Ocelový plech ve výstavbě a rekonstrukci školních budov (2)

BIOLOGICKÉ CENTRUM UNIVERZITY V PITTSBURGHU
Na prvý pohled upoutají vodorovně ubíhající linie zvrásnění fasádního pláště z ocelových panelů, jimiž se snad zcela záměrně vyvolávají nostalgické vzpomínky na příznačný exteriér početných továrních hal nedávno ještě mocně tepoucího srdce amerického ocelářského průmyslu Pittsburghu (obr. 1). Nápadný je i podíl skleněných oken. Jedině prosklená plocha fasády severního křídla musela být poněkud omezena, neboť tato, slunci nejméně vystavená část interiéru byla v zadávacím projektu vyhrazena pro rozsáhlý komplex laboratoří. Ty totiž potřebují dostatek pevných stěn k zavěšení laboratorní techniky, jakož i zázemí pro skladové prostory. Architekti Bohlin Cywinski a Jackson Wilkes-Barre navrhli pro tyto účely nosný ocelový rám z trubek (položka 4 na obr. 2), který je na fasádní straně opláštěn dvěma rozdílnými způsoby (viz. levá a pravá část obr. 2), což přispělo ke zpestření vnějšího vzhledu budovy. Každý typ opláštění je navíc zvýrazněn i odlišným barevným odstínem jinak jednotící zeleně. V olivově zeleném plášti představují dominující vnější prvek ocelové trapézové plechy s vodorovnými prolisy značné hustoty (položka 2 na obr. 2). Pravidelně se střídající výstupky a prohlubně evokují z jistého odstupu zdání dekorativního žebrování. Pohledový protiklad uklidňujícího rázu vytvářejí v jasně zeleném plášti zcela hladké voštinové panely o šířce 600 a 900 mm (položka 1 na obr. 2). Panely na sebe navazují stupínkovým překladem, jehož i z dálky viditelná drážka odpovídá usměrnění prolisů trapézových plechů.

Funkčně nezbytná tuhost ocelového pláště severní stěny, pro jejíž ztvárnění hledali tvůrci projektu inspiraci v průmyslových halách metalurgických provozů, byla zjemněna pestrou paletou povrchových textur na zbývajících stranách této, půdorysně velmi členité budovy. I to představuje jednu z nezpochybnitelných předností jakýchkoliv ocelových plechů: sofistikovanými prostředky soudobého povrchového inženýrství se zušlechťuje jejich povrch do té míry, že i pro zasvěceného pozorovatele vzniká klamavý dojem zcela jiných materiálů (dřevo, textil apod.). Na západní straně školy vybíhají z korpusu čtyřpodlažní budovy dvě krátká schodišťová křídla, opláštěná rovněž ocelovým trapézovým plechem. Z valné části prosklené kancelářské pracovny v jižní části budovy jsou před žárem slunečních paprsků zastíněny clonami na lehké nosné konstrukci z oceli. Opláštění východní stěny bylo zpestřeno esteticky působivou kombinací rovných a vlnitých ocelových plechů s opticky zvýrazněnou horizontální spojovací linií.

STŘEDNÍ ŠKOLA V TUSCALOOSE
Pro jednopodlažní školu pavilónového typu, postavenou v padesátých letech minulého století z pálených cihel, vznikla naléhavá nezbytnost generální opravy zatékající střechy v co možná nejkratším čase a bez přerušení výuky. Vlastním projektem i realizací nelehkého zadání se ujala firma Graham Roofing z Columbusu ve státě Massachusetts. Pro úplnost dodejme, že se jednalo o pultovou střechu s téměř neznatelným spádem. Původní zastřešení bylo nahrazeno krytinou z ocelových plechů žárově pozinkovaných slitinou na bázi zinku a hliníku, jejíž přednost spočívá v podstatně zvýšené životnosti (obr. 3). Střešní systém se skládá z 870 mm širokých, vzájemně do sebe zapadajících plechových pásů o tloušťce 0,7 mm a skrytých příchytek, které zajišťují pevné a spolehlivé upevnění jednotlivých plechů k původní konstrukci střechy.

STUDENTSKÉ SERVISNÍ STŘEDISKO UNIVERZITY V LIVERPOOLU
Netradičně pojaté zpestření jinak hladké fasády studentského servisního střediska na obr. 4 se zrodilo v tvůrčí dílně designérského studia britského architekta Kinga McAllistera. Prostřednictvím nekonvenčně zvolených prostředků na bázi oceli se nám představuje jako výsledek promyšleně strukturovaného dialogu mezi starým a novým. Máme tím na mysli především citlivé propojení 60 let staré, architektonicky strohé budovy z pálených cihel na jedné straně a moderních konstrukčních prvků objemově nevelké přístavby z oceli na straně druhé. Stříbřitě povlakovaná ocel byla navržena jak k ryze funkčnímu obohacení fasády, tak i k zvýšení estetického účinku dvoupodlažní budovy.

Svým tvarováním, a to i v navazující části interiéru, vytváří zcela nový, dynamizující vzhled jinak fádního studentského střediska, do něhož tak vnáší ostře řezané obrysy s neméně ostrými hranami. Ocel je tentokrát využita v mnohotvárné podobě, především v konstrukci sendvičových panelů, které nápaditě pokrývají dva sousedící přístavky v podobě trojbokých hranolů (obr. 5). Právě do nich byly vestavěny dva fasádní schodišťové trakty (položka 2 na obr. 6), jejichž potřeba byla vyvolána zpřísněnými bezpečnostními předpisy. Obě krytá schodiště, pojatá i jako nová vertikální komunikační osa budovou, získala na pohledové přitažlivosti zabudováním atypických arkýřových oken, která spolu s kruhovými okénky v bočních panelech dostatečně prosvětlují obě schodiště.

Nezkrácený článek si můžete přečíst v srpnovém čísle 3/2002.

Autor

• (red)