Oprava Karlova mostu, etapa 0002 – ochrana základů pilířů číslo osm a devět

Po povodni v roce 2002 si odpovědní pracovníci uvědomili, že vrchní stavbě Karlova mostu nehrozí bezprostřední nebezpečí, k podemletí základů může ale dojít při kterékoliv větší vodě, zvlášť pokud dojde k ucpání některého mostního pole plaveninami nebo se objeví v řečišti jiné překážky, které ovlivní proudění vody pod mostem. Základy všech návodních pilířů byly velmi důkladně ochráněny po povodni v roce 1890. Všechny kromě pilířů 8 a 9, které při této velké vodě neutrpěly prakticky žádnou újmu. Tyto pilíře jsou založeny plošně na štěrkopísku vltavského dna. Proto bylo rozhodnuto nečekat na celkovou opravu mostu a základy těchto dvou pilířů ochránit okamžitě. Nejprve provizorně kamenným záhozem, po vypracování projektu a provedení výběrového řízení na dodavatele byly zahájeny práce na ochraně trvalé.

MODERNÍ ŘEŠENÍ OPRAVY
Zvolené technické řešení vychází z možností dnešní doby. Nebyly tedy navrženy kesony, které zajišťují bezpečnost základů pilířů 3 až 7 od opravy po povodni v roce 1890, ale ocelové štětovnice typu Larsen v kombinaci s palisádou z ocelových trubek, těsněnou tryskovou injektáží a uzavřenou plochými štětovnicemi ARBED v horní části. Štětovnice Larsen byly využity tam, kde volný prostor nad hladinou umožňuje beranění 11 metrů dlouhých prvků. V prostoru pod mostními oblouky pak byla provedena palisáda z ocelových trubek 194/10, utěsněná tryskovou injektáží se štětovnicemi ARBED, tvořícími vnější plášť ode dna nad hladinu. Z těchto prvků byla vytvořena prakticky vodotěsná uzavřená obálka, zakotvená nejméně metr do skalního podloží. Tak byla vytvořena jímka s horním okrajem min. 0,6 m nad normální plavební hladinou, ze které bylo možné vyčerpat vodu a provést na suchu prohlídku a sanaci pískovcového zdiva, které je normálně trvale pod vodou.

Také bylo možné vyhloubit u každého pilíře sondu k ověření původního založení. Prostor mezi lícem pískovcového zdiva a štětovnicemi bude uzavřen železobetonovou deskou, jejíž povrch bude pod hladinou. Poté budou jímky zatopeny a přečnívající konce štětovnic odříznuty. Při provádění jímek bylo nutné řešit technologický problém beranění štětovnic Larsen do balvanitého dna s vrstvou ulehlého štěrku nad břidlicí skalního podloží. Nakonec byly štětovnice vibrovány do předvrtaných děr. Po celou dobu provádění beranění, které trvalo od prosince 2004 do března 2005, bylo sledováno dynamické chování mostu. Do mostní konstrukce bylo instalováno 23 dynamických snímačů kmitání. Po konzultacích s ČVUT, fakultou stavební, s použitím normy na seizmicitu a s přihlédnutím k návodu použitého vibrátoru byla stanovena nejvyšší přípustná rychlost kmitání a vybudován systém snímání, sledování, předávání informací a potřebných opatření k ochraně mostu před nežádoucími účinky.

MLÝNSKÉ KAMENY V ZÁKLADECH
Při odstraňování hrubého kamenného záhozu, který byl proveden po povodni jak bezprostřední ochrana proti podemletí, byl pilíře č. 9 v hloubce zhruba 3,7 m pod hadinou, to je zhruba 1,7 m pod dnem objeven otvor v původní obálce z dřevěných štětovnic. Otvor byl široký zhruba 30 cm. Za otvorem byla dutina, jejíž dno stoupalo od otvoru šikmo vzhůru. Při pokusu prozkoumat vnitřek dutiny dvoumetrovou tyčí bylo zjištěno, že dutina sahá od otvoru asi dva metry na obě strany a také přibližně dva metry šikmo vzhůru směrem pod základ pilíře. Když potápěči vsunuli do dutiny fotoaparát a pořídili snímky směrem vzhůru, objevily se na nich oblé tvary okrajů dvou mlýnských kamenů. Bylo rozhodnuto zpřístupnit objevenou kavernu probouráním otvoru shora do zdiva z lomového kamene, tvořícího původní ochranu proti podemletí, provedenou po povodni v roce 1784. Potápěčům se podařilo do kavernyproniknout a tam zjistili, že kaverna je převážně pod zdivem, kterým se do ní probourali, a jen malou částí zasahuje pod vlastní základ pilíře. Po obvodě základu je položena řada mlýnských kamenů.

Celý nezkrácený článek včetně všech obrázků si můžete přečíst v čísle 3/2005.

Autor

• Ing. Daut Kara