonů. Ty se totiž v České republice pohybují v úrovni 7 až 12 procent, zatímco ve firmách v zemích Evropské unie v úrovni 16 až 21 procent.
Lze tedy udělat dílčí závěr: rychlost i výše produktivity z hrubého obratu i z přidané hodnoty ve stavebnictví ČR předstihují růst finančních kapacit investorů (státu, municipalit i soukromého sektoru). To znamená, že růst dostupných tuzemských stavebních kapacit, tj. nabídky, je podstatně vyšší než je poptávka po stavebních kapacitách v ČR – přetlak na domácím trhu.

Vliv vstupu České republiky do Evropské unie

Všechny stavební firmy z okolních států České republiky mohou na našem trhu podnikat a působit bez jakýchkoliv překážek a omezení. Naopak, pro stavební firmy z České republiky, v sousedních zemích platí (v důsledku přístupové smlouvy mezi ČR a EU) přísná diskriminační opatření, která zejména ze strany Německa a Rakouska vytvářejí jasnou nerovnováhu na českém trhu v neprospěch tuzemských stavebních firem a jsou jasným porušením základních principů vyhlašovaných při založení Evropské unie (princip rovnocenného přístupu do soutěže na trhu). Z toho vyplývá další dílčí závěr, tj. znásobený přetlak kapacit na tuzemském stavebním trhu.

Jiná zvláštnost stavebního trhu v České republice

MOTTO: „Malé a střední firmy trpí komplexem utlačování od velkých firem“

Koexistence velkých a malých firem je charakteristická pro různá odvětví hospodářství ve většině evropských zemí. Většina odvětví má také shodně určitý počet velkých firem, které lze považovat za „vůdce odvětví“. Tyto firmy financují rozvoj a vývoj odvětví, svoje organizační struktury, umožňující převzetí a řízení velkých projektů a zakázek, či financují garance pro odběratele, vzdělávání pracovníků, atd.
Velké projekty ale nemohou realizovat bez malých a středních firem. Flexibilnost, inovační potenciál, specializace a kvalita práce malých a středních firem je totiž všude v Evropě zárukou úspěšné realizace velkých projektů. Je tomu tak i u nás a proč by to nemělo být tak i nadále? Je tedy logické, že každá z této kategorie firem by měla mít vlastní strategii a filozofii o své tržní pozici. A v duchu této své strategie by také na trhu měla vystupovat a ve spolupráci s „vůdci odvětví“, v rovnocenném partnerství, základní podnikatelské poslání (= vydělávat peníze) naplňovat i na českém stavebním trhu.

Konkrétnější představu o pozici obchodních partnerů a jejich úloze na našem trhu si lze udělat na následujícím příkladu. Jedna z velkých členských firem SPS (a připusťme, že je takových firem zhruba 10-13) v roce 2004 zaměstnávala zhruba 500 až 700 malých a středních firem jako subdodavatele na svých velkých zakázkách. Řetězec všech dodavatelů materiálů a služeb, včetně pronájmů všeho druhu, se dá počítat na 6 až 10 tisíc firem z mnoha odvětví národního hospodářství.

Závěry:
- stavební trh v ČR je silně konkurenční,
- stavební trh v ČR je v kontextu EU silně diskriminován,
- je nutné trvale vést dialog mezi velkými a menšími firmami s cílem kultivovat podnikatelské tržní prostředí u nás.
 

Autor

• Svaz podnikateků ve stavebnictví