Opěrné konstrukce z využitelné zeminy

V počátcích byly používány výztuhy z ocelových pásků nebo mříží. Při řadě realizací se prokázala únosnost a ekonomika konstrukcí tohoto typu. Problémem však zůstávala protikorozní ochrana ocelových výztuh, a tak k masovému rozvoji technologií konstrukcí z vyztužené zeminy došlo ve světě až v 90. letech minulého století v souvislosti se širokým zaváděním výztužných prvků ze syntetických materiálů do stavební praxe. V současnosti se k vyztužování zemin používá převážně výztuh na bázi polyesterových vláken, vysokohustotního polyetylenu (HDPE) nebo polypropylenu (PP). Podle typu vyztužené zemní konstrukce může být její líc velmi strmý (vyztužené násypy) až svislý (opěrné zdi). Tvořen může být poddajnými prvky (geosyntetické mříže, ocelové plechy, drobné betonové tvarovky) nebo tuhými, obvykle betonovými deskovými dílci, zakotvenými připevněnými výztuhami do nitra zemního bloku.

Napojování pruhu geomříže na zárodek.

Použití konstrukcí z vyztužené zeminy podstatně zmenšuje zábor pozemků, nutný pro zřízení klasického násypu. Zejména při potřebě vyšších opěrných zdí jsou ekonomičtějším řešením než klasické betonové opěrné zdi. Velkou výhodou těchto konstrukcí jsou podstatně menší nároky na únosnost základové půdy. Konstrukce bez problémů sleduje deformace přilehlého zemního prostředí. I v případě líce z tuhých betonových prvků konstrukce snášejí – vzhledem k vysoce rozdilatovanému líci – i značné hodnoty nerovnoměrného sedání. Potřeba zřízení mimoúrovňových křížení na dálnici D47 v oblasti Ostravy si vyžádala postavení řady poměrně vysokých násypů, z prostorových důvodů často ohraničených opěrnými zdmi. Trasa dálnice přitom prochází oblastmi s velmi neúnosným podložím, v mnoha místech navíc silně ovlivněným předchozí těžbou uhlí. Předpokládané hodnoty sedání podloží násypů dosahují místy až 30 cm.

Pro budování opěrných zdí se v těchto podmínkách jeví jako ideální použít konstrukce z vyztužených zemin. Pro největší opěrné zdi bylo v této oblasti navrženo použití systému SSŽ AZ.Tento systém je v ČR certifikován pro použití na pozemních komunikacích. Jedná se o systém s tuhým lícem. Lícová stěna opěrné zdi je tvořena železobetonovými prefabrikovanými deskovými prvky tloušťky 18 cm. Spodní řada desek se ukládá na betonový práh. Prefabrikáty vyšších řad se ukládají na pružné podložky, zaručující vytvoření vodorovných spár.

Spáry mezi jednotlivými prefabrikovanými dílci mají tloušťku 20 mm. Návaznost dílců je zaručena svislými plastovými tyčemi, vloženými do otvorů ve spodních dílcích. Lícová strana prefabrikátu může být případně opatřena plastickým vzorem podle požadavků architekta. Do rubové strany je přímo zabetonován zárodek pruhu výztužné geomříže na bázi vysokohustotního polyetylenu (obch. zn. Tensar). Tento zárodek se pomocí speciálního spojovacího prvku nastaví do projektem stanovené délky (obr. 2). Pruh geomříže je tak ukončen až ve vzdálenosti, převyšující o kotevní délku vypočtenou polohu odpovídající smykové plochy.

Tvar dílců je volen tak, aby do sebe navzájem zapadaly. Hrany betonových dílců jsou speciálně profilovány. Dílce se vyrábějí v ocelových výrobních formách. Pro výrobu je použit beton, odolávající působení chemických rozmrazovacích prostředků.

Celý nezkrácený článke včetně nákresů najdete v čísle 6/2005.

Autor

• (red)